Vladimír Urbánek (Kurzy.cz)
Údaje o firmách  |  23.10.2002 12:31:32

Zpráva vyšetřovací komise PS k prodeji IPB !



Přílohy k Závěrečné zprávě Orginál dokumentu Word 97 (153KB)

Závěrečná zpráva vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny
pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB (dále jen Komise) - pro jednání PS PČR.

I.Úvod

  Na základě usnesení Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR č. 1110 ze dne 4. 7. 2000 předkládá Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB (dále jen Komise) svoji závěrečnou zprávu.

Pro splnění svého úkolu Komise:

    1. Na základě Čl. 5 Přílohy č. 1 zák. č. 90/1995 Sb. uskutečnila 24 řádných schůzí, celkem 34 jednacích dnů.
    2. Na základě Čl. 20 a na základě Čl. 5 odst. 12 Přílohy č. 1 zák. č. 90/1995 Sb. vyžádala od státních i soukromých institucí příslušné podklady, dokumentaci a stanoviska.
    3. Na základě Čl. 12 Přílohy č. 1 zák. č. 90/1995 Sb. vyslechla 30 svědků. Svědci jsou uvedeni v příloze č. 1.
    4. Na základě Čl. 21-23 Přílohy č. 1 zák. č. 90/1995 Sb. rozhodla o přibrání znalce, uložila mu vypracovat písemný posudek a znalce vyslechla.

Vyšetřovací spis má 9.200 listů.

Komisi byl určen úkol objasnit rozhodování státu. Stát rozhodoval v šetřeném období v IPB celkem ze čtyř pozic:

    1. Po dobu existence vlastnického podílu státu z pozice výkonu vlastnických práv na základě zákona č. 171/1991 Sb., o působnosti orgánů České republiky ve věcech převodů majetku státu na jiné osoby a o Fondu národního majetku České republiky.
    2. Z pozice oprávnění rozhodovat o prodeji státního majetku na základě zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby.
    3. Z pozice regulátora na základě zákona č. 6/1993 Sb., o České národní bance a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách.
    4. Z pozice poskytovatele veřejné podpory na základě zákona č. 576/1990 Sb., o rozpočtových pravidlech a na základě zákona č. 59/2000 Sb., o veřejné podpoře.

Komise šetřila toto rozhodování včetně příčin, souvislostí a odpovědnosti jednotlivých institucí a osob.

Vedle tohoto rozhodování je bezpochyby zcela zásadní příčinou neuspokojivého hospodaření banky chování managementu a hlavních akcionářů IPB, a.s. Vyšetřování tohoto chování a rozhodování spadá do kompetence standardních institucí, které mají příslušné vyšetřování ve své pravomoci a kterým je (na rozdíl od Komise) přístupné bankovní tajemství.

Členové Komise prohlašují, že jsou těmto institucím zcela k dispozici pro jejich případné žádosti o vysvětlení zjištěných skutečností.

Ve své zprávě uvádí Komise ty skutečnosti, které z hlediska rozhodování státu v IPB, a. s. pokládá za zásadní. Celý vyšetřovací spis bude předán Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha k dalšímu využití.

  1. Chronologie
  1. V roce 1989 zřídilo MF ČR investiční banku, s.p.ú. (státní peněžní ústav).
  2. Dne 20. 2. 1992 schválila vláda ČSFR usnesením č. 108 privatizační projekt Investiční banky, s.p.ú.
  3. Dne 21. 2. 1992 založil FNM ČR Investiční banku, a.s. se základním jměním 1 mld. . Akciová společnost byla zařazena do kupónové privatizace. Podíl státu v privatizované společnosti byl stanoven na 47,42%.
  4. V období 1. 12. 1993 - 10. 12. 1993 FNM rezignoval na své přednostní právo podílet se na navýšení základního jmění schváleného valnou hromadou 30. 6. 1993. Jeho majetkový podíl tak klesl na 36,50%.
  5. Dne 10. 12. 1993 vydala ČNB souhlas se sloučením Investiční banky, a.s. a Poštovní banky, a.s.
  6. Dne 13. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada PB, a.s. o zrušení PB, a.s. bez likvidace a o jejím sloučení s IB, a.s.
  7. Dne 14. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada IB, a.s. o sloučení s PB, a.s. a o novém názvu IPB, a.s.
  8. Usnesením č. 603 ze dne 27. 11. 1996 souhlasila vláda ČR s prodejem zbývajícího podílu akcií IPB, a.s. v držení FNM a s.p. Česká pošta. Uložila současně ministru financí předložit návrh rozhodnutí o privatizaci.
  9. V návaznosti na toto usnesení byla pro koordinaci přípravných prací za předsednictví ministra financí ustavena pracovní skupina ze zástupců MF, ČNB a FNM. Jako poradce byla vybrána firma Salomon Brothers.
  10. V březnu 1997 bylo vyhlášeno veřejné výběrové řízení, do kterého se přihlásili dva uchazeči: ING Bank a Nomura. Nomura svou nabídku doplnila oznámením, že jedná ve shodě s dalšími akcionáři, která jí dává kontrolu nad balíkem 49,373% akcií.


    Další jednání se soustřeďují právě na Nomuru. ING Bank je požádána, aby svou nabídku podržela. Dne 7. 7. 1997 předkládá Nomura závaznou nabídku.

  11. Usnesením č. 468 z 23. 7. 1997 vydala vláda ČR rozhodnutí o privatizaci 36,29% akcií (31,4% FNM, 4,45% Česká pošta, 0,35% MF ČR) společnosti Nomura Belgium S.A. jako strategickému investorovi za stanovených podmínek.
  12. Usnesením č. 162 ze dne 4. 3. 1998 změnila vláda ČR na základě jednání s investorem název nabyvatele i podmínky privatizace.
  13. Na základě usnesení vlády ČR č. 162/1998 podepsal dne 8. 3. 1998 FNM Smlouvu o prodeji a koupi akcií IPB, a.s. s firmou Nomura Europe.
  14. ČNB udělila 30. 9. 1998 souhlas společnosti Saluka Investments B.V. k nabytí přímého podílu na IPB, a.s. Dne 2. 10. 1998 převádí Nomura Europe, plc. 43% podíl akcií IPB, a.s. na Saluku Investments B.V., která je deklarovaným akcionářem po celou zbývající existenci IPB, a.s.
  15. Dne 26. 5. 2000 generální ředitel ČSOB Pavel Kavánek zaslal ministru financí nabídku na převzetí IPB (tzv. Pařížský dokument). Dopis je uveden v příloze č. 15.
  16. Dne 30. 5. 2000 generální ředitel ČSOB a reprezentant KBC p. Vermieren prezentovali Pařížský dokument guvernérovi ČNB Tošovskému a ministru financí Mertlíkovi na společném jednání v Paříži. Jednání bylo informativního charakteru, žádný závěr nebyl učiněn.
  17. Dne 16. 6. 2000 rozhodla ČNB o uvalení nucené správy a jmenovala nuceného správce, který se ujal své funkce.
  18. Ve stejný den vydala ČNB neodvolatelnou záruku pro věřitele IPB, a.s.
  19. Dne 19. 6. 2000 došlo k podpisu následujících smluv:
    1. Smlouva o prodeji podniku mezi nuceným správcem a ČSOB
    2. Smlouva a státní záruka mezi MF ČR a ČSOB
    3. Kompenzace státní záruky mezi MF ČR a ČSOB
    4. Smlouva a slib odškodnění mezi ČNB a ČSOB
  20. Dne 21. 6. 2000 schválila vláda ČR usnesení č. 644 (příloha č. 12).
  21. Dne 23. 6. 2000 byla mezi MF ČR a ČNB podepsána státní záruka a dohoda o plnění státní záruky.
  1. Závěry
  1. Neúčast FNM na navyšování základního jmění při druhé emisi akcií ve dnech 1. - 10. 12. 1993 bylo hrubým pochybením, které zcela zásadně ovlivnilo možnosti státu rozhodovat o dalším vývoji banky. Zejména pak rozhodujícím způsobem omezilo možnosti optimální privatizace státního podílu v IPB, a.s.

    Vzhledem k výjimečnosti tohoto rozhodnutí a časování jednotlivých kroků se toto opatření jeví jako neformálně koordinovaný postup mezi managementem banky a státními orgány s cílem nepřipustit po fúzi IB a PB roli státu jako majoritního vlastníka a posílit pozici managementu banky.

