Svatý Medard kraluje počasí - dříve před deštěm ochraňoval, dnes si vláhu spíše přejeme

Svatý Medard se letos pochlapil, vycajchnoval a dělá čest svému jménu, abychom navršili na jednu hromadu pochvaly, které se letos patronu meteorologů dostane. Protože pranostika Medardova kápě, 40 dní kape naznačuje, že pokud na den svátku svatého Medarda prší, mělo by pak deštivé počasí vydržet přes měsíc. A naopak, pokud je na Medarda sucho, i to se udrží dlouhou dobu. 

Biskup Medard byl prý milosrdný a útrpný muž, který konal dobro a rozdával chudým jídlo. Choval se velmi milosrdně k hříšníkům a zlodějům a svou laskavostí, ale i neústupností je přiváděl zpět k víře. Podle legendy Medardovi ukradl zloděj med ze včelína, ale včely se vyrojily a zloděje neodbytně pronásledovaly. Ten už nevěděl, co si počít, utekl se tedy přímo k Medardovi a prosil ho o odpuštění. Medard se nad ní slitoval, udělal nad ním kříž a včely odletěly.

Sv. Medard je patronem sedláků, vinařů, sládků a vězňů, a dnes i meteorologů, je vzýván jako pomocník při bolestech zubů, proti horečce a choromyslnosti, a také proti dešti a za dobrou úrodu v poli i na vinici. K jeho atributům patří almužna, biskup (biskupská berla), tři holubice (nad hlavou), kámen se třemi stopami, koule (tři ohnivé koule), orel a stopy, srdce v levé ruce, úsměv. Další z legend o něm říká, že když byl Medard ještě velmi mladý, zastihla ho v krajině bouře a nebylo kde se skrýt. Přiletěl ale veliký orel, roztáhl křídla a deště ho ušetřil. 

Sv. Medard je tedy patronem, u kterého sedláci orodovali spíše za sucho, umožňující práce na vinici a klidnou senoseč, protože v době, kdy slaví svátek přichází evropský monzun a nastává zlom v počasí, přichází ochlazení a déšť. Dnes ale spíše doufáme, že se "hrozba", před kterou by nás měl Medard ochraňovat, naplní a bude pršet, protože nás v posledních letech sužuje nedostatek vláhy.

V této oblasti mírného pásma nejsme zvyklí na déletrvající sucho, neumíme se s ním vyrovnat a hospodařit s vodou, kterou máme k dispozici, uvážlivě. Nejedná se pouze o pokles spodních vod a problémy s úrodou, ale i o to, že krajina zkultivovaná do nejvyšší míry nedokáže zadržovat vodu, která do ní přijde. A pokud se dostaví v podobě přívalového deště, spíše uškodí, než aby krajině pomohla. 

Není to tak dávno, kdy byl ještě i začátek prázdnin ve znamení vytrvalých dešťů, a ty měly blahodárnou mírnou podobu tzv. "zahradnického deště" - prý tak jemnému, ale dlouhotrvajícímu dešti, který krajina uměla přijmout a zemědělci za něj byli vděční, říkali pamětníci. V české krajině ještě relativně nedávno ale probíhaly rozsáhlé meliorace (ve smyslu svodu vody). Třeba Wikipedie uvádí: K velkoplošnému odvádění vody z krajiny koncem 19. století dochází nejprve v rámci protipovodňových opatření, později také pro rozšíření plochy zemědělské půdy (důraz na potravinovou soběstačnost), v posledním období meliorací v 70. a 80. letech 20. století pak rozumné důvody provádění mnohdy chyběly." Dnes naopak některá opatření směřují k tomu, aby se do krajiny vrátila členitost a různorodost pěstovaných plodin. Místy se obnovují meze, suché poldry a jiné přirozené hráze, které zpomalují průtok vody krajinou a usnadňují tak její vsakování, někde se dokonce uměle napřímené vodní toky vracejí do přirozených meandrů.