„Péče o lidi s Alzheimerovou chorobou a demencí obecně je na pomezí
zdravotnictví a sociální péče. Na nemoc dosud není lék, lze pouze
zpomalovat průběh a lidé s tímto onemocněním potřebují velkou míru
asistence,“
vysvětluje Ladislav Friedrich, prezident Svazu zdravotních pojišťoven ČR.
„Už nyní směřují do tohoto segmentu miliardy korun ročně a jen letos se
prostředky navýšily o dalších cca 100 milionů korun. V prostředí, kde
se zvyšuje podíl starých lidí a kde roste doba dožití, se ovšem musíme
připravit na to, že v následujících desetiletích
budou potřeba prostředky řádově vyšší a že to bez nějaké formy reformy
sociální péče těžko vyřeší systém zdravotního pojištění, který nebyl
postaven na lůžkovou péči po dobu desítek let,“
dodává.
Právě věk je stěžejním rizikovým faktorem. U lidí nad 65 let věku se
rozvine nějaká forma Alzheimerovy choroby či počínající demence ve
zhruba 6 %, u lidí nad 80 let už jde o přibližně 20 %, tedy každého
pátého. Péče o ně je v pokročilejších fázích natolik
náročná, že řada rodin není schopna postarat se o „své“ seniory u nich
či u sebe doma a potřebují služby zařízení s nepřetržitou péčí.
„Stárnutí populace má obecně významný vliv na celý systém
zdravotnictví a jeho financování. A Alzheimerova choroba v tom hraje
významnou roli. Bohužel se u ní ani nedá říct, tak jako např. u
kardiovaskulárních nebo mozkových onemocnění, že by existovala
jednoznačně prokázaná prevence, i když se mnohdy mluví o vlivu zdravého
životního stylu, tedy dostatku pohybu, zdravé stravy a střídmosti
v užívání návykových látek typu alkoholu či nikotinu. Co ovšem
prokazatelně pozitivní vliv má, je včasné odhalení nemoci,
neboť její průběh lze významně zpomalit,“ dodává Martin Balada, výkonný ředitel Svazu zdravotních pojišťoven.
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní onemocnění
mozku projevující se ztrátou nervových buněk v některých částech mozku.
Jedná se o nejčastější typ demence – tzn. ztráty kognitivních schopností
– u osob starších 65 let – k prvním příznakům
patří poruchy paměti, postupně se přidává poškození kognitivních a
intelektuálních, ale i fyzických schopností. Onemocnění popsal v roce
1906 německý lékař Alois Alzheimer.
Onemocnění se projevuje celou řadou typických příznaků v oblasti paměti
(rychlé zapomínání, opakování stejných otázek, ztrácení předmětů a
jejich odkládání na nesprávná místa, pokřivení paměti), jazykových
schopností (obtížné hledání správných slov, mezery
v řeči, používání nesprávných slov či jednodušších slov pro složitější
myšlenku), orientaci v prostoru (problém s nalezením cesty, ztrácení
se), výkonných funkcích (nesprávná rozhodnutí, obtíže s plánováním
relativně jednoduchých aktivit) a chování (apatie,
deprese, úzkost, vznětlivost a bludy).
Onemocnění má několik fází. Rané stadium se vyznačuje obtížným
dorozumíváním, zapomínáním, zakládáním věcí, dezorientací a blouděním.
Ve střední stadiu se rozvíjí poruchy soudnosti, nekritičnost,
prohlubování změn osobnosti, neschopnost vykonávat běžné aktivity
jako je vaření a nakupování, ale i např. halucinace. V pozdním stadiu
stádiu přichází poruchy příjmu potravy, nerozpoznání blízkých osob,
nechápání okolního dění, ztráta schopnosti souvislé řeči, stavy
zmatenosti, obtížná chůze, poruchy vylučování moči a stolice,
úplná ztráta soběstačnosti, tělesné i duševní chátrání.
•••
