Víkendář: Stane se dříve nemyslitelné řešením uprchlické krize?

V posledních letech byly k odchodu ze své země donuceny desítky milionů lidí. Prchají před válkou, hladem, přírodními pohromami či třeba perzekucí. Tato vlna uprchlíků ale vyvolává politické tlaky všude, kam uprchlíci ve větších počtech přicházejí. Jak připomíná The Atlantic: „Dokonce i Angela Merkelová, která z Německa pomohla vytvořit západní zemi s největší populací uprchlíků posledních let, rychle zjistila, že otevřenost veřejnosti se rychle vyčerpá.“ Může být řešením celého problému návrh na nový druh uprchlických táborů?

The Atlantic píše, že bezpočet imigrantů trpí. Topí se ve Středozemním moři, umírají na Sahaře či při přechodu Mexika. Jsou unášeni a prodáváni do otroctví nebo umírají doma, protože nemají peníze na cestu. A nezdá se, že by počet uprchlíků měl v budoucnu klesat. Klesá naopak ochota západních zemí je přijímat a „je tak zaděláno na ještě větší tragédii“.

„Politolog Eric Kaufmann podporuje kontroverzní alternativu,“ poukazuje The Atlantic. Namísto toho, aby uprchlíci žili na Západě po boku většinové populace, měly by být vybudovány permanentní uprchlické tábory, do kterých může přijít kdokoliv, kdo má zájem. Tito uprchlíci by měli právo být přemístěni do jiného takového tábora, nebo se vrátit zpět do své země.

Podle kritiků by takové tábory byly to samé jako vězení a považují je za morálně nepřijatelné. Jiní poukazují na hrozné podmínky v současných táborech a pochybují, že v budoucnu by se na nich něco změnilo. Dokonce i poměrně štědrý irský program Direct Provision, který poskytuje uprchlíkům relativně kvalitní bydlení, je může „trápit tím, že je uvrhne do pasivity a neumožní jim začít nový život v komunitě“.

Tlaky na rozšíření práv žadatelů o azyl ale na Západě vedou k většímu odporu azyl udělovat. Kaufmann se snaží řešit právě tento problém a domnívá se, že společnost bude ochotnější přijmout finanční zátěž nutnou pro vybudování táborů, než přijmout uprchlíky jako své spoluobčany. V prvním případě se totiž nebude obávat „kulturních dopadů a obav“.

V případě táborů by podle politologa bylo také jednodušší dosáhnout mezinárodní spolupráce a dělení se o náklady. Svět by dokonce měl být schopen „absorbovat jakýkoliv počet uprchlíků bez toho, aby je diskriminoval na základě bohatství, schopnosti cestovat či ochoty riskovat“. Nikdo by pak neumíral na útěku, nikomu by nehrozilo otroctví. Nabízen by byl bezpečný úkryt, ale ne občanství, takže by přicházeli jen ti, kteří se skutečně obávají o své životy.

Kaufmann se ptá, proč by popsané tábory neměly být na Západě přijatelné, když fakticky již existují v zemích, jako je Libye či Turecko. Podle něj by liberálové neměli dělat symbolická gesta a volat po zvýšení počtu přijatých uprchlíků, protože tím dosáhnou jen toho, že „se dveře zavřou úplně“. Pokud chtějí skutečně pomoci těm, kteří pomoc potřebují, řešením jsou popsané tábory. Ty by podle něj měly být budovány ve všech zemích a měly by mít dostatečný standard. Navíc by měl být vybudován systém dopravy uprchlíků z kritických oblastí tak, aby nemuseli trpět při cestě do tábora.

„V optimálním scénáři mohou uprchlíci uniknout z oblasti, kde jsou ohroženi, dostane se jim ochrany, ubytování, oblečení, vzdělání a potravy spolu se zdravotní péčí. Měli by mít k dispozici prostory pro trávení volného času a ideálně i možnost pracovat. Financovat by měla vše mezinárodní komunita prostřednictvím charity či příspěvků bohatých zemí,“ míní Kaufmann. Současný přístup je podle něj naopak nebezpečný, protože „maže hranici mezi uprchlíkem a občanem“ a tím zvyšuje riziko, že uprchlíkům budou zavřeny dveře stejně jako v roce 1939.

The Atlantic ve snaze získat protinázor kontaktoval dánskou organizaci pro pomoc uprchlíkům Danish Refugee Council, od níž se mu dostalo vyjádření, kde se mimo jiné uvádí: Kaufmann není bohužel jediný, kdo se domnívá, že cestou vpřed je omezení práv uprchlíků, které umlčí protesty ze strany pravicového populismu. Jeho návrhy jsou také prý „v rozporu s mezinárodními normami“ a snahami poskytnout uprchlíkům šanci na kvalitní život.

Podle organizace praktické zkušenosti ukazují, že navrhované dlouhodobé tábory nejsou realistické, a to z pohledu vlád i uprchlíků. A sporných bodů je více. The Atlantic ovšem zmiňuje, že Kaufmann i Danish Refugee Council mají přes všechny rozdíly v názorech jednu věc společnou: Snaží se přesunout pozornost k vážnému problému.

Zdroj: The Atlantic