Víkendář: Klima, kolonizace Marsu, nebo slunečník poloměru stovek mil

James Lovelock je britský vědec a vynálezce, který se podle německého Spiegelu zajímá o medicínu, biologii a další obory a drží více než 50 patentů. Spolupracoval s NASA a je znám i pro svou hypotézu, podle které tvoří Země a její obyvatelé systém, který reguluje sám sebe. Der Spiegel píše, že tomuto vědci je 100 let, a ptá se jej, „jak je na tom Země s jejími šancemi na přežití?“ Podle Lovelocka čelí zejména neustálému zvyšování teploty Slunce. A k tomu lidé „oteplování uměle zvyšují skleníkovými plyny“. Takže je možné, že Země přežije ještě miliardy let, ale nebude místem k životu, tvrdí vědec.

Lovelock se domnívá, že k řešení moc nepřispívají „studenti, kteří mají dost volného času a hlasitě protestují na ulicích“. Po nějakém čase si pak najdou zase jiný problém a důvod k protestům. Vědec nicméně dodává, že „moc často létáme a letenky jsou příliš levné“. Pokud pak skutečně chceme snížit uhlíkové emise, měli bychom podle jeho názoru využívat více jaderné energie, u které prý panují příliš vysoké obavy týkající se bezpečnosti.

Der Spiegel poukazuje na fakt, že Lovelock navrhuje, aby byl do vesmíru instalován „obrovský slunečník“, a ptá se, zda jde skutečně o vážný návrh. Vědec odpověděl, že takový slunečník o poloměru „pár stovek mil“ by globální oteplování úplně zastavil. Jen by byl „mimořádně drahý“, ale zase ne tak drahý jako třeba lety na Mars. Elon Musk se svým plánem osídlení Marsu je pak „úplně mimo“ a pravděpodobně „četl příliš mnoho science-fiction“. Namísto podobných projektů by bylo lepší věnovat zdroje na záchranu naší planety, než uvažovat o přesídlování tam, kde se nedá dýchat.

Jsou nějaké jiné způsoby, jak ochladit naši planetu? Lovelock poukazuje na to, že „hodně lidí navrhuje vypustit do stratosféry látky na bázi síry, které by ochlazovaly Zemi podobně jako třeba erupce sopek. Víme toho ale o planetě dost na to, abychom se pouštěli do podobných experimentů? Vědec v odpovědi na tuto otázku zmínil „zákon nezamýšlených důsledků“ a přešel ke kritice současného vzdělávacího systému na univerzitách. Ty podle něj učí oddělené předměty způsobem, který neumožňuje vytvořit si „velký obrázek“. On sám podle svých slov získával své znalosti zejména v laboratořích na konkrétních projektech, které vyžadovaly právě ucelený obrázek a ne izolované znalosti.

„Když jsem byl mladý, žili jsme v Kentu na jihu Anglie. V létě tam bylo svěží počasí a svítilo slunce bez ohledu na to, odkud vál vítr. Po druhé světové válce a zejména v padesátých letech vzduch přestal být tak čistý, a to zejména, když vál vítr z kontinentální Evropy. V té době si lidé mysleli, že to musí mít nějakou přirozenou příčinu, ale já jsem tomu nevěřil. Rozhodl jsem se na věc podívat a začal jsem měřit chlor-fluorované uhlovodíky, protože ty pocházejí z lidské činnosti. Zjistil jsem, že když foukal vítr z východu, jejich koncentrace se zvyšuje třikrát, ale když fouká z Atlantiku, koncentrace prudce klesne,“ uvedl vědec na otázku, jak se dostal k environmentálnímu výzkumu.

Lovelock poté vyprávěl, že během druhé světové války pracoval na výzkumu hojení spálenin, ale odmítal působit spáleniny pokusným zvířatům. Namísto toho si rány dělal sám sobě a po čase „byl schopen na párty ohromovat tím, že si o svou kůži uhasil cigaretu“. Umělá inteligence má podle vědce před lidmi výhodu v tom, že je asi 10 000krát rychlejší než lidský mozek. Takže to je „asi podobná výhoda, jakou máme my nad rostlinami“. A jelikož my jsme také nevyhubili rostliny, nemusíme se z tohoto pohledu tolik obávat, že umělá inteligence jednou vyhubí nás. Nebude nás sice využívat ke své potravě tak, jako to činíme my s rostlinami, ale bude nás potřebovat na to, abychom „na Zemi udržovali uhlíkovou rovnováhu“. O svém současném životě pak vědec řekl: „Probudím se každé ráno a pomyslím si, jaký je to krásný svět.“

Zdroj: Der Spiegel