Běžný účet platební bilance občas slouží jako lakmusový papírek, který naznačuje zdraví každé
ekonomiky, respektive je docela dobrým indikátorem blížící se
finanční krize. V dobrých časech se mu, třeba v případě
ČR, však až taková pozornost nevěnovala. Od
roku 2014 končil pravidelně jako přebytkový a větší zájem vyvolal teprve až na konci kurzových
intervencí. Do jisté míry totiž vyjadřuje, jak je
česká ekonomika schopna vnitřními silami generovat příliv peněz ze zahraničí a docela dobře se dal právě jeho nepříliš vysoký
výsledek porovnávat s nahromaděným objemem horkého
kapitálu přicházejícího s koncem
intervenčního režimu. Nebyl to nijak povzbudivý poměr, protože v nejlepších časech takto
ČR dosahovala kladného salda na běžném účtu cca 1,7 %
HDP ročně, zatímco objem příchozího řekněme spekulativního
kapitálu se přiblížil
hranici 40 %
HDP. Na to, aby mohl případně hladce odejít bez výrazného tlaku na
kurz koruny, rozhodně
česká ekonomika sama o sobě dostatečné zdroje
eur vygenerovat nedokáže. A ty, které sem přišly, má už dávno ve své bilanci
ČNB. S tím, jak
růst české ekonomiky zůstává stále více v režii domácí poptávky, se však zastavil
růst přebytku běžného účtu a v dubnu poprvé za posledního tři a půl
roku dokonce roční saldo tohoto účtu skončilo v červených číslech. Samotný měsíční
výsledek sice nijak zlý nebyl, nicméně v ročním vyjádření jsme na mínus třech miliardách. Důvodem je především klesající přebytek
obchodní bilance a bilance
služeb na jedné
straně a vyšší odliv
výnosů z
investic, zejména těch portfoliových. S tím, jak se zvýšila aktivita zahraničních investorů třeba na
kapitálovém trhu, kde už drží více než 40 % českých
státních dluhopisů, rostou i jejich
výnosy převáděné do zahraničí. Je to vlastně jeden z dalších přirozených důsledků kurzového režimu, respektive masivního přílivu spekulativního
kapitálu, který sem svého času navnadil investory. A je tak vlastně i jedním z mnoha dalších důvodů, proč
koruna nemusí posilovat tak, jak ve své
prognóze stále počítá
centrální banka. Když už
ekonomika negeneruje příliv
eur z běžných transakcí, zbývá už jen úrokový diferenciál. Ten – navzdory jeho šíři – už ovšem na
centrální bankou “plánované” posílení přestal stačit.