Taylor: Světové trhy může ovlivnit slábnoucí příliv čínských úspor

Po roce 2001 začala Čína jako nový člen Světové obchodní organizace dosahovat obrovských obchodních přebytků. Před Velkou recesí ale začaly tyto přebytky klesat a jak poukazuje ekonom Tim Taylor, nyní se pohybují blízko nuly. Podle nových predikcí Mezinárodního měnového fondu bude Čína v následujících dvou letech dokonce dosahovat nízkých obchodních deficitů. Co se v čínské ekonomice děje a jaké to může mít globální důsledky?

Taylor poukazuje na to, že významnou změnou prošel sektor služeb, který se noří do hlubokých obchodních deficitů. Zároveň jde o oblast, kde americká ekonomika vykazuje znatelné přebytky. Hlavním důvodem pro tento vývoj se na straně Číny zdá být turismus, který v roce 2018 generoval deficit ve výši 250 miliard dolarů. Mezi lety 2008–2018 totiž vzrostl počet čínských turistů cestujících do zahraničí ze 46 na 162 milionů, k čemuž výrazně napomáhá i růst bohatství střední třídy v této zemi.

K uvedenému vývoji se přidává postupný pokles přebytků obchodu se zbožím. Ekonomové MMF poukazují na to, že když Čína v roce 2001 vstoupila do Světové obchodní organizace, podíl jejích exportů na celkových světových exportech dosahoval asi 4 %. V roce 2017 se již pohyboval na 13 % a u výrobního sektoru dokonce vzrostl z 5 % na 17 %. Čína je nyní největším vývozcem zboží na světě, ale „přínosy ze vstupu do Světové obchodní organizace již ztrácejí svůj efekt s tím, jak se Čína stala dominantním exportérem na světě“.

K uvedeným trendům se přidává posun k nové rovnováze, který by měl znamenat i to, že Čína se bude více spoléhat na domácí spotřebu a méně na vývozy. Taylor zmiňuje, že předchozí růst exportů by ve „flexibilní ekonomice“ vedl k odpovídajícímu růstu příjmů domácností v dané zemi a následně k růstu domácí spotřeby. Čínské mzdy skutečně rostly, ale „ani zdaleka ne tolik, aby držely tempo s exporty“. To znamená, že exportní boom vedl zejména k prudkému růstu domácích úspor. Míra úspor se tak zvýšila z vysokých 35 % HDP v roce 2000 na ještě vyšších 50 % HDP roku 2007.

Po roce 2007 se úspory začaly pohybovat směrem ke světovému standardu, nejdříve na straně korporátního sektoru, postupně ale i u domácností. Jejich míra úspor ale zůstává stále relativně vysoko, což je podle ekonomů dáno zejména demografickým vývojem a tím, že země se stále snaží vybudovat silnější systém sociální podpory a systém penzijní. S tím, jak populace stárne, lidé začínají utrácet více, než spoří, a to by mělo tlačit míry úspor domácností na nižší hodnoty.

Čínská ekonomika také stále více produkuje zboží, které je spotřebováno na domácím trhu namísto toho, aby se vyvezlo do jiných zemí. MMF k tomu dodává, že dovozy většinou kopírují tempo ekonomického růstu dané země. A jelikož čínská ekonomika pravděpodobně stále poroste rychleji než většina jejích obchodních partnerů, bude tento trend znamenat, že její dovozy budou dlouhodobě růst rychleji než její vývozy.

Taylor poukazuje ještě na to, že do celkového obrázku mohou výrazně promlouvat příjmy z finančních investic ze zahraničí. Těch má Čína díky předchozím přebytkům velké množství, „ale ukazuje se, že jí vydělávají překvapivě málo“. Příčinou je velký podíl investic do amerických vládních obligací, jejichž sazby se pohybují na nízkých úrovních. Naopak zahraniční investoři drží hlavně podíly v čínských firmách a nemovitostech a jejich návratnost je vyšší. Čína tak drží více aktiv v zahraničí než zahraniční subjekty aktiv čínských, bilance příjmů z těchto aktiv je ale z hlediska Číny v záporu.

MMF tedy očekává, že výše zmíněné trendy a faktory povedou k tomu, že Čína bude v následujících dvou letech dosahovat mírných obchodních deficitů. Jejich dopad bude znát i ve světové ekonomice. Taylor poukazuje zejména na skutečnost, že ve světové ekonomice panuje nadbytek úspor, ke kterému dříve výrazně přispívala právě Čína. Tento nadbytek mimo jiné umožňoval Spojeným státům půjčovat si za velmi nízké sazby. S tím, jaké změny probíhají v čínské ekonomice, by ale měl klesat příliv čínských úspor na světové trhy a to by se mohlo projevit i na výši sazeb.

Zdroj: MMF, The Conversable Economist