Ropa po krizi

V popředí ekonomického dění současnosti je mimo jiné i trh s ropou. Z evidentních důvodů – nestává se často, aby se její cena dostala do záporu a i současné cenové úrovně jsou hluboko pod tím, na co jsme byli dlouho zvyklí. Přitom platí, že pro evropskou ekonomiku jsou nízké ceny ropy pravděpodobně v celku pozitivní (vyjma možnosti, že by vyvolaly nějakou dominovou krizi). V případě amerického hospodářství je ale již několik let kvůli těžbě z alternativních zdrojů situace pravděpodobně opačná – nízké ceny ropy vcelku spíše škodí. Chtěl bych v této souvislosti poukázat na jednu novou zajímavou studii.

Studie se jmenuje „Up the down staircase: What history teaches us about oil demand after a crisis“ a byla zpracována pro London Economics International. Dovolím si z ní nejdříve vybrat několik grafů. První ukazuje dlouhodobý trend energetické náročnosti ekonomické aktivity ve vyspělých zemích, zbytku světa a globálně. Někdy do roku 2010 pozorujeme jasný klesající trend, pak nastává stabilizace – tj. na každou jednotku HDP je již třeba zhruba stejné množství ropy:

Další grafy ukazují odhady příjmové a cenové elasticity poptávky po ropě. Jinak řečeno, vidíme zde, jak citlivě tato poptávka reaguje na změny produktu a ceny. Do roku 1996 reagovala poptávka v zemích OECD na 1 % růst produktu 0,5 % růstem, po tomto roce se elasticita o něco snížila (první dva sloupce v prvním grafu). V rozvíjejících se zemích byla nejdříve příjmová elasticita mnohem vyšší, pak ale klesla na podobnou úroveň, jako ve vyspělých zemích.



Zajímavé je, že cenové elasticity klesly (druhý z výše uvedených grafů) v obou případech a u rozvíjejících se zemí by se nyní měla elasticity podle grafu pohybovat kolem nuly. To znamená, že v těchto zemích nemá pohyb ceny na poptávku žádný vliv. To je asi celkem zajímavý poznatek, který může vyvolávat otázku, jak je to s cenovou elasticitou motorových paliv.

Odpověď poskytuje následující trojice grafů – první je přesně řečeno opakováním toho výše uvedeného, aby jej šlo lehce srovnat s dalšími dvěma, které se týkají benzínu a nafty. U ní poptávka v rozvíjejících se zemích úplně ztratila citlivost na cenu, respektive jí nikdy neměla. U benzínu ale citlivost vzrostla – v zemích vyspělých značně, v zemích rozvíjejících se marginálně. A je vyšší než u nafty, což je zřejmě dáno tím, že jde o palivo, které se mnohem více týká domácností a ne podniků, které jeho cenu mohou částečně promítat do prodejních cen.




Studie ohledně možného vývoje po současné krizi zdůrazňuje, že historie ukazuje jednu podstatnou věc: Snižování energetické intenzity probíhá spíše ve skocích. A pokud někdy dojde k jejímu poklesu, poptávka se ani za řadu let nezotaví na předchozí maxima. Takže pokud by například po krizi došlo k prudšímu růstu cen ropy, ten by mohl přispět k onomu skoku intenzity směrem dolů. A poptávku by pak nahoru nevytáhl ani opětovný pokles cen ropy na předchozí „krizové“ úrovně.

Můžeme tak konkrétně uvažovat třeba o tom, že pokud by nastalo oživení a růst cen ropy, podpořilo by to elektromobilitu a její rozvoj by už způsobil dlouhodobé změny v poptávce po ropě (její útlum). S rostoucím množstvím elektromobilů by se totiž budovala infrastruktura, úspory z rozsahu by měly zlevňovat produkci, podpořit technologie a pokles jejich ceny, atd. Takže i kdyby ropa po čase zlevnila, její konkurenceschopnost by již nevratně utrpěla.

Na závěr se ještě podívejme, jakou cenu ropy potřebují vládní rozpočty „ropných“ zemí na to, aby byly vyrovnané. Ekonom Adam Tooze graf komentuje výstižně: Jak moc bude Saúdská Arábie ochotná se zadlužit?



Zdroj: Twitter

Ilustrační foto: Mohamed Aly z Pixabay