Dopadající světlo

Jelikož se k nám opakovaně vrací silný vítr, má již dlouhá řada domácností, vsí, či dokonce měst aktuální zkušenosti s déle trvajícími výpadky elektrického proudu. Může nás to třeba přimět k úvahám o tom, jak zranitelné jsou všechny možné „inteligentní“ systémy a jak důležitou roli může mít i v moderních domech takový obyčejný komín. Já bych se dnes rád vydal trochu jinou, ale s elektřinou a světlem úzce související cestou. Nastavila jí právě zveřejněná studie zabývající se vztahem mezi světlem a zločinem. A pak se podíváme i na „světelnou“ ekonomiku.

Světlo a zločin

Studie „Street Light Outages, Public Safety and Crime Displacement: Evidence from Chicago“ se zaměřuje na to, jak výpadky v dodávkách elektřiny a následně ve veřejném osvětlení souvisí se zločinností. Aaron Chalfin, Jacob Kaplan a Michael LaForest se konkrétně zaměřili na data z Chicaga týkající asi 300 000 výpadků a případů, kdy části tohoto města nebyly osvětleny. Závěr studie je takový, že co se týče loupeží, zhasnutí světel jejich počet v dotčené oblasti neovlivnilo, ale vzrostl v oblastech přilehlých. U násilných napadení nebyl pozorován žádný efekt ani v jednom typu oblastí. U krádeží automobilů tomu bylo naopak a efekt byl v obou případech silný.

Autoři studie zmiňují možnost, že výpadek světel ovlivňuje chování zločinců i jejich obětí. Takže třeba pouliční loupeže se nemusí měnit právě kvůli tomu, že z neosvětlených ulic se stahují i potenciální oběti. Naopak k velkému přeparkování aut nedochází, a tudíž se u jejich krádeží výpadek světel projevuje přímo a znatelně. K tomu je možné, že policie na výpadek reaguje tím, že danou oblast sleduje intenzivněji, než oblasti, kde světla stále svítí. A to opět míchá daty mezi postiženými a sousedícími oblastmi. Každopádně pan Chalfin a jeho kolegové tvrdí, že výsledky analýzy potvrzují předpoklad, že pouliční světla jsou významným nástrojem boje se zločinem a ovlivňují jak jeho množství, tak strukturu.

Světlo a ekonomika

Světlo se může stát i předmětem čistě ekonomických úvah a asi zejména v případech, kdy je dáváno do souvislosti s celkovou hospodářskou aktivitou. Je intuitivní předpokládat, že čím více tato aktivita roste, o to více je daná země v noci osvětlena. Jinak řečeno, dlouhodobý hospodářský rozvoj by měl jít ruku v ruce s intenzivnějším osvětlením. Konec konců to můžeme částečně brát v duchu první zmíněné studie i tak, že bohatší společnost si může dovolit „světelnou“ prevenci zločinu.

Objevilo se více studií, které tuto světelnou „techniku“ aplikují a to zejména na státy, kde panují určité rozpaky nad oficiálními čísly týkajícími se ekonomického vývoje (či tato čísla přímo chybí). Mezi takové analýzy patří i „How Much Should We Trust the Dictator’s GDP

Growth Estimates?“, zveřejněná v minulém roce. Luis R. Martinez z University of Chicago se v ní zaměřuje na zejména na to, jak se mění HDP a změny v osvětlení ve svobodných zemích na straně jedné a v zemích diktátorských, nebo jen částečně svobodných.

Závěr studie je takový, že vývoj nočního osvětlení naznačuje významné nadhodnocování oficiálních statistik ve druhé skupině zemí a „míra manipulace je dost vysoká“. Světlo tedy podle pana Martineze ukazuje, že bychom neměli přeceňovat (údajné) ekonomické úspěchy nesvobodných zemí, kterými se chlubí ve svých číslech. A to, že „světelná“ logika má při podobných odhadech něco do sebe konec konců ukazuje i známé satelitní srovnání Severní a Jižní Koreje:

Zdroj: Twitter

Nejlepší závěr dnešní úvahy se mi pak sám nabídl přesně ve chvíli, kdy jsem o vhodném zakončení uvažoval. A tudíž jej bez dalšího komentáře posílám dál. Jde o citát svatého Augustýna z jeho Vyznání: „Stál jsem zády ke světlu a hleděl na věci, na které světlo dopadá. Takže má tvář, otočená k těmto osvíceným věcem, sama osvícena nebyla“.