    Odpovědnost nesou předseda VV FNM Tomáš Ježek, 1. náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka, předseda Prezidia FNM a ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci Jiří Skalický, ministr financí Ivan Kočárník a guvernér ČNB Josef Tošovský.

  2. Za vážný nedostatek pokládá Komise skutečnost, že až do listopadu 1996 neexistovala strategie rozvoje, resp. privatizace bank se státní účastí. Tato skutečnost do značné míry ovlivňovala kompetentnost výkonu vlastnických práv státu v IPB, a.s.

    Odpovědnost nesou vláda ČR a Bankovní rada ČNB z let 1992-1996.

  3. Stát vykonával svá vlastnická práva pasivně a neúčinně. Jeho působení v této oblasti bylo působení hlavního akcionáře, který mlčí. Strategický rozvoj bank nebyl paradoxně ovlivňován především jejich vlastníkem, ale téměř výlučně jejich managementem. Zástupci státu v orgánech bank neměli při svém rozhodování oporu v žádné státní doktríně. Byli nuceni spoléhat se na vlastní úsudek, ze kterého navíc nebyla vyžadována žádná odpovědnost.

    Odpovědnost nesou členové “bankovní trojky”, resp. “čtyřky” za dané období a zástupci státu v dozorčí radě banky.

  4. Změnou privatizačních podmínek 4. 3. 1998 vláda ČR:
    1. Rozhodla o prodeji státního podílu nikoliv strategickému investorovi, ale společnosti s nulovým ručením, ve které se riziko spekulativního chování limitně blížilo jistotě.
    2. Smluvními podmínkami umožnila vytvořit prostředí, kde zájmy investora se logicky nekryly s ekonomickými zájmy ČR.
    3. Upustila od ověření auditu zadaného bankou vlastním auditorem a zejména upustila od podmínky vyjednávání o odkupu podceněných aktiv. Tím upustila od možnosti dosáhnout výhodnějších a vyváženějších smluvních podmínek pro ČR.

Hlavní odpovědnost nesou ministr financí Ivan Pilip a předseda vlády Josef Tošovský. Dále pak členové vlády, kteří umožnili usnesení 162/1998 mírnou většinou hlasů schválit.

  1. Výkon bankovního dohledu zejména v období po prodeji státního podílu hodnotí Komise jako málo důsledný a účinný. Soustřeďoval se mnohem více na vlastní alibi, než na možná aktivní řešení, která mu umožňuje zákon 21/1991 Sb.

Za zvlášť závažné pochybení pokládá Komise následující skutečnosti:

    1. Udělení souhlasu společnosti Saluka Investments plc. k nabytí akcií IPB, a.s. 30. 9. 1998. ČNB tímto souhlasem umožnila, aby se dominantním vlastníkem stala společnost bez jakýchkoliv záruk.
    2. Komise disponuje dokumentací, která nasvědčuje, že navýšení základního jmění formou podřízeného dluhu proběhlo v roce 1998 tak, že banka poskytla investorům úvěry za účelem nákupu podřízených dluhopisů. Pokud další šetření toto důvodné podezření potvrdí, jedná se o selhání výkonu bankovního dohledu.
    3. Nedůsledná a alibistická reakce na zjištěnou skutečnost, že odprodej pochybných úvěrů v roce 1999 byl realizován skupinou závislou na IPB. Přitom odprodej třetí straně nezávislé na IPB bylo podmínkou auditora pro udělení výroku “bez výhrad” za rok 1998.

Odpovědnost nesou vrchní ředitelé sekce bankovního dohledu a členové bankovní rady Ota Kaftan a Pavel Racocha a guvernér ČNB Josef Tošovský.

  1. Účast státu při řešení krize v červnu 2000 byla nezbytnou. Žádná varianta řešení nebyla myslitelná bez aktivní role státu a zapojení veřejných výdajů. Nečinnost vlády by měla za důsledek ekonomickou katastrofu.
  2. Scénář násilného převzetí IPB formou nucené správy a následného prodeje ČSOB byl jako jedna z rovnocenných variant dlouhodobě připravován v ČSOB a prezentován ČSOB ministru financí a guvernérovi ČNB na jednání v Paříži 30. 5. 2000. Materiál předkládaný vládě ČR 15. 6. 2000, konstrukce transakčních dokumentů i schvalovací dokumentace ÚOHS Brno nese shodné věcné i formální znaky s tímto dokumentem. Státní instituce ve dnech 16. - 19. 6. 2000 postupovaly shodně podle scénáře ČSOB.

    Rozhodujícími osobami tohoto procesu jsou ministr financí Pavel Mertlík a guvernér ČNB Josef Tošovský.

  3. Stanovením úkolu nucenému správci co nejrychleji prodat podnik ČSOB překročila bankovní rada ČNB své zákonné pravomoci.

    Odpovědnost nesou členové bankovní rady.

  4. Způsob výběru investora ve dnech 16. - 19. 6. 2000 byl bezprecedentní a netransparentní.

    Odpovědnost nese nucený správce Petr Staněk a členové bankovní rady ČNB.

  5. Nucený správce banku prakticky nespravoval. Zhostil se pouze úkolu banku převzít a prodat, aniž mohl tušit, co vlastně prodává.

    Odpovědnost nese nucený správce Petr Staněk a členové bankovní rady ČNB.

  6. Transakční dokumenty podepsané 19. 6. 2000 jsou jednostranně výhodné pro ČSOB na úkor státního rozpočtu. Na základě šetření a znaleckého posudku Komise konstatuje, že transakční dokumenty nejsou zcela v souladu s platnými právními předpisy a že se jedná o ujednání, která jsou v příkrém rozporu s dobrými mravy.

Ve svém důsledku získává ČSOB na úkor státního rozpočtu neoprávněnou výhodu ve výši mnoha desítek miliard .

Odpovědnost nese ministr financí Pavel Mertlík.

  1. návrh usnesení

    Na základě závěrů, ke kterým dospěla, navrhuje Komise přijmout PS PČR následující usnesení:

    Poslanecká sněmovna

     

    I. B e r e n a v ě d o m í zprávu Vyšetřovací komise Poslanecké sněmovny pro objasnění rozhodování státu v IPB od doby jejího vzniku do uvalení nucené správy a jejího prodeje ČSOB.

  2. D o p o r u č u j e
    1. vládě ČR:a) usilovat o novaci transakčních dokumentů s ČSOB tak, aby byly uvedeny v soulad s právními předpisy a aby bylo dosaženo větší vyváženosti ve prospěch ČR. V případě nedohody zvážit napadení příslušných smluv u nezávislého soudu pro příkrý rozpor s dobrými mravy;

b) ve spolupráci s ČNB navrhnout novelizaci zákona o bankách, který by precizoval ustanovení, týkající se nucené správy, zejména pak postavení a funkce nuceného správce;

c) zveřejnit smlouvy podepsané s ČSOB 19. 6. 2000;

d) v návaznosti na bod 2/II návrhu usnesení posoudit, do jaké míry byly porušeny závazky plynoucí z kupní smlouvy mezi FNM a Nomura Europe, se všemi právními důsledky z toho plynoucími.

2) ČNB došetřit ve spolupráci s ČSOB, zda nákup podřízených dluhopisů v roce 1998 byl realizován z úvěrových prostředků poskytnutých IPB. Navrhnout systémová opatření, jak porušením závazných norem účinně předcházet.

3) Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha prošetřit případnou trestněprávní odpovědnost jednotlivých osob.

    1. U k l á d áStálé komisi pro bankovnictví důsledně kontrolovat celý proces restrukturalizace aktiv IPB a o jeho průběhu pravidelně informovat Poslaneckou sněmovnu.

