Od hotovosti k porodnosti

Bank of England na konci roku zveřejňuje několik nových studií a mě zaujaly dvě z nich. Jednak proto, co tvrdí samy o sobě. A také kvůli závěru, ke kterému bychom mohli dojít po jejich zkombinování. V podstatě tu hovoříme o trojúhelníku „finanční management firem, monetární politika, porodnost“.

Hotovost jako konkurenční výhoda

První studie se jmenuje „All You Need Is Cash: Corporate Cash Holdings and Investment after the Financial Crisis“. Jejími autory jsou Andreas Joseph, Christiane Kneer, Neeltje van Horen a Jumana Saleheen. Ti tvrdí, že firmy, které před krizí držely v rozvaze více hotovosti, následně investovaly mnohem více než jejich protějšky s menším objemem hotovosti. A to jak během krize samotné, tak během následného oživení. Tyto dynamika pak vedla k tomu, že investiční mezera mezi oběma skupinami se neustále prohlubovala.

Vyšší zásoba hotovosti podle ekonomů prospívala zejména menším firmám a společnostem mladým a také v odvětvích, které mají horší přístup k vnějšímu financování. Popsaný dopad výše hotovosti na investice přitom nebyl pozorován před finanční krizí. Po ní se ale výše hotovosti stala v podstatě konkurenční výhodou, protože vyšší investice umožňovaly získávat tržní podíl a ty zase vyšší ziskovost.

Když vzroste poptávka po hotovosti

Výše popsané závěry jsou zřejmě intuitivní. Možná pak pomáhají vysvětlit i určitou záhadu – to, proč se korporátní sektor jako celek během krize a po ní snaží držet v rozvahách mnohem větší objem hotovosti než dříve. Je dost dobře možné, že reaguje na příklad těch, kteří tak činili již dříve (a vyplatilo se jim to). A také na prostý selský rozum kombinovaný se stále živoucími vzpomínkami na posední krizi.

Toto chování pak zřejmě přispívalo (a možná stále přispívá) k celkově vyšší peněžní poptávce (poptávce po likviditě). Tato vyšší peněžní poptávka zase byla jednou z hlavních příčin, proč Fed a další centrální banky zvýšily nabídku likvidity. Můžeme to celé zjednodušeně vnímat tak, že soukromý sektor masově zatoužil po tom držet větší část svých aktiv v likvidní formě. A centrální banka si s ním ve snaze zabránit možným problémům proto prohodila nově vytvořenou likviditu za jeho méně likvidní/nepeněžní aktiva. A nyní se podívejme na studii druhou.

Monetární politika a porodnost

Analýza „Monetary Policy and Birth Rates: The Effect of Mortgage Rate Pass-Through on Fertility“ je také z dílny Bank of England a také byla zveřejněna před několika málo dny. Zaměřuje se na dost netradiční a přitom zřejmě hodně relevantní téma: To, jak může monetární politika ovlivňovat porodnost.

Přenosovým mechanismem by tu měly být sazby u hypoték a BoE tvrdí, že tento mechanismus skutečně funguje. Konkrétně tak, že pokles sazeb centrální banky o 1 procentní bod (přes následné snížení sazeb u hypoték) zvyšuje celkovou míru porodnosti o 2 % (což je dáno 5 % zvýšením porodnosti u domácností s flexibilními sazbami hypoték). Tento efekt tak prý mimo jiné vyvažuje negativní dopady, které měla na porodnost Velká krize. A ve Velké Británii zabránil poklesu porodnosti, ke které v době krize došlo v USA.

Možná čtenáře stejně jako mě napadá, že toto téma a zjištění studie by vlastně mohlo trochu přispět i k diskusi o krizích a kreativních destrukcích. Zde se ale již jen podržím našeho výletu „od hotovosti k porodnosti“. Vidíme totiž, že změna chování firemního sektoru (změna jejich preference likvidity) může (či by někdy měla) vyvolat změnu v monetární politice. A ta zase může mít dopad i na takové věci, jako je porodnost.