Americký scénář

Ekonomové mají rádi křivky a asi i proto se řada z nich rychle chopila i těch epidemických. Dnes bych čtenáře rád upozornil na příběh, který s jejich pomocí vypráví profesor ekonomie Richard Baldwin a který se týká možného vývoje v USA. Dovolím si přidat pár komentářů.

1. Zabránit protnutí

Richard Baldwin, který působí na The Graduate Institute v Ženevě, přišel s následujícím grafem, který červenou křivkou ukazuje „standardní“ vývoj počtu nakažených při epidemiích. Přerušovanou červenou křivkou je vyznačen počet těžkých případů, které vyžadují nemocniční péči. Tato křivka je srovnávána s černou přímkou, která ukazuje kapacitu nemocničního systému. V obrázku se v době největšího tlaku pohybuje pod přerušovanou křivkou – kapacity nestačí.

Pokud jsou přijata efektivní opatření, křivky se zplošťují (modré varianty). Z tohoto obrázku to není tak zřejmé, ale modrá křivka nemusí nutně implikovat celkově menší počet nakažených. Ale úspěchem je v tomto kontextu i „pouze“ to, že nenastává období, kdy se přerušovaná křivka – počet vážných případů, nedostává nad hraniční přímku. Jinak řečeno, ti, kteří potřebují nemocniční péči, jí dostanou:

1. Křivky v reálu

Celosvětová křivka vypadala dnes ráno následovně. V Číně jsou nové případy na minimech, v Itálii se ale křivka stále napřimuje, v Iránu včera počet (oficiálních) nových případů poprvé za posledních pět dní klesl.

Zdroj: worldometers.info

Stále větší pozornost se ale upírá směrem ke Spojeným státům, kde je podle nyní dostupných čísel více než 3 800 známých případů nákazy – viz následující křivka.

Zdroj: worldometers.info

1. Rozbuška

O USA píše i zmíněný pan Baldwin. Vypráví příběh, který je mi blízký - ti, kteří sledují mé příspěvky častěji, si možná všimli, že jsem se občas vracel k tématu vysoké příjmové a majetkové nerovnosti. Tedy k něčemu, co my na vlastní kůži nepociťujeme, nebo jen marginálně ve srovnání s tím, jaká je zřejmě situace v USA a nejen tam. Jak souvisí s dnešní situací? Přes onu křivku ukazující kapacity sektoru zdravotní péče.

Pan Baldwin konkrétně uvažuje nad tím, že v USA může dojít přesně k tomu, co vyznačují červené křivky – počet těch, kteří budou potřebovat péči odborníků, překročí kapacitu systému. Můžeme uvažovat nad tím, že by to mohlo být dáno jednak kapacitami sektoru a jednak tím, v co může vyústit dosavadní „strategie“ americké vlády. Ekonom pak uvažuje možnou reakcí již tak dlouhodobě vystresované americké veřejnosti v případě, že chudší lidé budou v nemocnicích odmítáni, zatímco malá část společnosti bude mít volný přístup do soukromých nemocnic.

1. Testy a otázky

Abych trochu zkonkretizoval to, o čem se tu hovoří, ukážu následující dva grafy z Twitteru. Porovnávají příjmy 50 % populace v USA a v Evropě (podíl na celkových příjmech – modré křivky). A příjmy 1 % nejbohatší části populace. Evropa je na tom jako hypotetický stát se 100 obyvateli, kde celkové příjmy dosahují 100 milionů Kč. Ten jeden nejbohatší tam bere necelých 12 milionů Kč a 50 nejchudších dohromady asi 22 milionů Kč (v průměru tedy 440 tisíc). Pokud by se tato země přesunula k modelu USA, tak ten nejbohatší tam bere asi 20 milionů Kč a 50 nejchudších asi 12 milionů Kč (tedy v průměru 210 tisíc Kč).

Výše uvedené není nějakým útokem na materiální bohatství. Líbí se mi pohled, že pokud je někomu dáno, je to zároveň i takový test, nebo spíše více testů/otázek v jednom. Uvidíme, jak na ně Američané odpoví, jak je nakonec uchopí. Ale hlavně jak my sami.