Zatímco ročník 1960 musí spořit 2,1 % ze svého výdělku, u narozených osob v roce 1975 to činí odhadem 4,4 % a u narozených v roce 1990 cca 3,9 %. Vyšší potřeba spoření vyplývá jednak z klesající úrovně důchodu a jednak z delší doby strávené v důchodu, neboť doba dožití přibývá více než věk odchodu do penze. Kromě toho mladší ročníky „trpí“ tím, že úroky jsou na nízké úrovni a v uplynulém období dramaticky klesaly. Pokud by ještě delší dobu zůstaly na aktuální velmi nízké úrovni, mohla by potřeba spoření u mladších ročníků vzrůst podle studie na více než 8 % výdělku.
Ovšem více spořit není pro mnoho lidí vůbec lehké. Jeden z problémů spočívá v tom, že stát by měl jejich spořící aktivity více podpořit. GDV to prezentuje na příkladu Riesterovy penze, která je dobrovolná. Pojistné je placeno zaměstnancem ve výši 4 % z výdělku s tím, že stát tento příspěvek zaměstnance dotuje těm účastnícím se zaměstnancům, kteří mají nižší příjmy a vyživované děti. Dotace může v zásadě přesáhnout 90 % zmíněného příspěvku zaměstnance.
Cílem státu bylo podpořit celkové příjmy nízkopříjmových osob, protože se počítalo s budoucím poklesem důchodů ze sociálního pojištění. GDV upozorňuje na to, že v rámci Riesterovy penze se však od roku 2002 nezměnila nejvyšší možná výše podpory. Ta činila ve zmíněném roce 2 100 EUR, což tehdy odpovídalo 4 % z příspěvkové vyměřovací hranice. Dnes však odpovídá 4 % suma 3 200 EUR. Podle GDV se musí hranice podpory zvýšit minimálně na tuto částku (tj. 3 200 EUR), přičemž v budoucnu by se měla automaticky zvyšovat s růstem výdělků/příjmů.
Rostoucí potřeba zabezpečení ve stáří se ovšem podle GDV nedá pokrývat toliko vyšší mírou úspor. Pomoci by mohl i pozdější odchod do důchodu. Delší pracovní aktivita vede k vyšším nárokům ze zákonné penze a může přispět k financování delší doby strávené v důchodu. Podle výzkumného institutu Prognos se prý jeví jako rozumné propojovat věk odchodu do důchodu s delší dobou dožití.
_w60h45_w76h50.png)
RSS
Přebírání zpráv