       

       

       

       

       

       

    2. důvodová zpráva

A

Prostředí

 

 

V českém bankovním sektoru vždy hrála drtivě dominantní roli skupina 4 tzv. velkých (českých) bank (také tzv. “velká čtyřka”). IPB byla v době uvalení nucené správy druhou největší bankou v České republice, přičemž pak skupina IPB byla největší finanční skupinou na českém finančním trhu, na kterém zároveň významně pokrývala prakticky všechny produkty. Dále lze říci, že jak samotná IPB, tak i celá skupina patřila mezi nejdynamičtěji rozvíjející se subjekty českého finančního trhu celých devadesátých let. Co je dále pro samotnou IPB charakteristické, je i to, že se zároveň významně angažovala v českém transformačním procesu, a to zejména formou rozhodujícího podílu na tvorbě domácí úvěrové emise pro podnikový sektor. Zásadním rozdílem v rámci 4 velkých českých bank byl fakt, že IPB byla plně zprivatizována jako první do soukromých rukou, a to již počátkem roku 1998, ČSOB byla plně privatizována v roce 1999, Česká spořitelna v roce 2000 a Komerční banka by měla být zprivatizována v roce 2001.

V této souvislosti je nutné připomenout, že v letech 1997 - 1999 došlo k poklesu výkonnosti ekonomiky, což mělo za následek zásadní dopad zejména do kvality portfolia bank nejsilněji angažovaných v české transformaci. Vláda na situaci klesající kapitálové přiměřenosti bank s dominantním vlastnictvím státu (Česká spořitelna a Komerční banka) reagovala tak, že jednak navyšovala jejich kapitál a zároveň vyváděla problematické úvěry do Konsolidační banky. Tyto formy pomoci státu bankám s významnou účastí státu dosahovaly řádu desítek miliard korun, a v konečném součtu přesáhly v letech 1999 - 2000 řád 100 mld. . V zájmu objektivity je třeba zdůraznit, že problematické úvěry, které si vyžádaly tuto masivní veřejnou podporu, byly poskytnuty zpravidla před tímto obdobím.

Pro úplnost je ještě nutné zmínit, že pro ČSOB byl v polovině 90 let zřízen také speciální sanační program na řešení špatných úvěrů z dob plánované ekonomiky, a to ve formě České inkasní jednotky a Slovenské inkasní jednotky, který dodnes v úhrnu představuje pro veřejné finance zátěž až 75 mld. .

Z výše uvedeného popisu plyne, že jedinou bankou, která neobdržela v druhé polovině devadesátých let žádnou významnou státní pomoc, byla pouze IPB. Příčiny této disproporce jsou dvě:

    1. V období těsně před privatizací IPB daly tehdejší vlády přednost variantě riskantního prodeje před zapojením veřejných výdajů a bezpečnějším prodejem strategickému partnerovi.
    2. V období po privatizaci IPB odmítala nynější vláda poskytnout veřejnou podporu bance plně vlastněné privátním kapitálem.

 

 

B

Založení a počáteční rozvoj banky,

okolnosti významné ztráty vlivu státu na chod a další rozvoj banky


Ještě v předlistopadovém ČSSR zřídilo Federální ministerstvo financí ČR Investiční banku jako státní peněžní ústav, který obdržel komplexní bankovní licenci. K 1. lednu 1990 měl přidělený kapitál ve výši 978 mil. ., který byl v letech 1990-1991 navýšen na 1,5 mld. Kčs. Prakticky veškeré finanční zdroje pro bankovní operace byly poskytovány SBČS, Českou státní pojišťovnou a Českou státní spořitelnou.

Jako všechny banky vlastněné státem byla i IB, s.p.ú. zařazena do kupónové privatizace. Privatizační projekt schválila vláda ČSFR usnesením č. 108 dne 20. 2. 1992 (příloha č. 2). Na základě tohoto usnesení založil FNM ČR 21. 2. 1992 Investiční banku , a.s. Praha se základním jměním 1 mld. Kčs. Podíl státu byl stanoven na 47,42% v držení FNM ČR, zbylé akcie byly nabídnuty v rámci kupónové privatizace.

Rozvoj banky vyžadoval poměrně častá navyšování základního jmění. Průběh navyšování po dobu státní účasti je uveden v příloze č. 3. Navyšování kapitálu bylo na základě stanov společnosti schvalováno valnou hromadou, přičemž stávající akcionáři měli přednostní právo úpisu. Na řádné valné hromadě 30. 6. 1993 bylo schváleno navýšení základního jmění ve dvou po sobě následujících emisích. Při první emisi v objemu 500 mil. v termínu FNM své přednostní právo využil a za stanovený podíl 284,5 mil. akcie upsal. (Pokyn předsedy výkonného výboru FNM Ježka ze dne 30. 8. 1993).

Při druhé emisi v termínu úpisu 1. - 10. 12. 1993 se svého práva vzdal, čímž podstatně klesl jeho majetkový podíl ze 47,42% na 36,50%.

O tomto rozhodnutí neexistuje žádný písemný záznam. Z výpovědí svědků vyplývá, že formální rozhodnutí učinil 1. náměstek ministra pro správu národního majetku a jeho privatizaci Roman Češka, s rozhodnutím byli srozuměni i předseda výkonného výboru FNM Tomáš Ježek a věcně příslušní místopředsedové Jan Princ a Jindřich Kapoun.

Jako jediný důvod tohoto rozhodnutí uvádí příslušní svědkové nedostatek zdrojů pro úpis. Toto vysvětlení je nevěrohodné a stanovisko FNM pro Komisi ze dne 9. 2. 2001 ho vyvrací tím, že potvrzuje disponibilní možnosti FNM se tohoto navýšení zúčastnit.

Komise se domnívá, že skutečným důvodem byly okolnosti sloučení Investiční a Poštovní banky, které proběhlo ve dnech 13. a 14. 12. 1993.

Po transformaci Správy pošt a telekomunikací Praha se státní podnik Česká pošta, založený 1. 1. 1993 stal i dědicem majoritního vlastnictví v Poštovní bance, a.s. Během roku 1993 ČNB zvýšila povinné minimální kriterium výše základního jmění na 500 mil. . V zájmu zachování majority České pošty, s.p. upsala příslušnou částku s termínem splacení do konce září a v souladu s platnou legislativou požádala svého zakladatele (ministerstvo hospodářství) o výjimku z § 45 zák. 92/1991 Sb. Bez vysvětlení a bez doložitelného rozhodnutí tato výjimka nikdy nebyla udělena. Odpovědní funkcionáři z té doby (ministr Dyba a náměstek Chrudina) nedokázali vysvětlit, proč ministerstvo nekonalo.

Vzhledem k tomu, že České poště bránila legislativní zábrana v získání příslušného podílu, investovala do těchto akcií IB, a.s., která se tak v závěru roku 1993 stala téměř 70%ním akcionářem PB, a.s.

Sloučení IB, a.s. a PB, a.s. bylo pro IB důležitým strategickým krokem. PB, a.s. představovala potenciál 3 500 pracovišť pro drobné bankovní služby a byla tak klíčová pro získávání primárních zdrojů.

Pokud by však FNM podržel svůj podíl stanovený privatizačním projektem, byl by důsledkem sloučení i majoritní podíl státu ve společnosti, protože podíl FNM a České pošty, s.p. by dohromady přesáhl 50%.

Došlo tedy k následujícím krokům:

    1. V důsledku nečinnosti MH ČR získala IB, a.s. majoritní podíl v PB, a.s.
    2. Ve dnech 1. 12. - 10. 12. 1993 se FNM neúčastnil navýšení základního jmění v IB, a.s. a významně tak snížil svůj majetkový podíl.
    3. Dne 10. 12. 1993 vydala ČNB souhlas se sloučením IB, a.s. a PB, a.s. s tím, že pro banku vzniklou tímto sloučením bude platit licence vydaná pro IB, a.s.
    4. Dne 13. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada PB, a.s. o zrušení PB, a.s. bez likvidace a o jejím sloučení s IB, a.s.
    5. Dne 14. 12. 1993 rozhodla mimořádná valná hromada IB, a.s. o sloučení s PB, a.s., vzala na vědomí s tím související navýšení základního jmění včetně nových majetkových podílů a schválila nový název společnosti - Investiční a poštovní banka, a.s.

Orgány státu musely nejméně celou druhou polovinu roku 1993 vědět o zamýšleném sloučení a všech okolnostech a důsledcích z toho plynoucích. Přesto, či mnohem spíše právě proto nedošlo k úpisu akcií FNM ve dnech 1. - 10. 12. 1993.

Komise dospěla k závěru, že se jednalo o neformálně koordinovaný postup mezi managementem IB, a.s. a státními orgány. K tomuto závěru jí vede nejenom časové řazení jednotlivých rozhodnutí, ale i fakt, že neúčast FNM při druhé emisi akcií byla jedinou neúčastí po celou dobu existence státního podílu v IPB, a.s., resp. IB, a.s.

