Pro džíny jedině do Tuzexu. Na bonech se tenkrát pořádně vydělávalo. Jak jsme se oblékali?

Další díl seriálu k 30. výročí Sametové revoluce zavzpomínal na Tuzex. To byly obchody, kde se dalo za speciální poukázky zvané bony koupit zboží ze Západu, o kterém mohla většina lidí v Československu jenom snít.

TUZEX, zkráceně tuzemský export - to byly obchody, v nichž se nedalo nakupovat za běžné koruny. Tuzexovým platidlem byly odběrné poukázky, tzv. bony. Obchody byly, na rozdíl od běžných prodejen, plné zboží, které bylo navíc pro většinu Čechoslováků nedostižné. Tuzex byl jedinou branou, jak se dostat k západním výrobkům bez vycestování.

Oblečení před rokem 1989

"Džíny, žvejkačky, cigarety. Vyplatilo se to určitě, protože člověk byl nadšenej, že má něco, co má málokdo," zavzpomínal jeden z tehdejších zákazníků Tuzexu Luděk Kudrna. Nakupoval tam také například pan Detlef Pötsch.

"Zpěváci a známější lidi v Praze prodávali bony. Sám jsem je tam viděl, pak jsem se s nima i seznámil. Já jsem si kupoval vždycky bublinkovou čokoládu aero. To tady tenkrát nebylo, tak to jsem byl velkej machr, když jsem ji mohl pak holkám ve škole nabízet," vzpomíná pan Detlef. V Tuzexu kupoval také džíny nebo džínové bundy, které se v běžných obchodech sháněly těžko.

Obchody měly původně sloužit k odčerpání valut od těch, kteří k nim měli přístup - čeští pracovníci v zahraničí, populární zpěváci, vrcholní politici anebo cizinci. V Československu dolary nebo západní marky utratit nemohli a museli je směnit za bony.