Iluze levných peněz roztáčí v eurozóně nebezpečnou spirálu
ECB minulý týden demonstrovala svoji ochotu dále držet zápornou úrokovou míru na depozitní sazbě – podle našeho soudu by bylo pro eurozónu podstatně lepší, kdyby následovala švédskou centrální banku a vrátila se do neutrálního pásma, a navíc přidala další miliardy, které uvolní na nákup dluhopisů.
Takto masívní vytlačování peněz z trhu tlačí hodnotu eura nahoru a působí de facto kontraproduktivně na bilanci eurozóny. Zdražující se společná měna znesnadňuje exportérům nalézat další trhy a udržet si ty stávající, fiskální expanze k tomu nese velké administrativní náklady a transmisivní neefektivnost, bankovní sektor s velkou pravděpodobností nebude redistribuovat efektivně prostředky a raději podstoupí sankce, které rozpustí v poplatcích retailovým klientům.
Všechny tyto náklady jsou zbytečné, neproduktivní a neefektivní. Neřeší podstatu problému: nízkou konkurenceschopnost eurozóny, potažmo EU. Jsou tu mimo jiné vysoké náklady mrtvé váhy při redistribuci transferů z fondů, neudržitelné sociální náklady a stárnutí populace.
Ukazuje se, že centrální banky a tvůrci ekonomik ve svém repertoáru možných nástrojů upřednostňují jediný, totiž masivní fiskální expanzi, k níž ji, jako druhé housle slouží monetární uvolňování, které co do dynamiky a objemu jen těžko hledá obdobu.
Úroková míra, kterou určuje měnová autorita, obvykle centrální banka, pak reflektuje krátkodobější křivku a direktivněji určuje chování ekonomických subjektů, zejména ve finančním sektoru, kde banky působí jako zprostředkovatelé mezi přebytečnými a nedostatkovými subjekty, a to jak geograficky, tak i časově. Pokud tedy ECB drží svoji depozitní sazbu na úrovni -0,50bpc, pak bankám říká, že je bude sankcionovat, jestliže si u ní uloží přebytečnou likviditu namísto toho, aby ji umístily na trh v podobě úvěrů firmám.
Tady se také schovává onen „zakopaný pes“. Banka bank říká obchodním bankám, že je nutné – protože situace je nejistá, nebo dokonce kritická – dodávat peníze podnikům, banky však, protože to jsou společnosti vzniklé za účelem zisku, nevidí důvod pro svoji vyšší angažovanost, zejména v nejistých časech, a tak místo zvýšení objemu poskytovaných půjček korporacím raději přetrpí sankční poplatky od regulátora. Tyto poplatky pak rozpustí v retailové klientele v podobě plateb za výpis a podobně. Současně snižující se dlouhodobá úroková míra (IR), v kombinaci s krátkodobou IR snižuje bankám schopnost generovat zisk a stupňuje jejich obavy z možné klasifikace pohledávek v jejím portfoliu. Banky se tak rozhodnou stáhnout úvěry, které by za jiných okolností vnímaly jako méně rizikové. Smrtící kolo se dále roztáčí. Zpoplatněný úvěr buď firmu zlikviduje, nebo ji připraví o schopnost být likvidní a má impakt na dodavatele této firmy, kteří díky potížím svého odběratele také začínají být v úzkých. Dojde to tak daleko, že i jim banky zpoplatní úvěry.
Na druhé straně centrální banka masivně nakupuje dluhopisy, protože transmisivní mechanismus prostřednictvím IR je nefunkční, zejména v záporných hladinách. Dluhopisy, které autorita může kupovat jsou státní; jen těžko si lze představit, že by ventrální banka takto masivně zasáhla do funkce trhu a vybrala by privilegované firmy, které by de facto převzala do své majetkové struktury.
Moudrá vláda by takto získané peníze přetavila do restrukturalizace hospodářství: vyšší podíl přidané hodnoty a služeb na úkor prvotního zpracovatelského průmyslu. To jde snadno ovšem na papíře, hůř už v reálném životě. Vlády jsou závislé na svých elektorátech, tedy na faktu, jestli jejich voliči mají plná břicha a mohou si dovolit to, co se domnívají, že by si měli mít právo dovolit (je řeč o spotřebním koši).
Biliony eur byly a budou i nadále utráceny zbytečně, pokud se nezaměříme na to, co je příčinou, namísto povrchní sanace důsledků. Možná první vlaštovkou je ochota zemí přistoupit k ručení za dluh EU nedílně a společně, další může přijít později.
Michal Dvořák
Je hlavním analytikem společnosti Tradecentrum. Od roku 2013 je rovněž výkonným ředitelem EFEKTA finance SE se specializací na Corporate finance a Supply Chain Management a Credit insurance. Od roku 2017 se podílí na tvorbě algoritmů pro vysokofrekvenční obchodování. Dříve pracoval v řízení rizik KUREG Úvěrové pojišťovny, ve Factoringu České spořitelny a v Leader Investments, kde byl dealerem na devizovém trhu.
Tradecentrum
Je licencovaným obchodníkem, který poskytuje investiční poradenství v řadě zemí světa a poskytuje globální přístup na trhy. Klienti mají možnost obchodovat širokou škálu finančních instrumentů.
To, co je dělá výjimečnými, je především profesionální a individuální přístup ke klientům, kteří jsou naší prioritou a nedílnou součástí naší společnosti.
TradeCentrum je registrovaná obchodní značka Goldenburg Group Limited, což je kyperská investiční firma (CIF) pod dohledem a regulací Kyperskou komisí pro burzy a cenné papíry (CySEC) s CIF Licencí číslo 242/14.
Více informací na: https://tradecentrum.com/cs/
Poslední zprávy z rubriky Okénko investora:
Přečtěte si také:
Prezentace
18.04.2024 Daňové přiznání lidem provětralo peněženky....
15.04.2024 Kam půjdou úrokové sazby? Aktuální přehled...
15.04.2024 Zabouchnuté dveře vyřeší zámečník od pojišťovny...
Okénko investora
Mgr. Timur Barotov, BHS
Petr Lajsek, Purple Trading
Miroslav Novák, AKCENTA
Spotřebitelská inflace v eurozóně odeznívá, pro služby to však úplně neplatí
Olívia Lacenová, Wonderinterest Trading Ltd.
Michal Brothánek, AVANT IS
Jiří Cimpel, Cimpel & Partneři
Ali Daylami, BITmarkets
Bitcoin stanovil nové historické maximum – Je už na nákup pozdě?
Jakub Petruška, Zlaťáky.cz