Tato fáze je pro další vývoj banky zcela rozhodující. Ve svých důsledcích tento postup znamenal:

    1. Vědomé oslabení role státu a posílení pozice managementu. Od tohoto okamžiku byl stát odsouzen do pasivní role a vždy pak až se zpožděním reagoval na situaci vyvolanou chováním managementu banky.
    2. Oslabení pozice státu při prodeji zbytkového státního podílu. Neschopnost nabídnout většinový balík silně omezila možnost vyhledání optimálního strategického investora. Nesporně také tato skutečnost snížila kupní cenu prodávaných akcií.

Z těchto důvodů hodnotí Komise chování státu v závěru roku 1993 jako hrubé pochybení, které významně přispělo k budoucím škodám a ztrátám.

Za nezbytné považuje Komise dodat, že na postupu vedení státního podniku Česká pošta jako akcionáře PB, a.s. nebylo shledáno žádné pochybení. Lze naopak konstatovat, že vedení podniku i za obtížné situace, kterou nezavinilo, sledovalo důsledně a prioritně zájmy České pošty.

C

Výkon vlastnických práv státu v letech 1993-1998

Výkon akcionářských práv byl poznamenán zejména skutečností, že až do konce roku 1996 neexistovala žádná oficiální státní strategie přístupu státu k rozvoji a privatizaci velkých bank.

Stát vykonával svá vlastnická práva v IPB zcela pasivně. Jediným aktivním krokem, který Komise zaznamenala, bylo prosazení tzv. zlaté akcie pro FNM na valné hromadě 29. 4. 1994. Tato akcie se zvláštními právy dávala FNM právo mít v dozorčí radě 4 zástupce, právo svolat valnou hromadu a určitá práva veta na rozhodnutí valné hromady. FNM svá místa v dozorčí radě sice obsadil (seznam členů dozorčí rady v příloze č. 13), z jejich činnosti však nevyžadoval žádnou odpovědnost a Komise má za to, že účast zástupců FNM v dozorčí radě IPB, a.s., byla zcela formálním a pasivním výkonem.

Rozsah pověření dozorčí rady byl upraven stanovami společnosti. Mezi základní úkoly patřilo vykonávání kontrolní činnosti, posuzování obchodního plánu a obchodních záměrů, přezkoumávání účetní závěrky apod. Stanovy společnosti umožňovaly dozorčí radě být v jakémkoli okamžiku informována o chodu a finanční situaci banky a v případě pochybností získat detailnější informace o finančních a obchodních operacích managementu na jakékoli úrovni.

Lze konstatovat, že z hlediska zákonných úprav neexistovala zábrana pro uplatnění kontrolní činnosti zástupců státu v dozorčí radě. Komise však nezaznamenala případ, kdy by se tak skutečně stalo. Konstatuje, že činnost zástupců státu v dozorčí radě IPB, a.s., znamenala zcela nulový přínos pro ochranu zájmů státu jako akcionáře.

Podobně lze (s výjimkou uplatnění práva zlaté akcie) charakterizovat činnost zástupců státu na valných hromadách.

Specifickou kapitolou této problematiky je existence poradního orgánu, nazývaného “bankovní trojka”, resp. “čtyřka”. Dne 23. 4. 1993 jmenovalo Prezidium FNM ČR poradní skupinu “pro řízení výkonu akcionářských práv FNM ve vybraných bankách a pojišťovnách”. Členy této skupiny byli ministr financí, guvernér ČNB, předseda výkonného výboru FNM a od roku 1994 do poloviny roku 1996 také předseda Prezidia FNM - ministr pro správu národního majetku a jeho privatizaci. Tato skupina neměla mimo zmíněného ustanovení Prezidiem FNM žádnou pravomoc z hlediska platných zákonných norem. Vzhledem k exkluzivnímu složení byly však její závěry vnímány jako zcela zásadní.

Přes výraznou absenci písemných dokladů o jednáních tohoto orgánu se velké množství úřední korespondence mezi institucemi odvolává právě na závěry či dokonce “rozhodnutí” bankovní čtyřky, resp. trojky.

Formální odpovědnost tohoto orgánu nelze odvodit z žádného předpisu. Odpovědnost jeho členů je však vzhledem k jejich funkčnímu postavení bez jakýchkoliv pochybností (seznam členů “bankovní trojky”, resp. “čtyřky” uveden v příloze č. 14).

Ilustrativním příkladem, jak byla vnímána konkrétní odpovědnost za výkon vlastnických práv státu je usnesení vlády č. 162 ze 4. 3. 1998 (příloha č. 7). V něm v bodě I. vláda konstatuje, že “Stát špatným výkonem vlastnických práv ztratil vliv na řízení akciové společnosti IPB, a.s.”. Z tohoto konstatování nikdy nebyla vyvozena žádná konkrétní odpovědnost. Paradoxní skutečností je, že pod tímto usnesením je podepsán Josef Tošovský jako předseda vlády. Přitom právě Josef Tošovský je z hlediska jak délky výkonu funkce, tak z hlediska šíře pravomocí (vlastník, privatizátor, regulátor) za rozhodování státu v IPB odpovědný zcela zásadně.

D

Prodej státního podílu v letech 1997-1998

První dokument, kterým vláda ČR stanovila svou strategii přístupu ve velkých bankách, byl materiál ČNB “Návrh strategie o postupu realizace akciových podílů v komerčních bankách”. Vláda ČR ho projednala 27. 11. 1996. Odpověď na otázku, proč se tak dlouho váhalo s doprivatizací státních podílů ve velkých bankách, překračuje rozsah mandátu i šetření Komise. Upozorňujeme však na skutečnost, že se jedná o jeden z klíčových problematických otazníků nad průběhem polistopadové ekonomické transformace v ČR.

Materiál podrobně rozebíral stav a možnosti dalšího rozvoje velkých českých bank a navrhoval optimální postup při prodeji státních podílů. Na základě tohoto materiálu vláda ČR přijala usnesení č. 603/97, kde 1.) konstatovala svůj zájem na doprivatizaci komerčních bank se státním podílem, 2.) uložila místopředsedovi vlády a ministru financí předložit návrh rozhodnutí o privatizaci zbývajícího státního podílu v IPB, a.s.

Za optimální způsob privatizace byl označen prodej celého balíku akcií zahraničnímu strategickému investorovi. Bylo rovněž doporučeno využít služeb zahraničního poradce. Pro koordinaci přípravných prací a stanovení kritérií výběrového řízení byla za předsednictví ministra financí ustanovena pracovní skupina ze zástupců MF, ČNB a FNM. Jako poradce byla vybrána firma Salomon Brothers. V březnu 1997 pak bylo vyhlášeno veřejné výběrové řízení s vícekolovým systémem. Oproti předpokladům projevili vážný zájem pro vstup do IPB pouze dva uchazeči: ING Bank a Nomura. ING Bank však požadovala získat majoritní balík akcií a částečné garance státu. Nomura doplnila svou nabídku informací, že jedná ve shodě s dalšími akcionáři, která jí dává kontrolu nad balíkem 49,373% akcií. Seznam akcionářů IPB k datu 30. 6. 1997 je uveden v příloze č. 5. Další jednání se proto soustředila na Nomuru, pokud jde o ING, byla požádána o podržení nabídky, což bylo potvrzeno.

Dne 7. 7. 1997 předložila Nomura závaznou nabídku na odkup akcií státu. Hlavní body nabídky jsou uvedeny v příloze č. 4. Pro zvýšení ochrany prodávajícího (FNM) doporučoval ministr financí doplnit podmínky prodeje:

    1. Zesílením dikce závazků kupujícího k budoucímu úpisu emise dluhopisů.
    2. Zejména pak právem FNM jednat o aktivech, o kterých se bude domnívat, že byla auditem podceněna a v případě nedohody zorganizovat odkup těchto aktiv.

Dne 23. 7. 1997 vláda ČR akceptovala nabídku Nomury, doplněnou o výše uvedené podmínky a svým usnesením č. 468 vydala privatizační rozhodnutí za podmínek uvedených v příloze č. 6.

Návazně byla zahájena jednání o smlouvě o prodeji akcií. Za FNM jednání vedli předseda Češka a místopředseda Hrubý, za MF ČR ministr Pilip, náměstci Štěpánek a Fišer. Jednání probíhala v mimořádně obtížné ekonomické i politické situaci.

