Brno: Budoucí učitelé hlídají děti zdravotníků. Je potřeba tady být, říká studentka

Téměř tři tisíce zájemců a hlavně studentů už se přihlásilo do univerzitní dobrovolnické sítě, která pomáhá lidem zasaženým epidemií koronaviru a jejími důsledky. Jedněmi z prvních, kdo se ozvali s nabídkou pomoci, byli studenti Pedagogické fakulty MU, kteří teď v kampusu hlídají děti zaměstnanců Fakultní nemocnice Brno. Už týden vytváří program pro děti, jejich rodiče jsou teď jedněmi z nejdůležitějších, kdo s nemocí bojuje.

Na e-mail děkana fakulty Jiřího Němce, který studenty vyzval, aby zareagovali na výzvu nemocnice, jež dobrovolníka sháněla, se přihlásila i studentka druhé ročníku Pavlína Malíková. „Měla jsem radost, že můžu nějak pomoct. Nedovedla jsem si představit, že bych mohla být několik týdnů jen zavřená doma. Tak jsme rovnou napsala i svým kamarádkám, takže nakonec jsme se přihlásily tři,“ vypráví. 

Že vlastně moc neví, do čeho jde a jak to bude na místě fungovat, si uvědomila až později. Nakonec prý ale nebyl důvod nad ničím přemýšlet. Hlídací skupinky, jež se svojí náplní blíží nejvíc školním družinám, se etablovaly překvapivě rychle a bez problémů.

Studenti Pedagogické fakulty MU se v učebnách v bohunickém kampusu starají ve třech skupinách o asi dvacet dětí, a to každý den od půl sedmé ranní až do půl páté. Střídají se na ranní a odpolední směně, přičemž kolem dvanácté je asi půlhodina, kdy se obě části potkají, aby si vyměnily informace.

i

„Staráme se o děti od šesti do asi dvanácti let. Mají trochu volnější režim než ve škole, spíš si hrají, než že by se učily, ale děláme s nimi třeba i domácí úkoly,“ přibližuje Pavlína.

Ráno se začíná pohádkou v televizi, aby se děti probraly. „Jakmile se všichni sejdeme, tak si zahrajeme nějakou hru a kdo má, vrhne se na úkoly. Potom hrajeme různé deskové hry nebo pexeso, něco vyrábíme, nebo skládáme puzzle a ještě před obědem vyrážíme i ven do areálu kampusu, aby měly děti taky nějaký pohyb.“

Právě při jedné takové vycházce ven vzniklo i taneční video, které teď koluje po sociálních sítích. Pavlína jeho choreografii našla na instagramovém profilu Pohyb není věda. Je to vlastně taneční návod, jak se mají lidé chovat v době nákazy. „Ukazuje se tam, jak si lidé mají mít ruce, udržovat od sebe odstup nebo že si nemají sahat na obličej. Přišlo nám fajn dětem tyhle informace právě takovou formou předat,“ líčí Pavlína, podle níž choreografie splnila svůj účel a děti se při ní dost bavily.

„Vlastně jediná náročnější věc byla, že jsme si museli vysvětlit, že roušky opravdu musí nosit, abychom všichni zůstali zdraví. Nejdřív se jim to nelíbilo, navíc jim byly velké, protože jsou vyrobené na dospělé lidi. Ale když jsme jim je upravily, tak to nakonec všechny děti pochopily,“ usmívá se Pavlína.

Na rozdíl od školních kolektivů se ve skupinkách v kampusu potkávají děti různého věku. Má to svoje výhody. Kdo nahlédne do učebny, vidí například páťáka, jak pomáhá prvňáčkovi s úkoly. „O nákaze se s nimi moc nebavíme. Jsou to děti zdravotníků, tak jsou se situací dost dobře seznámené, ale není to tak, že by se bály. Jsou zodpovědné,“ má dojem Pavlína.

Pohyb mezi lidmi studentka jako nebezpečí nevnímá. „Jistě, jsme kousek od nemocnice. Ale pořád to beru tak, že je důležitější, abychom zdravotníkům pomohli, oni jsou potřeba nejvíc. Vím, že někteří spolužáci z hlídání právě kvůli vyššímu riziku nákazy nakonec vycouvali a chápu to, ale já to zkrátka mám nastavené tak, že je potřeba tady být,“ líčí studentka speciální pedagogiky a angličtiny.

Hlídání teď zajišťuje asi deset vysokoškoláků, kteří se různě střídají. Pokud jich bude potřeba víc třeba i v jiných zdravotnických zařízeních, jsou připraveni další. Další skupina budoucích pedagogů se už ostatně stará i o děti lékařů a sester z Fakultní nemocnice u sv. Anny.