Havlík: Výuka online překvapivě neztratila svou kvalitu

Vratislav Havlík učí na Fakultě sociálních studií MU tři předměty v češtině, tři v angličtině a jeden v němčině, takže přechod výuky do online režimu pro něj byl docela oříšek.

Obtížené to bylo pro pedagoga z katedry mezinárodních vztahů a evropských studií, který vyučuje hlavně předměty zaměřené na Evropskou unii a evropskou integraci, zvlášť proto, že s online výukou neměl téměř žádné zkušenosti. 

První dva týdny od té doby, co Masarykova univerzita kvůli šíření koronaviru preventivně zrušila kontaktní výuku, posílal Havlík studentům pouze posílal prezentace se zvukovou nahrávkou. Do konce března ale našel inspiraci u svých kolegů z katedry, kteří začali učit přes nejrůznější interaktivní nástroje, a rozhodl se je ve výuce používat také.

Protože v první půlce semestru jsou Havlíkovy hodiny spíše teoretičtější, ze začátku vyučující namlouval hlavně zvukový záznam pro vysvětlení svých prezentací a pak ho nahrával do ISu do studijních materiálů.

„Později jsem ale začal používat videokonference přes Microsoft Teams, protože jsem potřeboval nástroj pro diskuse, které v mých hodinách následují po teoretičtějším úvodu. Jednu hodinu jsem měl i přes nástroj Zoom. Na jaře totiž vždycky jezdím přes program Erasmus přednášet do Budapešti. Letos mě můj kolega z Eötvös Lórand University poprosil, abych přednášel alespoň online,“ říká vyučující.

Samotného ho překvapilo, jak jednoduchá je práce s nástroji, o nichž ještě před dvěma měsíci moc neslyšel. Pro studenty prý přechod na online nástroje nebyl vůbec žádný problém. Dokonce mu na první přednášce pomáhali, když si například nevěděl rady se sdílením prezentace všem nebo s nahráváním přednášky do archivu konverzace.

Bez studentů je to na zbláznění

Nová forma výuky podle něj klade velké nároky na vyučujícího, studenti teď prý debatují podstatně méně, takže si do hodin musí připravovat mnohem víc témat k diskusi. Navíc také očekávají větší zpětnou vazbu na své prezentace – co dříve ohodnotil ústně během pár minut v rámci hodiny, teď musí o to déle psát. Odhaduje, že na výuku teď potřebuje o třetinu více času než normálně.

„I přednášení je náročné, sedím hodinu a půl strnule na židli a nechodím po třídě. Je to pro mě nepřirozené, takže můj projev je teď trošku nespojitý. Po skončení jedné přednášky mám vždycky pocit, že jsem absolvoval minimálně dvě. A když jsem ze začátku namlouval audioprezentace, byl to zvláštní pocit, sedět v prázdné kanceláři a přednášet – přitom publikum nikde. Bez studentů je to trošku na zbláznění,“ směje se vyučující.

S přechodem na videokonference si vyučující všiml, že si vysokoškoláci skoro vůbec nezapínají kameru a pokud mají dotazy, místo aby se zeptali na přímo přes mikrofon, raději je někteří napíšou do chatu. Přitom předměty, které vyučuje, jsou spíš menší, okolo 10 až 15 studentů, na největší přednášku se připojuje jen okolo 25. „Je to pro mě výzva přesvědčit je, aby kameru zapnuli. Rád bych totiž své publikum během přednášky viděl. Ale rozumím tomu, proč to nedělají, výuka teď pro ně probíhá v nepřirozeném prostředí.“

Zkoušky taky online

Konec semestru se rychle blíží a tam, kde předměty nekončí seminární prací a týmovými projekty, studenty čekají zkoušky, které Havlík plánuje udělat také online, prostřednictvím odpovědníku v ISu. Kromě květnových a červnových termínů nabídne studentům i termíny přes letní prázdniny a v září, ale předpokládá, že všichni budou chtít mít prázdniny co nejdříve. Podobně to bylo i s odevzdávání průběžných prací – i přes zavřené knihovny studenti odevzdávali úkoly většinou v termínu.

I když se průběh letošního jarního semestru po měsíci výuky nečekaně zkomplikoval a postavil řadu vyučujících do situace, kterou nikdy nemuseli řešit, podle Havlíka online hodiny nejsou nijak méněcenné oproti klasickým přednáškám ve třídě. „Opravdu mě překvapilo, že výuka může vypadat i takhle. Sám jsem tomu nevěřil. Jsem hrozně rád, že se nám i přes velmi komplikovanou situaci a polní podmínky podařilo zachovat podobnou kvalitu výuky jako normálně. Není to úplně málo.“