Víkendář: Velká renesanční inflace, demografie a zlaté peněžní šoky

Ekonomové většinou tvrdí, že vysokou inflaci pozorovanou během období renesance způsobil příliv vzácných kovů. Historikové jsou ale jiného názoru. Podle nich stojí za tímto jevem růst populace. Tématu se na stránkách VoxEU věnují Anthony Edo a Jacques Melitz, a to s použitím dlouhodobých dat. Připomínají, že ve čtyřicátých a padesátých letech šestnáctého století nastal příliv zlata a stříbra do Evropy s tím, jak probíhala kolonizace Ameriky. Jenže dodávají, že „evropská inflace začala již 15 až 20 let předtím“.

Ve druhé polovině sedmnáctého století začalo do Evropy proudit ještě více drahých kovů, ale inflace naopak v té době ztrácela na síle. Podle Eda a jeho kolegy je tudíž plně namístě uvažovat o tom, že její příčiny leží i někde jinde. Tvrdí, že vědci obvykle považují demografický vývoj za něco, co je dáno zejména ekonomickými podmínkami. Takový pohled je podle jejich názoru relevantní pro období po osmnáctém století, ale před ním je lepší hledět na demografický vývoj jako na něco, co bylo významně ovlivněno zejména epidemiemi, přírodními pohromami či třeba cyklem počasí.

Evropská inflace z let 1530–1660 nastala v době, kdy se neobjevily významnější epidemie ani vyšší teploty, které by působily pozitivně na zemědělskou produkci. „Panuje souhlas, že ceny zemědělské produkce v té době rostly kvůli společnému vlivu růstu populace a klesající úrodnosti půdy. Poptávka po potravinách převýšila nabídku, ale ekonomové tvrdí, že šlo o relativní růst cen. Tedy takový, který probíhá ve srovnání s cenami jiné produkce a na celkovou cenovou úroveň nemá dopad,“ píše Edo. Podle něj ale nikdo pořádně nevysvětlil, proč by k něčemu takovému mělo docházet – proč by měl probíhat pouze relativní růst cen potravin bez toho, aby se zvedla celková cenová hladina.

Celá debata podle Eda v posledních letech „zamrzla“, ale oživit ji mohou nová data, která jsou nyní k dispozici. První graf ukazuje vývoj cenové hladiny v Anglii:



Druhý graf se týká vývoje populace v této zemi:



A poslední obrázek popisuje vývoj celkové nabídky stříbra v Evropě spolu s jeho dovozem z Ameriky:



Z obrázků je na první pohled zřejmé, že příčinou růstu cenové hladiny mohou být dovozy stříbra a jeho celková nabídka i růst populace. Detailní statistická analýza podle Eda ukazuje, že „obě proměnné jsou extrémně významné a k růstu inflace přispívají zhruba stejně“. Za pozornost stojí podle vědce i to, že ceny byly v letech 1660–1700 stabilní, nicméně příliv zlata ze zámoří v té době sílil. Zde je ovšem důležité vzít do úvahy vývoj ekonomické aktivity. Produkt totiž také prudce rostl a „tento stabilizační efekt mohly eliminovat inflační tlaky vyvolané dovozem stříbra“.

Podobnému tématu se na stránkách VoxEU nyní také věnují Adam Brzezinski, Yao Chen, Nuno Palma a Felix Ward. Ti se zaměřují na to, jaký dopad měly šoky v podobě změn v peněžní nabídce na Španělsko v době, kdy do něj proudilo zlato z jeho kolonií v Americe. Tyto šoky narušující růst peněžní nabídky nastávaly zejména ve chvíli, kdy se lodě se zlatem potopily kvůli bouřím nebo se třeba staly cílem pirátských útoků.

Ekonomové došli k závěru, že narušení stabilního růstu peněžní nabídky se ve Španělsku projevovalo problémy v reálné ekonomice. Konkrétně snížení tempa růstu peněžní nabídky o jeden procentní bod znamenalo v průměru pokles reálné ekonomické aktivity o 1,3 %. Přenosovými mechanismy byly cenové rigidity a narušení úvěrových kanálů. Jde tedy o mechanismy, které jsou běžně zmiňovány v souvislosti s moderní ekonomikou, nicméně studie ukazuje, že fungovaly již před stovkami let.

Zdroj: VoxEU