Mnoho otázek a málo odpovědí české měnové politiky (Ozvěny trhu)

Příští středu se zhruba po měsíci a půl znovu sejdou centrální bankéři, aby rozhodli o nastavení měnové politiky ČNB. Snadné rozhodnutí to i tentokrát nebude. Česká ekonomika se sice již zvedá ze dna, vyhráno však rozhodně nemá. Důležitý bude především vývoj v druhé polovině letošního roku, který je však pro tuto chvíli velkou neznámou. Data, která teď máme, zatím stále poodhalují míru poklesu ekonomiky a o charakteru následného oživení neříkají nic.

Tři z centrálních bankéřů, včetně guvernéra, se počátkem tohoto týdne vyjádřili, že preferují stabilitu úrokových sazeb na současné úrovni. Jedním z argumentů bylo to, že aktuální uvolnění měnové politiky je dostatečné a ČNB si nyní může dovolit vyčkávat. To je však podmíněno tím, že v druhém pololetí opravdu dojde k přesvědčivému oživení růstu globální ekonomiky. Necháme-li stranou druhou vlnu koronaviru, je i nadále rizikem, že hospodářský útlum potrvá delší dobu. Výsledky eurozóny byly přitom již v prvním čtvrtletí horší než ČNB čekala.

Pozornost se teď přesune ze sektoru služeb a obchodu k průmyslovým odvětvím. Pro ČR významný automobilový průmysl se s poklesem poptávky potýkal již před vypuknutím koronavirové krize, která tento trend nejspíše dále posílí. Tak či onak, nás v následujícím období čeká dezinflační vývoj, zásadní otázkou je, zdali se inflace vrátí na dvouprocentní cíl, či spadne-li pod něj.

Z faktického úhlu pohledu není zas tak důležité zdali dojde či nedojde k poklesu repo sazby. Předpokládané snížení o 20 bazických bodů totiž významný impulz pro reálnou ekonomiku představovat nebude. Centrální bankéři by však již měli říci, jaké prostředky využijí v případě, že bude potřeba dále uvolnit měnovou politiku. V situaci, kdy se úrokové sazby nacházejí poblíž technické dolní hranice, ať už ji ČNB nyní chápe jakkoliv, bude tato komunikace zásadní pro ukotvení inflačních očekávání.