Existují lidé přirozeně odolní vůči COVID-19? Odpověď by pomohla řešit epidemii

Ve světě virových nákaz není neobvyklé, že část populace je ke konkrétnímu viru rezistentní, a tak jej vlastně nikdy nemůže „chytit“. Informace o současné epidemii koronaviru SARS-CoV-2 ukazují, že ani tento virus není výjimka a ve společnosti jsou lidé, které nedokáže infikovat.

Podle virologa Pavla Plevky a biofyzika Roberta Váchy z institutu CEITEC Masarykovy univerzity existují případy, které nepřímo ukazují na to, že velká část populace je skutečně k novému viru rezistentní.

„Příkladem je situace lodi Diamond Princess, která byla kvůli rozšíření nemoci COVID-19 několik týdnů v karanténě v japonské Jokohamě. Na lodi byl infikovaný personál a mohl tedy nakazit všechny cestující. Výskyt koronaviru SARS-CoV-2 se ale potvrdil jen u dvaceti procent z nich. Navíc současné studie ukazují, že pravděpodobnost přenosu tohoto viru mezi členy jedné domácnosti je jen asi 8 až 35 procent. V naivní populaci bez rezistence by měla být pravděpodobnost přenosu vyšší.“

Existenci rezistentní části populace naznačuje také srovnání vývoje epidemie COVID-19 v Madridu a ostatních částech Španělska. V Madridu v posledních dnech poklesl počet úmrtí na úroveň minulých let, zatímco v ostatních oblastech COVID-19 stále přispívá k většímu počtu úmrtí. Rozdíly mezi Madridem a ostatními regiony jsou patrné navzdory stejným karanténním opatřením ve všech oblastech.

V Madridu pravděpodobně došlo k dosažení kolektivní imunity, protože šíření koronaviru tam z počátku mělo rychlejší průběh než v ostatních částech Španělska. Výsledky testování však nenaznačují, že by virem byla infikovaná větší než 50procentní část populace Madridu, potřebná pro kolektivní imunitu. Je tedy možné, že šíření nemoci tam omezuje právě část populace přirozeně rezistentní ke koronaviru.

Příčiny odolnosti vůči nákaze mohou být různé, může jít o takzvanou zkříženou imunitu danou předchozí infekcí jiným typem koronaviru, nebo mohou mít buňky daného člověka méně receptorů pro virus, případně může náchylnost k infekci ovlivnit třeba zvýšená tvorba hlenu na sliznicích.

„Aktuální otázka související s rezistentními osobami je, jak zjistit jejich podíl. Současné způsoby testování totiž tento údaj neodhalí. Ani u výše uvedených příkladů lodi Diamond Princess či situace v Madridu nelze kvantitativně rozlišit vliv důsledně provedených karanténních opatření a vliv přirozeně rezistentních jedinců v populaci. K zjištění, zda skutečně takoví lidé jsou a kolik jich je v populaci, by bylo potřeba udělat speciální studii,“ podotkl Plevka.

Speciální studie na aspoň dvaceti nezávislých skupinách

S kolegou Robertem Váchou navrhli metodiku, jak podíl rezistentních osob určit. Bylo by zapotřebí prozkoumat šíření infekce ve skupinách nepříbuzných lidí, které byly prokazatelně vystavené viru SARS-CoV-2. V rámci těchto skupin by všichni museli být infekci vystaveni s vysokou a zároveň podobnou pravděpodobností.

„Vhodnou skupinou by například mohli být klienti domova pro seniory, které obsluhoval nakažený ošetřovatel tak, že se každému z nich věnoval podobně a podobně dlouhou dobu. Přirozená rezistence vůči viru by se dala ověřit i na dětech z mateřské školky, které byly v kontaktu s nemocným učitelem či spolužákem,“ přiblížil vhodné skupiny pro tento typ testování virolog.

Lidi z těchto skupin by bylo potřeba otestovat jak na protilátky, tak na případnou aktuální přítomnost infekce za pomoci metody PCR. Rozhovorem s pracovníky domovů pro seniory, nebo školek by byla zjištěna míra kontaktů s nakaženými jedinci. „Takto získané výsledky budou mít přesnost v řádu desítek procent. Aby byly závěry věrohodné, muselo by se analyzovat alespoň dvacet na sobě nezávislých skupin.“

Epidemie může znovu propuknout

Plevka s Váchou předpokládají, že rezistentních lidí by mohly být i desítky procent. „V tuto chvíli se výrazně rozvolnila a rozvolňují karanténní opatření, ale pokud je procento infikovaných stále malé a v populaci není dost rezistentních jedinců, znamená to, že se epidemie přejde znovu do exponenciální fáze a bude opět potřeba zavést ochranná opatření. Zatím nemáme žádný věrohodný indikátor toho, že jsme už prošli vlnou epidemie a situace se zásadně změnila proti jejímu začátku,“ podotknul Plevka.

Znalost velikosti rezistentní části populace by ale umožnila zpřesnit odhady nakažlivosti nového koronaviru a také kvalitu předpovědi toho, jak se bude šířit v populaci. „Například pokud by se ukázalo, že rezistentních je třicet procent populace, stačilo by pro vytvoření kolektivní imunity, aby nákaza prošla jen asi čtyřiceti procenty obyvatelstva. Pokud by bylo procento přirozeně odolných lidí vysoké, tak by se i při mírných karanténních opatřeních virus nešířil populací rychle,“ dodal virolog.