Situace banky se v roce 1997 prudce zhoršovala a stávala se obdobnou jako v roce 2000. Zhoršila se její likvidní pozice a kapitálová vybavenost nebyla na dostatečné úrovni. Prodej zbytkového podílu státu nebyl proto ani tak operací rozvojovou, jako spíše pokusem o operaci záchrannou.

Alternativou prodeje za nevýhodných a riskantních podmínek byl razantní zásah státu, který mohl využít svého postavení akcionáře na straně jedné a regulátora na straně druhé. Z dnešního pohledu se tato alternativa jeví jako vhodnější s mnohem méně škodlivými důsledky. Optikou tehdejší politické a ekonomické situace to však bylo řešení problematické.

Této situace investor zjevně využíval k možnému dosažení příznivějších podmínek, jednání komplikoval a protahoval. V polovině prosince byl z podnětu IPB dokončen firmou Ernst & Young předběžný audit banky, který mimo jiné naznačil mnohem nižší kupní cenu, než stanovilo privatizační rozhodnutí dané usnesením č. 468/97. Na základě tohoto auditu vznesla Nomura dodatečné požadavky na částečné oddlužení banky, resp. na poskytnutí omezených garancí. Tzv. bankovní trojka na svém jednání 23. 12. 1997 tyto požadavky odmítla, potvrdila podmínky prodeje dané usnesením č. 468/97 a stanovila konečný termín (15. 1. 1998), ve kterém měla Nomura sdělit, zda tyto podmínky přijímá. Dne 14. 1. 1998 Nomura potvrdila svůj zájem o transakci, vznesla však znovu jiné požadavky na změnu privatizačních podmínek. Zejména šlo o odmítnutí role strategického investora včetně závazků s tím spojených. Dále pak o změnu nabyvatele na společnost Nomura Europe. Dne 20. 1. 1998 byl parafován text dohody, který tyto požadavky reflektuje a 4. 3. 1998 vláda ČR svým usnesením č. 162 změnila rozhodnutí o privatizaci dané usnesením č. 468/97. Podmínky privatizace podle tohoto změněného rozhodnutí jsou uvedeny v příloze č. 7. Tímto usnesením vláda ČR:

    1. Upustila od rozhodnutí zajistit vstup strategického investora.
    2. Změněnými podmínkami vědomě připustila vysoké riziko, že investor nebude sledovat prioritně rozvoj a prosperitu banky, ale spekulativní obchody s aktivy banky.
    3. Akceptovala výsledky auditu objednaného IPB, a.s., netrvala na ověření vlastním auditorem (resp. auditorem FNM) a zejména vypustila klíčovou smluvní pojistku - právo FNM jednat o aktivech, o kterých se bude domnívat, že byla auditem podceněna a v případě nedohody zorganizovat jejich odkup.

Usnesení bylo schváleno jen mírnou většinou. Hlavní odpovědnost za změnu podmínek privatizace nesou Ivan Pilip, jako tehdejší ministr financí, předseda prezídia FNM a navrhovatel usnesení a Josef Tošovský, jako tehdejší předseda vlády.

Toto kontroverzní a netransparentní rozhodnutí je třeba doplnit ještě o následující skutečnost:

Navrhovanou změnu nabyvatele z Nomura Belgium na Nomura Europe, PLC komentuje materiál předkládaný vládě 4. 3. 1998 takto: “Změna nabyvatele znamená zvýšení komfortu pro prodávajícího, tj. FNM ČR, protože Nomura Europe je mateřskou společností firmy Nomura Belgium.” Přitom již 11. 2. 1998 požádala Nomura ČNB o předběžný souhlas k nabytí všech akcií pro společnost Saluka Investments, B.V. Řadě členů vlády byla tato skutečnost známa a byli srozuměni s tím, že schvalovaná změna nabyvatele není změnou konečnou. Dne 8. 3. 1998 pak podepsal FNM Smlouvu o prodeji a koupi akcií s firmou Nomura Europe. Dne 30. 9. 1998 ČNB udělila souhlas společnosti Saluka Investments, B.V. k nabytí přímého podílu na IPB, a.s. Dne 2. 10. 1998 převedla Nomura Europe na Saluku 43% podíl akcií IPB, a.s. Popis nabyvatele a předmět jeho činnosti je uveden v příloze č. 8.

E

Výkon funkce bankovního dohledu

ČNB vykonává bankovní dohled podle zákona č. 6/1993 Sb., o ČNB a zákona č. 21/1992 Sb., o bankách, které upravují její kompetence vůči bankám, v tomto případě i vůči IPB, a.s.

Zejména v období od prodeje státního podílu do uvalení nucené správy hodnotí Komise tento výkon jako alibistický, málo důsledný a pasivní.

Dne 30. 9. 1998 schválila ČNB převod akcií z Nomury Europe na Saluku Investments. Přitom žádost o nabytí pro Saluku Inv. byla ČNB doručena již 11. 2. 1998. Tedy tři týdny před rozhodnutím vlády ČR prodat státní podíl společnosti Nomura Europe. ČNB musela vědět, komu ve skutečnosti vláda ČR státní podíl v IPB prodává. Společně s vládou se však snažila nepříliš důstojným způsobem alespoň kosmeticky zakrýt a v čase rozložit privatizační debakl.

V každém případě tímto rozhodnutím na sebe bankovní dohled převzal přímou odpovědnost za to, že do IPB vstoupil investor s nulovými zárukami. Nikoliv významný bankovní dům (jak bylo veřejnosti předkládáno), ale společnost s ručením omezeným ve 100% vlastnictví nadace založené dle nizozemského práva.

V roce 1998 proběhlo v souladu s privatizační smlouvou navyšování základního jmění IPB. Komise disponuje podklady, které svědčí o tom, že v rozporu se smluvními závazky i se závaznou legislativou proběhl nákup podřízených dluhopisů za prostředky, které k tomu účelu poskytla banka sama. Přitom tato operace podléhá velmi striktním kritériím stanovených “Opatřením ČNB o kapitálové přiměřenosti bank”. Jedním z podstatných kritérií je, že banka si může započítat podřízený dluh do svého kapitálu jen v případě, že k tomu obdržela souhlas ČNB. Bankovní dohled je tedy povinen prověřit splnění všech kriterií podřízeného dluhu. Potvrdí-li se důvodné podezření o porušení těchto kriterií, je to mimo jiné i selhání bankovního dohledu.

Ze získaných informací vyplývá, že se bankovní dohled potýkal s nechutí managementu poskytovat dostatečné informace o prováděných transakcích. Zákon o bankách totiž zakazuje bankám provádět operace pro banky nevýhodné. Komisi se nedostalo dostatečného vysvětlení, proč bankovní dohled tak dlouho váhal s důslednou kontrolou v této bance a zejména s jejím vyhodnocením. K důsledné dohlídce se ČNB odhodlala na podzim roku 1999 a v podstatě až do uvalení nucené správy ji neuzavřela.

V této souvislosti je nezbytné zmínit i roli auditora, firmy Ernst & Young. Svůj výrok “bez výhrad” za rok 1998 podmínil auditor odprodejem problematických úvěrů subjektům nespřízněných s IPB v účetní hodnotě minimálně 11 mld. tak, aby příslušnou hotovost banka obdržela nejpozději do 28. 6. 1999.

Za tímto účelem uzavřela banka 30. 11. 1998 smlouvu se společností X, která byla deklarována jako nespřízněná, a která odkoupila od IPB nestandardní aktiva v účetní hodnotě více než 11 mld. za hotovost. Částka byla splacena ve dvou tranších - 3,6 mld. obdržela banka 10. 6. 1999, zůstatek byl zaplacen 25. 6. 1999. Auditor obdržel informace, že na financování akce se významně podíleli někteří akcionáři banky. Tím pokládal svoji podmínku za splněnou a následně vydal výrok “bez výhrad”.

Dne 10. 6. 1999 byl však ke smlouvě z 30. 11. 1998 podepsán dodatek se společností Y, vůči které se IPB významně úvěrově angažovala právě za účelem odkupu vlastních úvěrových pohledávek.

Je zřejmé, že odkup problematických úvěrů řeší až tento dodatek smlouvy, kde smluvním partnerem je společnost s IPB spřízněná.

