Ranní glosa: Napětí na českém trhu práce tlačí mzdy stále nahoru

Zatímco potvrzený výsledek HDP za druhé čtvrtletí odpovídal přesně poslední prognóze ČNB, vývoj mezd ji dokonce předčil. Podle včera zveřejněných údajů dosáhlo v tomto období tempo růstu průměrné mzdy v ČR 7,2 % a bylo tak jen o tři desetiny procentního bodu pomalejší než v úvodu roku. Reálně si zaměstnanci polepšili meziročně o 4,3 %. Samozřejmě jde jen o průměrná čísla, na která jako tradičně nedohlédnou dvě třetiny pracovníků, nicméně zle si nevedl ani medián, který se tentokrát zvýšil o 6,9 %. Je na něm vidět nejenom samotné zpomalení růstu hranice, která dělí zaměstnance na dvě poloviny, ale i jeho zaostávání za průměrem. Ukazuje totiž, že po třech letech, kdy se zvyšovaly především nižší mzdy, se tentokrát rychlejší navyšování mezd (a platů) odehrává u zaměstnanců s vyššími příjmy, a tak nepřekvapí dvojciferný nárůst platů ve školství nebo necelých devět procent ve zdravotnictví, tj. odvětví pod dominantní kontrolou státu.

Symbolické zpomalení mzdového růstu je vidět i v tuzemském největším odvětví – v průmyslu. Tam se po loňských sedmi procentech mzdové náklady na zaměstnance zvýšily „jen“ o 6,5 %, a to navzdory faktu, že reálné výsledky této klíčové části ekonomiky nejsou v letošním roce až tak přesvědčivé a jejich výhled extrémně nejistý. Mzdy i nadále ovlivňuje stávající – docela příznivá – kondice ekonomiky a především přetrvávající napětí na trhu práce, které na jedné straně charakterizuje rekordně nízká nezaměstnanost a na straně druhé převis poptávky po práci, kterou zatím plně neuspokojil ani rekordní počet pracujících cizinců.

Ze svižného růstu mezd se však netěší pouze zaměstnanci, ale i veřejné finance. Daně z příjmu a tzv. sociální a zdravotní pojistné, což není nic jiného než mimikry pro daň z příjmu, generují největší část přírůstku daňových příjmů ve veřejných rozpočtech. Za prvních osm měsíců roku to je 78 %, respektive 57 mld. korun.

Růst mezd v české ekonomice zatím zůstává silný, avšak s tím, jak ekonomika bude zvolňovat, se dá předpokládat, že postupně (a se zpožděním) se zmírní i tlak na růst mezd. Předpokládáme, že už ve druhé polovině roku se tempo mezd dostane pod sedm procent a v roce následujícím dále pod šest procent. Samozřejmě dost do toho bude promlouvat navyšování minimální a zaručené mzdy, stejně jako plánované zvyšování platů ve veřejném sektoru. Z pohledu dalšího vývoje sazeb ČNB tento vývoj bude pravděpodobně nahrávat jejich další stabilitě.