Cestovní bubliny: Cesta k zotavení ekonomiky?

V době karantény zůstává hořkou připomínkou fakt, že loni byl svět mobilnější než kdy předtím a že lidé nalítali 4,6 miliardy letů. V dubnu tohoto roku však letadla přepravila pouhých 47 milionů cestujících. Tato (anualizovaná) úroveň mobility by nás vrátila zpět až do roku 1978. Stopka v cestování zhoršila navíc problémy světové ekonomiky, zkomplikovala obchodní vazby, obrátila podnikání vzhůru nohama a zničila odvětví cestovního ruchu. Není divu, že vlády chtějí spojení obnovit. Stále větší podporu získává myšlenka vytvoření cestovních „bublin“ mezi zeměmi, které boj proti koronaviru zvládly.

Bližší pohled přináší určité důvody pro optimismus. The Economist přichází s potenciálními cestovními bublinami, které by dohromady představovaly asi 35 % globálního HDP, 39 % veškerého obchodu se zbožím a službami a 42 % světových výdajů na cestovní ruch. Ale problémy s jejich propojením však také zdůrazňují, jak těžké bude globální ekonomiku restartovat.

Prostě jen vrátit hranic do předvirových dní je prozatím nepředstavitelné. Mnoho zdravotníků, kteří byli nejprve kritičtí vůči cestovním omezením, považuje přísné kontroly za užitečné, zejména u míst, kde se podařilo místní infekce zadržet. "Každý příchozí případ je potenciální semínkem, které může vyrůst v ohnisko nákazy," říká Ben Cowling, epidemiolog na Hongkongské univerzitě.

První bublinu mezi sebou již 15. května vytvořilo Estonsko, Lotyšsko a Litva – evropští vítězové v krocení viru. Jejich občané mají nyní možnost cestovat uvnitř této zóny bez následné karantény. Další by mohla přijít na řadu transtasmánská bublina mezi Novým Zélandem a australským státem Tasmánie, z nichž oba udržely nové případy pod kontrolou. Čína a Jižní Korea zavedly „rychlou cestu“ pro podnikatele. "Očekávám, že vznikne velké množství malých cestovních bublin," říká Cowling.

Stejně jako fakt, že regionální obchodní dohody jsou účinnější než ty dvoustranné, jsou i ekonomické výhody plynoucí z širších bublin větší. Na základě analýzy dat o infekci by podle The Economist mohly vzniknout dvě velké bubliny, které by mohly zahrnovat ty menší, které se nyní vytvářejí.

První z nich je v asijsko-pacifickém regionu, kde za minulý týden zaznamenalo Japonsko a Nový Zéland méně než deset nových infekcí na 1 milion obyvatel. Druhá je v Evropě – pokud bychom použili volnější prahovou hodnotu méně než 100 nových případů na stejnou základnu, mohla by se bublina překlenout z Baltského moře, přes Německo až na Jadran. Asijsko-pacifická bublina tak, jak ji vidí The Economist, by díky Číně a Japonsku představovala 27 % globálního HDP. Ta evropská by činila 8 %.

Přínosy i negativa bublin

Jedním z měřítek potenciální hodnoty bublin je jejich stupeň obchodní integrace, který ukazuje, zda se ekonomiky vzájemně doplňují. Země v asijsko-pacifické bublině z pera The Economist mají v průměru 51 % jejich celkového obchodu mezi sebou. U baltsko-jaderské bubliny je to 41 %. Malé země by tedy získaly nejvíce díky opětovnému spojení se svými většími sousedy.

Volný pohyb by byl zvláště výhodný pro země, jako je Thajsko a Řecko, které se spoléhají na cestovní ruch. Ale i průmyslová Asie a Evropa se spoléhají na dělníky, kteří se přemisťují. Před pandemií v běžný den v Evropské unii překročilo vnitřní hranici až 3,5 milionu lidí. Mezi Hongkongem a Čínou to bylo 700 000 lidí.

Důsledky těchto bublin by přesahovaly své hranice - v pozitivním, ale i negativním. V dnešní době se velká část obchodu týká služeb, nikoli zboží, které vyžaduje méně fyzické přítomnosti. Británie by zůstala mimo baltsko-jadranskou bublinu, ale londýnští finančníci stále doufají ve své podnikání, i když nemohou své klienty navštívit. A pokud například Vietnam vstoupí do asijsko-pacifické bubliny, ale Indonésie ne, pak investice, které by mohly plynout do Indonésie, by se místo toho mohly přelít do Vietnamu.

V každém případě budou požadavky na veřejné zdraví při vytváření cestovních bublin nepříjemné. Z obchodního hlediska se podobají extrémní verzi bezcelních vyjednávání - země budou muset harmonizovat své přístupy řízení pandemie. To je vysoký laťka, když se ani Amerika s Evropou nedokáže dohodnout na tom, zda je bezpečné umývat kuřata chlorem.

Čisté a špinavé bubliny

Otázkou je také, zda by země, které mají vysokou, ale podobnou, míru infekce, mohly mezi sebou vytvářet cestovní bubliny. To by například splňovala Británie a Francie - zaznamenávají stovky úmrtí denně, ale nikoliv vzájemnou karanténu svých občanů. To by však mohlo představovat dva problémy. Zaprvé, vzhledem k tomu, že obě země stále vyžadují sociální distancování, ve skutečnosti nechtějí, aby se lidé kupili na Eurostaru. Zadruhé, pokud jedna z nich začne virus likvidovat, může se rozhodnout uzavřít své hranice vůči té druhé. „Kontaminované“ cestovní bubliny jsou tedy pravděpodobně méně produktivní a méně stabilní.

Ideální jsou „čisté“ bubliny. Aby ale fungovaly, musely by země nejprve kontrolovat infekce na domácím trhu, říká Teo Yik Ying, děkan fakulty veřejného zdraví Saw Swee Hock na Národní univerzitě v Singapuru. A také musí být otevřené vůči svým partnerům: sdílet data o úrovni infekce a testování a zveřejňovat, jak sledují a izolují ty, kteří by mohli mít virus. "To vše bude podepřeno důvěrou mezi vládami," říká Teo.

A právě nutnost důvěry okamžitě zpochybňuje asijsko-tichomořskou bublinu. Čína pozastavila dovoz hovězího masa z Austrálie poté, co Austrálie chtěla pršetřit původ covid-19. Chudší země mohou být také vyloučeny. Laos a Kambodža ohlásily jen málo infekcí, ale bohatší země jim to nevěří.

Deficit důvěryhodnosti by mohlo pomoci překonat robustnější testování. Příkladem je rychlá cesta mezi podnikateli z Jižní Koreje a Číny. Pokud mají obchodníci před odjezdem negativní test na virus, jsou v karanténě pouze jeden nebo dva dny a následně se musí nechat ještě jednou přetestovat. To je ale těžkopádné, což vysvětluje, proč Čína během prvních deseti dnů dohody vpustila do země pouze 210 Jihokorejců.

Výsledkem je, že žádné skutečné zkratky vlastně neexistují. Michael Baker, epidemiolog na University of Otago ve Wellingtonu, dělí rozvinuté země na dva bloky: ty, jako je Nový Zéland a Jižní Korea, které mají za cíl eliminovat koronavirus, a ty, jako je Amerika a Británie, které jej pouze chtějí potlačit. Tyto bloky by se mohly časem rozdělit do dvou zón cestování, říká. Mezi nimi by stále teklo zboží a peníze. Ale lidem by končil obzor podle toho, zda jsou na té čisté nebo na kontaminované straně.

Zdroj: The Economist