Pedagog zůstal v učebně. Studenty vyměnil za kameru

Přizpůsobit se. Takové bylo v uplynulých týdnech heslo většiny pedagogů, kteří museli z větší či menší části přenést svoji výuku z přednáškových místností a laboratoří do online prostoru. Někde to šlo jednodušeji, jinde to bylo složitější. Zdeněk Bochníček dokazuje, že se to nakonec podařilo i v tak specifickém oboru, jako je fyzika.

První dny nouzového stavu měla velká část studentů i učitelů stejné pocity: To bude dobré, za pár dní se vrátíme a budeme pokračovat jako vždycky. Jenže rychle se ukázalo, že návrat do poslucháren a laboratoří už ve velkém nebude možný, a tak bylo potřeba vymyslet, jak bude výuka fungovat na dálku. Úplně na začátku to bylo pro Zdeňka Bochníčka, učitele, který dostal už dvakrát univerzitní cenu pro vynikající pedagogy a také cenu ministra školství, složité přemýšlení. „Učím poměrně hodně. Mám jak přednášky, tak praktika a například i výpočetní cvičení z fyziky, což představuje širokou škálu aktivit, ke které je pokaždé třeba přistupovat jinak,“ vysvětluje oblíbený pedagog.

Nakonec si práci s kolegy rozdělili. Oni si vzali na starost praktika a cvičení a sám Bochníček se stará o přípravu a realizaci tří dvouhodinových přednášek. „Kolegy musím rovnou pochválit, studentům věnovali neuvěřitelnou péči. Nachystali jim různá cvičení přes odpovědníky a testování a v praktiku sami naměřili data a pak je posílali studentům domů, aby je mohli sami zpracovávat,“ líčí Bochníček. Sám sebe hodnotit nechce, na to si prý počká až v předmětové anketě.

Sám v posluchárně

Jisté ale je, že zajištění přednášek na dálku ho stálo spoustu času. Celkem namluvil něco mezi 25 a 30 hodinami. Příprava a natočení jedné dvouhodinovky mu ale většinou zabrala celé odpoledne a domů se vracel až k večeru. Ano, domů. Ačkoliv spousta pedagogů se s prací přestěhovala do svých pracoven a obýváků, pro Zdeňka Bochníčka bylo i v průběhu nouzového stavu pořád výhodnější pracovat z fakulty.

„I když mám k přednáškám powerpointové prezentace, neodpustím si, abych si čas od času nestoupnul k tabuli a něco na ni nakreslil. Myslím, že je daleko účinnější, když se věci přímo tvoří, než když se jen komentují obrázky. Navíc dva z předmětů dělám takto na tabuli skoro celé,“ líčí pedagog, který se proto usídlil v jedné z přednáškových místností, kde studentům nahrává přednášková videa.

Střídá přitom různé polohy kamery, takže musí všechno dopředu naprogramovat. Míří na sebe, tabuli nebo na experiment a přiznává, že někdy je pro něj těžké uhlídat, aby měl v dané chvíli správný záběr. Možná ještě těžší pro něj ovšem bylo hlavně v začátcích záznam vůbec spustit.

„Mluvit do prázdné posluchárny je zvláštní, zpočátku to šlo ztuha. Když jsem se pak na sebe díval, vůbec jsem nebyl spokojený, takže pro mě chvíli bylo těžké odhodlat se a nahrávání spustit,“ přiznává pedagog, který si najednou všímal přeřeknutí, které dřív neviděl. V hotovém videu už je ale těžké se jich zbavovat. Vyřešil to proto aspoň tak, že pro studenty vyhlásil soutěž. Kdo z nich odhalí nejvíc chyb v učitelově výkladu, má u něj čokoládu.

Těžký úkol: experimenty

„Hned v jednom z prvních videí jsem se neudržel a řekl studentům, že mi v posluchárně opravdu chybí. Jeden pak reagoval, že já jim chybím také, tak to mě moc potěšilo,“ vzpomíná Bochníček. Zprostředkovat se snažil i některé experimenty, ale v jeho oboru to ne vždy bylo možné. Třeba pokusy z optiky vyžadují pokročilou techniku a profesionální filmařský výkon, takže na většinu z nich musel rezignovat. Kde to ale možné bylo, tam s experimenty pokračoval, a některé z ostatních našel dobře zpracované na videích na YouTube, které studentům doporučil.

Osobní zkušenost s výukou na dálku mu hodně pomohla i v pozici proděkana pro studium, kterou na fakultě zastává. Když začala na univerzitu přicházet různá nařízení, kterým bylo potřeba vyhovět, byl právě proděkan pro studium jedním z těch, kdo je uváděl do života. Spolu s děkanem se proto scházel se zástupci ústavů, aby zjistili, kde se objevují jaké problémy. Podněty sbírali i přes studentskou komoru akademického senátu.

Výsledkem jednání vedení fakulty a zástupců ústavů byl mimo jiné plán, že studenti se v červnu ještě aspoň v několika blocích podívají do laboratoří, aby nepřišli o praktickou možnost zařízení si osahat. Výsledkem je také to, že se letos více uchazečů o studium než jindy dostane na svůj vysněný obor bez přijímacích zkoušek.

„Do většiny programů jsme přijali všechny uchazeče bez přijímací zkoušky a ve zbylých programech proběhne podle možností buď standardní přijímací řízení, v což doufáme, nebo zohledníme středoškolský prospěch a motivaci,“ nastiňuje proděkan pro studium přírodovědecké fakulty. Podle jeho slov to s ohledem na situaci dává největší smysl a může to být dobrá příležitost dát šanci uchazečům, kteří by jinak v přijímacím řízení bojovali s velkou trémou. „Takto budou moct na vybraný obor nastoupit a ukázat, co v nich je,“ myslí si Bochníček.

Důvěru v lidi mu prý daly i předchozí týdny. Když vzpomíná na všechna jednání a plány, jak výuku přizpůsobit novým podmínkám, byla prý na kolezích učitelích i studentech vidět snaha, aby mohlo všechno co nejvíc normálně fungovat.