The Economist: Skutečná odpověď na problémy kapitalismu není ta, která se líbí levici a velkým firmám

Napříč celým Západem „kapitalismus nefunguje tak dobře, jak by měl“, konstatuje The Economist. Pracovních míst je podle něj sice dost, ale tempo ekonomického růstu není dostatečné a „životní prostředí trpí“. Pokud doufáme, že věci vyřeší politici, můžeme být zklamaní, protože „politika je v mnoha zemích zablokovaná“. Kdo tedy věci vyřeší? The Economist tvrdí, že stále více lidí se obrací směrem ke korporátnímu sektoru, který by měl přispět ke zlepšení situace jak v ekonomické, tak v sociální oblasti. S tímto pohledem „souhlasí i někteří ostří bossové“.

Před několika dny se k větší zodpovědnosti k zákazníkům, zaměstnancům, dodavatelům a místním komunitám zavázali například šéfové Walmartu a banky JPMorgan Chase. Jejich motivací je snaha jednat dříve, než na velké firmy zaútočí demokratická strana, píše The Economist. Ale dodává, že částečně jde i o odraz změn, které probíhají na obou stranách Atlantiku. Mladší lidé například stále více požadují zaměstnání u firmy, která nebude pasivní „v morálních a politických otázkách současnosti“. The Economist ale varuje: Nové formy kolektivního kapitalismu mohou napáchat více škody než užitku.

V devatenáctém století získaly firmy právní odpovědnost a od té doby se diskutuje o tom, co za to od nich může společnost požadovat. V padesátých a šedesátých letech minulého století například převažoval model, v němž se firmy snažily jednat v souladu s vládou a odbory. V sedmdesátých letech se dostal do popředí akcionářský kapitalismus a maximalizace hodnoty, moc odborů upadala. Nyní je pod palbou i tento model, a to zejména kvůli přesvědčení, že izolovaná snaha o maximalizaci hodnoty pro akcionáře vede k nedobrým výstupům na úrovni celé ekonomiky. Veřejně obchodované firmy jsou například obviňovány z toho, že se zaměřují jen na krátkodobé zisky a zanedbávají dlouhodobé investice, zneužívají své zaměstnance a neplatí za „katastrofické externality, které vytvářejí“.

The Econonomist tvrdí, že podobná kritika nemá vždy reálný základ a vede k požadavkům na stanovení širších společenských cílů, které by měly firmy sledovat. Jenže tento kolektivní kapitalismus s sebou nese dvě velká rizika: Nejasnou zodpovědnost a ztrátu ekonomické dynamiky. Není totiž vůbec jasné, jak by se stanovily „skutečné“ požadavky společnosti a kdo by za jejich plnění byl vlastně zodpovědný. A „kolektivní kapitalismus se bojí potřebných změn“. Mohou na to ukazovat firmy jako General Motors. Ten se v šedesátých letech snažil o sledování širších společenských hodnot, ale vše skončilo tím, že vyráběl nekonkurenční vozy.

The Economist tvrdí, že skutečným řešením současných problémů kapitalismu je opačný směr. Tedy podpora konkurence s tím, že o změnách rozhodnou lidé svými preferencemi, na které bude korporátní svět pružně reagovat. Pokud budou lidé například masově poptávat fair trade produkty, půjde jich na trh více. Jestliže budou absolventi univerzit požadovat etické jednání firem, pro které mají pracovat, firmy se budou muset podvolit. Skutečným problémem tak je skutečnost, že od devadesátých let roste koncentrace firem v americkém hospodářství a digitální ekonomika také podporuje dominantní firmy.

The Economist dodává, že právě proto není překvapivé, že mezi zastánce kolektivního kapitalismu patří šéfové některých firem, které mají dominantní pozice na svém trhu. Jenže směr, kterým bychom měli jít, je snižování bariér vstupu tak, aby se na těchto trzích objevila konkurence.

Zdroj: The Economist