V samostatném článku byla již na tomto portálu prezentována problematika pojištění kybernetických rizik a volného poskytování služeb na jednotném pojistném trhu EU. Všechny výše uvedené hlavní problémy evropského pojišťovacího průmyslu však mají úzkou spojitost s regulací. Nad jejím stavem a budoucím vývojem se ve výroční zprávě zamýšlí William Vidonja, jeden z manažerů a expertů IE.
Úvodem zdůrazňuje, že IE, resp. evropský pojišťovací průmysl, plně podporuje vysokou kvalitu regulace pojišťovnictví, která účinně chrání spotřebitele a umožňuje jim poskytovat poctivé služby. Podle názoru a zkušeností IE však regulace finančních služeb v EU nikdy nedosáhla toho, aby byla spotřebitelům vyloženě prospěšná. Kromě toho legislativní procesy samy o sobě nevedly vždy k náležitým a očekávaným výstupům.
Naprosto zásadní význam má závěr IE, že Lamfalussyho proces[1], který byl zahájen v roce 2001 za účelem vytvoření efektivního mechanismu pro přijímání a implementaci evropských právních aktů v oblasti finančního trhu a který byl později modifikován jak Lisabonskou smlouvou, tak vytvořením evropských orgánů dohledu, má svá omezení. První úrovní tohoto regulatorního mechanismu je přijímání základních právních aktů Evropským parlamentem a Radou, a to na návrh Komise. Vidonja zmiňuje, že detaily jsou dotaženy na úrovni 2 (akty v přenesené pravomoci a technické prováděcí akty) a na úrovni 3 (obecné pokyny).[2]
Místo tvorby legislativy vysoké kvality a vhodné pro daný účel Lamfalussyho proces vyústil podle IE v přístup „pokus a omyl“. To znamená, že přijatá legislativa často nenaplňuje zamýšlené cíle, a proto musí být často revidována, doplňována a přehodnocována.
V posledních letech byli pojistitelé konfrontováni s podstatným nárůstem kvantity regulace, se snížením její kvality a také s pravidelnými přezkumy i novelizacemi, někdy dokonce ještě předtím než se trhy přizpůsobily novým pravidlům a předtím než existoval postačující důkaz nutnosti změny legislativy.
I když pojistitelé čelili okamžitým negativním dopadům z takového postupu, tak konečnými „poraženými“ z hlediska nákladů, škály a kvality produktů a standardu služeb byli spotřebitelé. Vidonja konstatuje, že pojišťovnictví bylo v podstatě zabráněno fungovat optimálně. Například „Sdělení klíčových informací“ dle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1286/2014 ze dne 26. listopadu 2014 o sděleních klíčových informací týkajících se strukturovaných retailových investičních produktů a pojistných produktů s investiční složkou (nařízení PRIIPs), které mělo pomoci spotřebitelům činit informovaná rozhodnutí, je ve skutečnosti příliš složité, aby je spotřebitelé pochopili, není dostatečně jasné, aby umožnilo srovnání a někdy je dokonce matoucí.
Aby se vyřešily vady dokumentu „Sdělení klíčových informací“, tak po přijetí nařízení PRIIPs a navazujících nařízení v přenesené pravomoci byly vydány pokyny Komise a několik sad otázek a odpovědí evropských orgánů dohledu, nemluvě o stanoviscích orgánů dohledu. Vidonja upozorňuje, že nyní jsou nařízení v přenesené pravomoci podrobena „minipřezkumu“, a to před formálním přezkumem nařízení PRIIPs, což by mohlo vyústit v další změny jak samotného nařízení PRIIPs, tak nařízení v přenesené pravomoci a nejpravděpodobněji v nová opatření na úrovni 3.
Tyto po sobě jdoucí změny „Sdělení klíčových informací“ dle nařízení PRIIPs vedou nejen k neodůvodněným a nadbytečně vysokým nákladům na compliance, ale mohly by rovněž zmást ještě více spotřebitele a snížit jejich důvěru v informace, které dostávají.
