Komentář Petera Dosedly: Kvóty regulují pracovní trh. Dobře nebo špatně?

Trh práce je hladový, nezaměstnanost je na historickém minimu. Sousední Polsko se prý kvůli nízkým mzdám chystá opustit přes půl milionu pracovníků z Ukrajiny. Německá ekonomika pozvolně ochlazuje, a tak možná Ukrajinci zamíří k nám. Naše vláda jim slibuje minimální mzdu o 20 % vyšší, než mají čeští kolegové. Navýšila počet kvót pro jejich přijetí na dvojnásobek, což je v praxi 40 000 míst. Zároveň ministr vnitra zastropoval počet žádostí o podnikatelská víza a zaměstnanecké karty. Dokazuje to, že náš pracovní trh je regulovaný, což má výhody i nevýhody.

 Navýšení kvót určitě vítám. I když přichází pozdě, potřeba další pracovní síly přetrvává. Je nutné dodat, že oddalování tohoto rozhodnutí by dále snižovalo atraktivitu českého trhu práce. Kvóta znamená regulovaný pohyb pracovní síly, což je vzhledem k možnému zpomalení ekonomiky správné rozhodnutí.

Bez ohledu na ochlazování ekonomiky a různé fáze hospodářského cyklu existují pracovní pozice, kde se bez zahraničních pracovníků neobejdeme. Nejsou to jen neatraktivní pracovní místa, ale i pozice, které domácí vzdělávací proces nedokáže pokrýt. Odpovědí na zpomalení ekonomiky je samozřejmě řízený pohyb pracovní síly či řízení toku zahraničních zaměstnanců z „flexibilních“ destinací, tedy takových, kde je návrat zaměstnanců možný v pár dnech až týdnech.

V případě stanovení maxima počtu žádostí o podnikatelská víza a zaměstnanecké karty je otázka, jak flexibilní bude strop. Bude možné ho měnit, pokud bude poptávka po pracovní síle přetrvávat nebo dokonce narůstat? Budeme schopni vyhovět požadavkům ekonomiky? Odpovědi na tyto otázky určí, jaký strop je správný. Regionální hledisko, tedy země původu, je při určování stropů standardní i na konkurenčních trzích práce, měly by však zohledňovat, co trh práce požaduje. Zastropování počtu žádostí má ale také ještě jedno praktické vysvětlení: zohledňuje flexibilitu a kapacitu úřadů zapojených do schvalovacího procesu. V České republice jsou administrativní procesy spojené se zaměstnáváním zahraničních pracovníků mnohem komplikovanější než u sousedů.

Když chce přijet ukrajinský pracovník na tři měsíce na sezónní výpomoc do Polska nebo na Slovensko, stačí jeho zaměstnavateli vyřídit 90denní povolení na lokálním úřadu práce. Česká republika kromě povolení z Úřadu práce vyžaduje také vízum, a kvůli němu je nutné se dostavit na ambasádu. To je proces, který nejenže představuje zdržení o další měsíc, ale také staví uchazeče o práci v Česku do ponižujících situací ve frontách před úřady.

Navýšením kvót dává vláda signál, že situaci tuzemských firem bere vážně a nechce jim bránit v ekonomickém růstu. Faktem je, že 20 tisíc Ukrajinců situaci nezlepší. Českému trhu práce chybí desetkrát tolik manuálních pracovníků a sto tisíc administrativních pracovníků.

V posledních třech letech se na polském trhu práce vytvořila velká enkláva Ukrajinců, sahající v extrému až ke dvěma milionům. A to znamená, že ne každý našel uplatnění odpovídající jeho kvalifikaci nebo očekávání. Proto (a také kvůli nízkým mzdám) se nyní více než půl milionu z nich chystá Polsko opustit. To je přirozená součást pracovní mobility. To číslo je vysoké, ale nejprve je nutné si položit otázku, zda bude možné legálním způsobem vypustit takové množství pracovní síly na trh okolních zemí. Německo ještě nedávno mluvilo o potřebě půl milionu lidí, avšak základní překážkou by mohla být jazyková bariéra či nedostatečná kvalifikace.

 Bude pro ně lákadlem Česká republika? Navrhované vládní opatření jim oproti českým zaměstnancům slibuje o 20 % vyšší minimální mzdu. Přitom už tak jsou zahraniční pracovníci pro zaměstnavatele dražší. Nejde jen o zamýšlenou vyšší zaručenou mzdu, jejíž uvedení do praxe můžou bránit korekce návrhu na úrovni parlamentu, prováděcích vyhlášek nebo napadení u Ústavního soudu za diskriminaci domácích zaměstnanců. Cenu práce zahraničních pracovníků navyšují i další náklady. Expati mají například většinou placené ubytování nebo dopravu, očekávají, že je budou mít standardně zajištěné. Příslib 1,2násobku zaručené mzdy pro pracovníky z Ukrajiny není příliš šťastný. Obávám se, že to radikalizuje už tak xenofobní nálady některých českých zaměstnanců. Srovnávat mzdu českých a zahraničních pracovníků beztak nemá význam. Málokdy pracují na srovnatelných pozicích, tudíž jsou zařazeni v různých platových třídách.