Ranní glosa: Dluhy v unii klesají pomalu

Určitě by bylo možné věnovat další úvodník „vděčnému“ tématu brexitu poté, co se situace deset dní před posledním platným termínem odchodu Velké Británie opět zkomplikovala, když šéf tamní sněmovny nepřipustil opětovné hlasování o nové rozvodové smlouvě. Nicméně vzhledem k dynamice událostí kolem brexitu bude asi vhodnější počkat si na nějaký skutečný posun, který bude konečně mezníkem na cestě Británie z unie, nebo alespoň jejího setrvání. Vzhledem k tomu, že pomyslný míč je na druhé straně kanálu La Manche, nezbývá vyčkat na další tah britského premiéra a doufat, že firmy jsou na zvýšenou (případnou) hrozbu divokého brexitu dostatečně připraveny (předzásobeny).

Zatímco se včera v Británii nehlasovalo, z Bruselu konečně dorazily finální statistiky dluhů unijních zemí za rok 2018. Na první pohled nevypadají zle, neboť 24 zemím se v loňském roce podařilo srazit jejich dluh v poměru k HDP, zatímco jen u 4 stagnoval či vzrostl. Rekordmanem co do zadlužení zůstává Řecko (181,2 % HDP) a skokanem roku Kypr (+6,7 procentního bodu HDP). Absolutně nejzadluženější zemí zůstává Itálie, která na konci loňského roku dlužila o téměř jeden bilion eur více než Německo a v poměru k HDP se jí podařilo posunout se až k 134 % HDP. Na druhé straně řebříčku se pak nachází Estonsko se svým symbolickým dluhem odpovídajícím 8,4 % HDP a Litva, které se zadlužení podařilo zmenšit o 5,2 procentního bodu. Pro úplnost, ČR se podařilo setrvat na pozici čtvrté nejméně zadlužené země EU a ještě svůj dluh snížit na necelých 33 % HDP.

Naproti tomu už asi nepřekvapí, že osm z deseti nejzadluženějších zemí je součástí eurozóny, nebo že obecně méně zadlužené země se nacházejí na východě Unie anebo že polovina unijních zemí neplní šedesátiprocentní hranici zakotvenou maastrichtskou smlouvou a dalšími pakty, které měly stav zemských financí usměrnit.

Nakolik je to však vlastně podstatné, když ECB hodlá restartovat svůj program kvantitativního uvolňování, za nímž stojí nákupy dluhopisů, kterých má aktuálně ve svých portfoliích za 2,5 bilionů eur. Bondové trhy se tak mohou každý měsíc těšit na nákupy v rozsahu 20 mld. eur plus dalších v průměru 20 mld. měsíčně, které budou představovat ohlášené reinvestice ECB. Je to prozatím dostatečný důvod k tomu, aby údaje o dluhu jednotlivých zemí přeskočily z kolonky „důležité“ do kategorie „zajímavé“ a nepřehlušily tak napínavé dění kolem brexitu.