Auditorovi muselo být známo, že došlo ke změně dlužníka, čili zdroje financování. Hájí se tvrzením, že neměl právo zjišťovat způsob, jakým společnost X získala finanční prostředky a že nepravdivost informací obdržených od managementu IPB zjistil až po vydání výroku. Komisi nepřísluší hodnotit míru odborné péče, se kterou auditor zkoumal tuto transakci. Konstatuje však, že činnost auditora při výroku za rok 1998 nelze považovat za přínos pro pravdivé informování akcionářů, bankovního dohledu i veřejnosti o skutečném hospodaření banky.

V každém případě bylo auditorovi i ČNB v říjnu 1999 známo, že prostředky na platby provedené 10. a 25. června neposkytla třetí strana ani někteří akcionáři banky, ale banka sama.

Z výše popsaných skutečností je zřejmé, že management banky opakovaně uváděl v omyl auditora i orgány bankovního dohledu.

Komise má za to, že bankovní dohled měl na základě těchto informací neprodleně konat, protože mu bylo známo, že ne všechny údaje v účetní závěrce za rok 1998 odpovídají skutečnosti a kapitálová přiměřenost banky není na deklarované úrovni. Bankovní dohled však alibisticky vyčkával na výrok auditora za rok 1999. K tomu však již nedošlo, protože ho časově předstihly události z června 2000.

V únoru 2000 rozhodla valná hromada akcionářů o navýšení základního jmění banky v rozsahu 2 až 12 mld. Realizaci tohoto schváleného záměru zabránil žalobou minoritní akcionář František Chládek. ČNB nevyužila svých kompetencí daných zákonem o bankách a nezasáhla proti minoritnímu akcionáři a nechala se pouze informovat o krocích IPB proti žalující straně. Navýšení základního jmění ve schváleném rozsahu v danou chvíli mohlo významně přispět ke stabilizaci IPB.

Dne 16. 6. 2000 jmenovala bankovní rada ČNB nuceného správce a stanovila mu úkoly. Zadáním úkolu označeného jako 1. c) zápisu z bankovní rady (viz příloha č. 10) překročila bankovní rada své zákonné kompetence. Nucený správce sice popírá, že by mu takový úkol byl sdělen, tato výpověď je však příkrém rozporu se zápisem z bankovní rady, výpovědí vrchního ředitele bankovního dohledu Racochy a konečně se samotným konáním nuceného správce, který daný úkol přesně naplnil.

Nucený správce banku de facto nespravoval. Zhostil se pouze úkolu banku převzít a podepsat příslušné transakční dokumenty.

 

 

F

Okolnosti závěrečného vývoje IPB

(uvalení nucené správy a následný prodej ČSOB)

Již v průběhu roku 1999 bylo zřejmé, že problémy 4 velkých českých bank - a zejména i snaha o privatizaci zbývajících tří velkých českých bank s významným podílem státu - jsou takového charakteru, že si vyžádají nějakou formu státní pomoci. Zatímco ČS, KB a ČSOB tuto pomoc obdržely, IPB s odkazem na to, že jde o plně privátní podnik, nikoliv. Roky 1999 a 2000 byly také charakteristické medializovanými “poplašnými zprávami” o zhoršující se situaci velkých bank (zejména KB a IPB).

Vzhledem k výše uvedené situaci a dále vzhledem k informacím o nedůvěryhodných obchodních transakcích zahájila ČNB na podzim roku 1999 v IPB podrobnou dohlídku, která podle bankovního dohledu ČNB signalizovala “velmi vážnou situaci v IPB - insolvenci”. Pozici IPB začaly v roce 2000 zhoršovat navíc ještě tři faktory: 1) pozastavení možnosti navyšování kapitálu IPB, zablokovaná žalobou minoritního akcionáře, 2) termín konání valné hromady (26. 6. 2000) a indicie, že auditor bude konstatovat kapitálovou nepřiměřenost banky, 3) druhý “run na banku”, který nastal počátkem června 2000.

V této situaci bylo odpovědným orgánům státu i rozhodujícím vlastníkům banky zřejmé, že řešením situace v IPB je pouze vstup strategického investora za aktivní účasti státu. Od konce dubna 2000 se aktivita ČNB a MF ČR se soustředila na jednání s akcionáři IPB a potenciálními investory, kteří sami projevili zájem. Nejvážnějšími zájemci se jevila ČSOB a skupina UniCredito/Allianz. Podle výpovědí svědků byla těchto víceméně konzultativních jednání dlouhá řada, byla však pouze spíše informativního, ústního a nezávazného charakteru.

První doložitelnou písemnou prezentací nabídky řešení v IPB, kterou vyšetřovací komise disponuje, je dokument zaslaný generálním ředitelem ČSOB Pavlem Kavánkem ministru financí ČR 26. 5. 2000 a prezentovaný Pavlem Kavánkem ministru Mertlíkovi a guvernéru Tošovskému 30. 5. 2000 při osobním jednání v Paříži (dále jen “Pařížský dokument”). Průvodní dopis adresovaný ministru financí je uveden v příloze č. 15. V tomto materiálu ČSOB prezentuje svou připravenost převzít IPB, deklaruje vhodnost spojení IPB a ČSOB v rámci bankovního sektoru ČR a navrhuje možné varianty řešení. Varianta rychlého odkupu podniku od nuceného správce je v Pařížském dokumentu předložena jako rovnocenná s variantou dohody ČSOB a bývalých akcionářů banky. Je velmi podrobně propracovaná včetně časového harmonogramu a návrhu nezbytných rozhodnutí státních institucí. Příslušná svědecká výpověď potvrzuje, že ČSOB byla první, kdo schéma nucený správce - rychlý prodej podniku navrhl. Svědek z jednání dále uvádí, že jednání o obsahu Pařížského dokumentu byla pouze informativní, nikoliv věcná a další jednání o obsahu tohoto dokumentu byla ministrem Mertlíkem i guvernérem Tošovským odmítnuta.

K Pařížskému dokumentu je nutné dále podotknout, že je pouze v anglickém jazyce, má zcela profesionálně propracovanou formu a obsah investičního záměru západního typu, disponuje zcela interními informacemi zevnitř IPB a prezentuje velmi podrobné (neveřejné) informace o českém bankovním trhu a jeho subjektech.

Z této charakteristiky je zřejmé, že Pařížský dokument musel být:

    • Zadán k vypracování v období minimálně několika měsíců před jeho prezentací v Paříži.
    • Vypracován renomovaným subjektem z oblasti investičního bankovnictví, tj. nikoliv samotnou ČSOB.
    • Zpracován i na základě neveřejných informací ze samotné IPB či bankovního dohledu.
    • Detailně konzultován a odsouhlasen majoritním vlastníkem ČSOB, tj. KBC.

Mezitím situace kolem IPB eskaluje, a to jak probíhajícím mediálním “runem” na banku, tak i nejistotou kolem očekávaného výroku auditora pro valnou hromadu, která se měla konat 26. 6. 2000. V první polovině června ČNB již intenzivně zkoumá a rozpracovává dvě možné varianty řešení. Tzv. kooperativní, tj. vstup strategického investora po dohodě s akcionáři banky a tzv. nekooperativní, tj. prodej podniku nuceným správcem.

Dne 12. 6. 2000 objednává sekce legislativy ČNB u dvou advokátních kanceláří posouzení možnosti prodeje podniku nuceným správcem z hlediska obchodních rizik a rizik trestněprávních pro bankovní radu a nuceného správce. Tyto analýzy byly obratem vypracovány a vyšetřovací komise jimi disponuje ve spisu.

V podkladu pro jednání bankovní rady dne 12. 6. 2000 je předložen již podrobný harmonogram kroků realizace prodeje podniku. Aniž by bylo uvedeno konkrétní datum, jsou dny pátek až neděle stanoveny jako nezbytná podmínka eliminace rizika, že proti krokům nuceného správce bude postupováno právní cestou a tento proces proto nemohl být případně přerušen. Tento harmonogram včetně podmínky časového intervalu pátek až neděle je shodný s harmonogramem zpracovaným v Pařížském dokumentu. S nimi shodný je i harmonogram, předložený v materiálu pro jednání vlády ČR dne 15. 6. 2000.