Kvantita versus kvalita
Pokud jde o problém kvantita versus kvalita, tak jen pracovní plán Komise na rok 2019 obsahuje 15 nových iniciativ, 10 přezkumů existující legislativy a 45 tzv. prioritních návrhů, což je podle Vidonji šokující počet. Je třeba podotknout, že mnohé z těchto legislativních aktivit se budou týkat též pojišťovnictví. S ohledem na kvantitu dosavadní legislativy kvalita legislativy EU v pojišťovnictví podle IE poklesla, a proto má tato federace obavy z toho, že se zvyšuje počet případů, kdy byla vytvořena právní nejistota. V průběhu legislativního procesu tvůrci politik upřednostňují rychlé politické výsledky před kvalitou nových pravidel, přičemž předpokládají, že pravidla mohou být vylepšena v průběhu budoucích přezkumů, nebo že opatření na úrovni 2 a 3 mohou překonat či vyřešit nedostatky úrovně 1.
Potřeba celostního přístupu
Dlouhodobým problémem v legislativě je nekonzistentnost, překrývání a duplicity mezi různými legislativními akty, protože není brán v úvahu kumulativní efekt jednotlivých pravidel, stejně jako soudržnost (koherence) celého regulatorního rámce. Například právní akty – směrnice Solventnost II, nařízení PRIIPs, směrnice o distribuci pojištění a obecné nařízení o ochraně osobních údajů (GDPR) – byly připravovány izolovaně, což vedlo ke zvýšení počtu individuálních informací, které je např. pojišťovací makléř povinen předložit zájemci o pojištění při prodeji pojistných produktů s investiční složkou, o 250 %, tj. z 33 na 115. Ovšem při online prodeji je těchto informací 161!
Negativní dopad na spotřebitele je podle IE jasný. Navíc, pojistitelé čelí rovněž zastaralým pravidlům. Nařízení PRIIPs například vyžaduje, aby předsmluvní informace byly zájemcům o pojištění poskytnuty standardně v listinné podobě, což je v digitální době neúčelné. Zákonodárci by měli pojistitelům umožnit používání moderních digitálních nástrojů, což může prohloubit zkušenosti klientů, nemluvě o tom, že klienti očekávají, že jim budou tyto nástroje dostupné.
Problémy s compliance
Nedostatky v procesu tvorby práva EU způsobují pojistitelům potíže v oblasti compliance (soulad s právními předpisy). Pojistitelé mají často málo času na implementaci právních změn do jejich procesů a postupů a na zaškolení zaměstnanců, nebo jsou vystaveni podstatně zvýšeným implementačním nákladům z důvodu častých změn legislativy. Názorným příkladem může být směrnice o distribuci pojištění. Pojišťovny by měly pouze dva měsíce na implementaci a zajištění compliance se základní směrnicí (úroveň 1) a z ní vycházejících nařízení v přenesené pravomoci (úroveň 2). Až na opakované a silnými argumenty odůvodněné žádosti pojišťovacího průmyslu byl zajištěn sedmiměsíční posun termínu implementace. Zvýšené náklady a rizika compliance mají negativní dopad na konkurenceschopnost pojistitelů i na ceny pojištění.
Z výše uvedeného rezultuje stanovisko IE, jak by měla tvorba legislativy v EU probíhat:
- zaměřit se na kvalitu spíše než na kvantitu,
- vytvářet pravidla, která jsou vhodná pro daný účel a nekopírují slepě pravidla z jiných sektorů,
- zvažovat kumulativní dopad a soudržnost regulatorního rámce,
- realizovat důkladné testování spotřebitelů,
- vytvářet regulaci digitálně přátelskou a odolnou v budoucnosti,
- zajistit dostatečný čas na implementaci,
vést aktuální a smysluplné konzultace se všemi zainteresovanými stranami.
[1] Rozhodnutím Rady ECOFIN byl v červenci 2000 vytvořen tzv. výbor moudrých vedený baronem Alexandrem Lamfalussym, který měl navrhnout řešení problémů v regulaci obchodování s cennými papíry. Závěrečná zpráva výboru byla projednána na zasedání Evropské rady v březnu 2001. Součástí přijaté rezoluce bylo i vytvoření čtyřstupňového regulatorního mechanismu.
[2] Bližší popis Lamfalussyho procesu lze nalézt např. v publikaci: MESRŠMÍD, J. Regulace pojišťovnictví v EU. Praha: Professional Publishing, 2015, s. 59.
_w60h45_w76h50.png)
RSS
Přebírání zpráv
