Lilley: Velký posun na měnových kurzech

Od sedmdesátých let, kdy se řada zemí přiklonila k plovoucímu měnovému kurzu, je překvapivě těžké najít, co z ekonomického fundamentu vlastně pohyby kurzů vysvětluje. Jak na stránkách VoxEU tvrdí Andrew Lilley, Matteo Maggiori, Brent Neiman a Jesse Schreger, někdy se v tomto případě hovoří o „kurzovém odtržení“. Dodávají ale, že po poslední finanční krizi nastala překvapivě situace rozdílná – kurzy přestaly být odtržené od fundamentu a zejména americký dolar se začal pohybovat ruku v ruce s pohybem globálních rizikových prémií.

Před krizí neměly rizikové prémie na měnové kurzy téměř žádný vliv, po krizi došlo k prudké změně. Dokumentuje to následující graf s korelacemi kurzu dolaru na straně jedné a různými měřítky rizika na straně druhé:

Ekonomové pak poukazují i na to, že se na čas objevila také vazba mezi kurzem dolaru a nákupy zahraničních dluhopisů americkými subjekty. V době, kdy tyto nákupy rostou, dolar oslabuje a naopak:

Vztah mezi dolarem a nákupy zahraničních obligací ale po roce 2013 do značné míry mizí. Ekonomové pak analýzou dat zjistili, že v době, kdy americké subjekty nakupovaly zahraniční dluhopisy, zároveň prodávaly ty americké. „Toto chování je v souladu s názorem, že Spojené státy mají klíčovou roli v celém globálním systému. Poskytují mu bezpečná aktiva a naopak na sebe berou část zahraničního rizika,“ tvrdí ekonomové.

Zatímco tedy po finanční krizi došlo na nějaký čas k propojení měnových kurzů s fundamentem (s rizikovými sazbami), před krizí bylo těžké nějaký fundamentální vztah najít (viz úvod). Ekonomové to dokumentují následujícími grafy, které srovnávají kurz dolaru (osa y) a vývoj úrokového diferenciálu, inflačního diferenciálu, rizikových spreadů na amerických korporátních obligacích a u nákupu zahraničních obligací americkými subjekty. Je zřejmé, že žádná významnější vazba v letech před krizí v praxi neexistovala, i když podle ekonomické teorie bychom jí nacházet měli:

Zdroj: VoxEU