Podkladový materiál pro bankovní radu definuje i 10 nezbytných podmínek, které musí být splněny pro možnost zahájení nekooperativní varianty (příloha č. 16). Vzhledem k závěrům zprávy č. 8, 9 a 10 Komise zdůrazňuje podmínku č. 8: “Regulátor určí osobu, která bude připravena přijmout jmenování nuceným správcem v bance; musí být zajištěno, že dotyčný se seznámí s připravovanými aktivitami a bude souhlasit s navrženým schématem řešení a bude srozuměn s tím, co se od něj očekává…” . Je zřejmé, že výběr nuceného správce byl limitován zejména tímto kritériem.

Interní materiály ČNB, určené jako podklad pro jednání bankovní rady, výrazně preferují variantu kooperativní jako variantu mnohem méně nákladnou pro veřejné finance a mnohem méně rizikovou. Výpovědi svědků popisují intenzivní jednání s potenciálními investory, kteří projevili zájem, zejména se skupinou UniCredito/Allianz a ČSOB a jednání s vlastníky banky. Komise má k dispozici materiály ČSOB, které na vyžádání pracovní skupiny Ministerstvo financí, ČNB, KoB, ze dne 13. 6. 2000 zaslala ČSOB 14. 6. 2000. Základem materiálu je Pařížský dokument, obohacený o konkrétní návrhy transakčních dokumentů jak pro kooperativní, tak pro nekooperativní variantu. Opět je nutné podotknout, že i návrhy transakčních dokumentů pro zmíněnou pracovní skupinu Ministerstvo financí, ČNB a KoB jsou v anglickém jazyce.

Z výpovědí svědků dále vyplývá, že ČNB do poslední chvíle usilovala o kooperativní variantu, nebylo však v její moci o tom rozhodnout. Do poslední chvíle v tomto případě znamená jednání předsednictva vlády, které dne 15. 6. 2000 zasedalo za přítomnosti guvernéra ČNB několikrát. Členové předsednictva vlády však kooperativní variantu shledávali pro vládu neúnosnou, neboť dle svědeckých výpovědí považovali jednání akcionářů IPB za vydírání a pokládali za morálně nemožné poskytnout veřejnou podporu skutečným viníkům krize.

Ve čtvrtek 15. 6. 2000 ve večerních hodinách zasedla vláda ČR, které byl na místě rozdán materiál “Návrh postupu při řešení situace v IPB”. Ve vládním materiálu byly prezentovány varianty řešení s návrhem usnesení doporučující nekooperativní variantu. Zejména v přílohách vykazuje materiál pro jednání vlády shodné věcné a formální znaky s Pařížským dokumentem.

Tento vládní materiál byl zpracován v ČNB sekcí bankovního dohledu. Předkladateli byli ministr Mertlík a guvernér Tošovský. Materiál, jehož přijetí predikuje zátěž na státní rozpočet, nebyl ani zpracován ani připomínkován odborným věcně příslušným úsekem MF ČR s výjimkou krátké konzultace ministra financí s náměstkem Janotou k návrhu usnesení č. 622 (příloha č. 9).

Většina členů vlády ČR neměla možnost být na jednání řádně připravena, neboť příslušné analýzy a informace neměli ministři dříve k dispozici, přesto, že tyto analýzy objektivně existovaly. Pod časovým tlakem byli členové vlády nuceni spolehnout se na informace a doporučení předkladatelů materiálu - Pavla Mertlíka a Josefa Tošovského.

Tlaku byla vláda vystavena zejména v důsledku informací, že: 1) dochází k masivnímu odlivu bonitních aktiv do podílových fondů Tritton na Kajmanských ostrovech, 2) představenstvo banky samo na sebe vyhlásí konkurs, pokud vláda nepřistoupí na kooperativní variantu. Tyto informace (jejichž pravdivost se doposud nepodařilo potvrdit) zásadním způsobem limitovaly možnost vlády své rozhodnutí odložit a vyžádat si další analýzy a doporučení. Časový tlak byl umocněn skutečností, že “run na banku” pokračoval a docházelo k masivnímu odlivu primárních depozit.

Ve vztahu s usnesením vlády č. 622 je nutné upozornit na svědectví, které poukazuje na to, že návrh usnesení vlády byl v diskusi upravován a v konečné podobě byl členům vlády přednesen pouze ústně. Vzhledem k tomu, že se zároveň jednalo o utajené jednání vlády, neexistuje ani zvukový záznam, takže podle svědka není již možné zkontrolovat a prokázat, zda to, co bylo nad ústním návrhem odhlasováno, je totožné s písemným vyhotovením usnesení vlády č. 622.

V návaznosti na rozhodnutí vlády proběhlo jednání bankovní rady v dopoledních hodinách dne 16. 6. 2000. Na tomto jednání bankovní rada:

    • Vzala na vědomí rozhodnutí vrchního ředitele Pavla Racochy o uvalení nucené správy (příloha č. 17)
    • Jmenovala nuceným správcem Petra Staňka a v rozporu s ustanoveními zákona č. 21/1992 mu jasně zadala úkol, jak si má ve své funkci počínat (příloha č. 10)

Ve stejný den vydala ČNB neodvolatelnou záruku pro věřitele IPB, a.s. (příloha č. 11). Komise považuje za nezbytné zdůraznit, že vklady milionů klientů IPB, a.s. byly ochráněny právě tímto aktem.

Ministr financí dne 16. 6. 2000 ve večerních hodinách vydal pokyn věcně příslušným pracovníkům ministerstva a KoB k jednání o státních zárukách s ČSOB. Ve své svědecké výpovědi ministr financí však uvádí, že s rozhodnutím, kdo je strategickým partnerem byl seznámen až 19. 6. 2000 při podpisu smlouvy o prodeji podniku nuceným správcem. Usnesení vlády č. 622 chápal jako zmocnění pro vystavení záruky jakémukoli investorovi, nikoliv výlučně ČSOB.

Komise konstatuje, že během víkendu 17. - 18. 6. 2000 proběhla jednání mezi ČSOB a státními orgány v zásadě podle schématu uvedeném ve vládním materiálu a v Pařížském dokumentu a návrhu transakčních dokumentů prezentovaných pracovní skupině MF, ČNB a KoB dne 14. 6. 2000 ze strany ČSOB. V ranních hodinách dne 19. 6. 2000 došlo k podpisu příslušných smluv mezi nuceným správcem a ČSOB, MF ČR a ČSOB, ČNB a ČSOB. Jedná se o následující smlouvy:

    1. Smlouva o prodeji podniku mezi nuceným správcem a ČSOB.
    2. Smlouva a státní záruka mezi MF ČR a ČSOB, která upravuje podmínky pro poskytnutí státních záruk strategickému investorovi za aktiva IPB k datu 19. 6. 2000.
    3. Kompenzace státní záruky mezi MF ČR a ČSOB.
    4. Smlouva a slib odškodnění mezi ČNB a ČSOB, kde se ČNB zavazuje uhradit ČSOB škody, které vyplynou z neevidovaných závazků IPB.
    5. Návazně na to byla 23. 6. 2000 podepsána státní záruka a dohoda o plnění státní záruky mezi MF ČR a ČNB, které upravují závazek MF ČR a způsob jeho plnění vůči ČNB uhradit škody vzniklé plněním smlouvy a slibu odškodnění.

Na základě žádosti MF ČR vydal dne 19. 6. 2000 ÚOHS Brno rozhodnutí o povolení výjimky ze zákazu veřejné podpory. O kontinuitě procesu podle předem připraveného schématu svědčí i to, že v odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou uvedeny tabulky a akronymy totožné s Pařížským dokumentem.

 

 

 

G

Hodnocení transakčních dokumentů

 

Na základě Čl. 21-23 Přílohy č. 1 Zákona o Jednacím řádu PSP ČR přibrala Komise svým usnesením č. 27 k hodnocení transakčních dokumentů znalce, JUDr. Vladimíra Balaše, CSc., ředitele Ústavu státu a práva Akademie věd ČR. Uložila mu vypracovat písemný posudek na otázky schválené výše uvedeným usnesením. Na základě předloženého písemného posudku byl pak proveden ještě výslech znalce.

