Nejlidnatější země světa mají ekonomické problémy (3.9.2019)

V Indii žije 17,5 procenta světové populace, což představuje přibližně 1,352 miliardy obyvatel. To je pouze o zhruba 47 milionů lidí méně než v nejlidnatější Číně. Dohromady v obou zemích žije 35,6 procenta lidské populace. Z toho je patrné, že obě nejlidnatější země mají klíčovou roli pro budoucí vývoj na naší planetě.
 
Nová data z Číny a Indie hovoří o výrazném hospodářském zpomalení. Meziroční růst hrubého domácího produktu Číny dosáhl ve druhém čtvrtletí letošního roku úrovně 6,2 procenta, což bylo nejméně za 27 let. Výrazného ekonomického zpomalení dosáhla i Indie, která v období od dubna do června 2019 vykázala růst hrubého domácího produktu o 5,0 procenta. To je nejméně za šest let. Přitom ve stejném období loňského roku indická ekonomika rostla tempem 8,0 procenta.
 
Zpomalování hospodářského růstu v Číně je spojováno s obchodními válkami, které zhoršují makroekonomické ukazatele. Na příkladu Indie se však ukazuje, že makroekonomické ukazatele se zhoršují i v zemi, která není s obchodními válkami přímo spojována. Je proto možné, že analytici věnují přílišnou pozornost problémům, které jsou na první pohled patrné. Bohužel jim pak nezbývá dost času, aby se zabývali méně viditelnými problémy, které se však mohou ukázat jako zcela zásadní.
 
Na příkladu indické ekonomiky si můžeme všimnout, že trpí nedostatkem investic. Do budoucna by proto mělo docházet ke stimulaci ekonomického růstu, který by měl povzbudit investiční aktivitu. Plánovaný fiskální stimul se zaměřuje na výstavbu dopravní infrastruktury. O monetární stimulaci se již nějakou dobu snaží Indická centrální banka (Reserve Bank of India), která výrazně snižuje úrokové sazby.
 
Čína provádí podobná stimulační opatření jako Indie. Dokonce plánuje otevřít šest nových ekonomických zón volného obchodu, které mají přilákat zahraniční investice. To se Číně částečně daří, když zahraniční firmy ve dvanácti stávajících zónách volného obchodu za prvních šest měsíců letošního roku proinvestovaly bezmála deset miliard dolarů. Otázkou však je, zda popsané snahy budou investorům, kteří se obávají vrcholícího hospodářského cyklu, stačit.
 
Hospodářský cyklus lze prostřednictvím stimulace protáhnout za cenu rostoucího zadlužení. Vytvořené dluhy však bude nutné v budoucnu splatit, což v případě obnoveného hospodářského růstu nemusí být problém. Jestliže však motivace investorů přehlížet nejlidnatější země světa pramení i z dalších příčin, jako je například kvalita vymahatelnosti práva, je možné, že se ani po stimulaci nepodaří dosáhnout vysokého hospodářského růstu.
 
V takovém případě by muselo docházet ke splácení vytvořených dluhů za stimulační opatření v době, kdy se bude zhoršovat ekonomická situace v Číně a Indii. To by vedlo k prohlubování negativních trendů spojených s ekonomickým ochlazováním. Důsledky by přitom mohly být tragické. V krajním scénáři si lze představit, že by hospodářské problémy mohly vést k propuknutí nepokojů v nejlidnatějších zemích světa.