Na základě znaleckého posudku a vlastního šetření Komise konstatuje:

Existují rozdílné právní pohledy na výklad §§ 27 až 33 bankovního zákona v tom smyslu, zda byl vůbec nucený správce oprávněn k prodeji podniku. Konečné stanovisko by mohl dát pouze nezávislý soud. Pokud by k takovémuto soudnímu rozhodnutí v budoucnu došlo, nese nucený správce a bankovní rada plnou odpovědnost.

Smlouva a státní záruka není v souladu s právní úpravou rozpočtových pravidel platnou v roce 2000. Jedná se zejména o vztah mezi výší splátek a maximálně povoleným limitem 8% všech příjmů státního rozpočtu.

V souladu se zákonem o veřejné podpoře požádal ministr financí ÚOHS Brno o výjimku ze zákona o veřejné podpoře pro podpis dokumentu “Smlouva a státní záruka”. Pro výjimku ze zákona pro dokument “Kompenzace záruky”, která veřejnou podporu obsahuje rovněž, nepožádal. Tím došlo zjevně k porušení zákona o veřejné podpoře.

“Smlouva o prodeji podniku” mezi nuceným správcem a ČSOB předpokládá ocenění aktiv k 18. 6. 2000, tedy bez zohlednění státní záruky.

Ministerstvo financí se ČSOB zaručilo za čistou hodnotu aktiv IPB, oceněnou ke dni 19. 6. 2000. Vzhledem k tomu, že dodnes (25. 6. 2000) nebyla konečná čistá hodnota aktiv smluvními stranami odsouhlasena, nelze definovat reálnou výši závazku plynoucí ze státní záruky. Teoreticky se jedná o záruku do plné výše aktivní bilance banky ke dni 19. 6. 2000 (cca 300 mld. ), ve skutečnosti bude celková částka o mnoho nižší.

V období po odsouhlasení čisté hodnoty aktiv připraví ČSOB a Konsolidační banka plán restrukturalizace aktiv. Po jeho vzájemném odsouhlasení přejdou závazky MF ČR na Konsolidační banku. Ve svém důsledku je ponese státní rozpočet.

Kromě této záruky se zavázala ČNB uhradit ČSOB ztráty plynoucí z neevidovaných závazků. Dohodou mezi MF ČR a ČNB ponese případné náklady tohoto závazku opět státní rozpočet.

V praxi to tedy znamená, že veškeré ztráty vzniklé v IPB do 19. 6. 2000 uhradí ČSOB stát.

V dokumentu “Kompenzace záruky” se ČSOB zavázala zaplatit MF ČR poplatek za poskytnuté státní záruky. Mechanismus výpočtu stanovuje, že teoreticky se může jednat maximálně o 4,5 mld. , prakticky bude částka nepochybně nižší.

Dokument však dále obsahuje závazek, že od této částky bude odečtena kupní cena podniku dohodnutá mezi nuceným správcem a ČSOB. Dokonce i tehdy, pokud by kupní cena byla vyšší než poplatek za záruky, vzniká MF ČR povinnost zaplatit ČSOB rozdíl podle uvedených podmínek. Tento závazek je ve skutečnosti mechanismem, jak stát uhradí ČSOB kupní cenu, kterou se zavázala nucenému správci zaplatit ve smlouvě o prodeji podniku.

Bude-li kupní cena podniku kladná, zaplatí ji za ČSOB stát. Přitom stát nemá možnost konečnou výši kupní ceny žádným způsobem ovlivnit. Zavázal se však zcela neodvolatelně převzít veškeré náklady vyrovnání ztrát banky na sebe, tj. na státní rozpočet.

ČSOB neriskuje nic. Jediný existující reálný závazek je pro ni poplatek za státní záruku v předpokládané výši 3 - 4 mld. .

Za těchto podmínek získává ČSOB státem zcela “očištěnou” IPB do svého vlastnictví. Nelze říci jinak, než že darem.

Pro představu, jaká je skutečná hodnota očištěné IPB lze zvolit metodu referenčního příkladu. Jako vhodný referenční příklad může paradoxně posloužit privatizace samotné ČSOB.

Za 66% částečně oddlužené ČSOB bylo zaplaceno státu 40 mld . Vezmeme-li v úvahu, že tržní síla obou bank (zjednodušeně měřená jejich podílem na trhu depozit) je 2,4:1 ve prospěch IPB, vezmeme-li v úvahu, že IPB má komplexní a neodvolatelnou záruku za celou bilanci a že kupující získal celý podnik včetně potenciálu a postavení dceřinných společností IPB na finančním trhu, pak hodnota oscilující kolem 100 mld. není nijak přeceněná. V této úvaze navíc nejsou zahrnuty multiplikátory, které plynou ze zcela dominantního postavení ČSOB + IPB na českém bankovním trhu. Za stávající konstrukce transakčních dokumentů však stát získá pouhou desetinu příjmů, kterou získal při prodeji podílu samotné ČSOB.

Pokud by se ministr financí věnoval smluvním podmínkám v souladu s určením svých zákonných kompetencí, dbal by především, aby za významnou získanou hodnotu zaplatil investor odpovídající cenu. Touto cenou aby pak byly přednostně kompenzovány náklady státu na restrukturalizaci banky. Nic takového se bohužel nestalo, i když alternativní konstrukce transakčních dokumentů se nabízejí.

Znalecký posudek hodnotí stávající dokumenty jako ustanovení, které jsou z hlediska obchodně-právní terminologie v příkrém rozporu s dobrými mravy. Komise má za to, že prvořadým zájmem vlády ČR by mělo být tento stav alespoň částečně narovnat a formuluje to ve svém návrhu usnesení.

Ing. Miroslav K a l o u s e k, v.r.
předseda komise

Ing. Ludmila Brynychová,v.r. ověřovatelka komise 
Ing. Martin Kocourek, v.r. ověřovatel komise


Zdroj: psp.cz


Ceny ojetých vozů v ČR - zářijový UPDATE !

Hodnocení článku: 10 | 8 | 6 | 4 | 2 | 0

Zpráva vyšetřovací komise PS k prodeji IPB ! (1)

Diskuze a názory uživatelů na téma: Zpráva vyšetřovací komise PS k prodeji IPB !

Poslední zprávy z rubriky Údaje o firmách:

Po   6:21  MONETA a další insider nákupy Jiří Zendulka (Kurzy.cz)
Pá 16:33  Emisní skandál VW rok poté Patria (Patria Finance)

Přečtěte si také:

04.11.2005Unipetrol: Vyšetřovací komise chce info i od veřejnosti Vladimír Urbánek (Kurzy.cz)
11.10.2005Komise pro prodej Uni - prošetří i prodej Čraf Vladimír Urbánek (Kurzy.cz)





Zobrazit sloupec 
Kurzy měn | Akcie | Obchodní rejstřík | Zájezdy | Last minute | Meteobox | Bydlet | YAuto | Studium | M Mobil verze
Menu Kurzy.cz - Akcie cz, kurzy měn, forex, zlato.
TOP: Akcie CZ Akcie svět Kurzy měn Komodity Zlato Bitcoin Hypotéky Tarify Energie Kalkulačka Zákony Práce Pojištění Koronavirus

Kalkulačka - Výpočet

Výpočet čisté mzdy

Důchodová kalkulačka

Přídavky na dítě

Příspěvek na bydlení

Rodičovský příspěvek

Životní minimum

Hypoteční kalkulačka

Povinné ručení

Banky a Bankomaty

Úrokové sazby

Hypotéky, Stavební spoření

Směnárny - Euro, Dolar

Práce - Volná místa

Úřad práce, Mzdy, Platy

Dávky a příspěvky

Nemocenská, Porodné

Podpora v nezaměstnanosti

Důchody

Investice

Burza - ČEZ

Dluhopisy, Podílové fondy

Ekonomika - HDP, Mzdy

Kryptoměny - Bitcoin, Ethereum

Drahé kovy

Zlato, Investiční zlato, Stříbro

Ropa - PHM, Benzín, nafta

Podnikání

Obchodní rejstřík

Města a obce, PSČ

Katastr nemovitostí

Ochranné známky

Finanční katalog

Občanský zákoník

Zákoník práce

Stavební zákon

Daně, formuláře

Další odkazy

Auto, Spolehlivost Aut

Monitoring ekonomiky

Volby, Mapa webu

English version

Czech currency

Prague stock exchange


Uživatel:
Upravit profil
Přihlášení
Jméno:
Heslo:
Zapomenuté heslo ?
Registrace nového uživatele