Tisková zpráva: V české politice je málo žen a bez kvót se situace nezlepší

Na opětovném otevření diskuse o zavedení systému kvót se shodli účastnice a účastníci mezinárodní konference konané v úterý 11. června 2019 v Poslanecké sněmovně pod názvem Proč to tak trvá? aneb účast žen na politickém rozhodování. Konferenci uspořádal Odbor rovnosti žen a mužů Úřadu vlády ČR u příležitosti 100. výročí zavedení volebního práva žen v Československu.

V úvodním projevu zdůraznila poslankyně Jana Pastuchová, pod jejíž záštitou mezinárodní konference probíhala, že na vyrovnané zastoupení žen v české politice čekáme již příliš dlouho.

Podle vládní zmocněnkyně pro lidská práva Heleny Válkové je třeba v politice využít silných stránek žen. „Ženám jde hlavně o mediaci, ne o likvidaci politického protivníka,“ řekla. „Pojďme mezigeneračně jako ženy spojit své síly a kultivovat politickou scénu v České republice. Nebojím se přiznat, že jsem se, pokud jde o zavedení kvót, mýlila. Dnes už vím, že bez kvót to nepůjde,“ uvedla Helena Válková. Zároveň slíbila, že bude ve své funkci prosazovat vyšší zastoupení žen v politice, a pokusí se získat politickou podporu pro prosazení systému kvót.

Podle Miluše Horské, místopředsedkyně Senátu ČR, se musíme zbavit přesvědčení, že politika je pánským klubem. „Nejvyspělejší země jsou ty, které mají vyrovnané zastoupení žen a mužů v politice – mají nejstabilnější demokratický systém a nejvyšší kvalitu života. Jsem veřejnou zastánkyní kvót, alespoň na dočasnou dobu, jako tomu bylo například ve Skandinávii,“ uvedla Miluše Horská.

Odpovědi na otázky proč je žen v české politice stále tak málo, jakým výzvám a překážkám političky čelí a jak situaci zlepšit se snažili zodpovědět diskutující ve všech panelech konference. V prvním panelu se české i zahraniční odbornice a odborníci zaměřili na hlavní překážky pro ženy v politice, např. nedostatečnou podporu rodiny, nižší sebevědomí, péči o domácnost, kulturní a sociální normy nebo i nedostatek financí. Shodli se, že hlavním nástrojem vedoucím ke strukturálním změnám, je systém kvót zavedený podle zipového pravidla, který zajistí ženám volitelná místa na kandidátních listinách.

Podle Paoly Profeta z italské Boconi University zavedení kvót zvyšuje kvalitu zvolených kandidátů a kandidátek. Nejenom že se ukazuje, že ženy jsou méně zkorumpované a více aktivní, ale dle výsledků studií jsou v systému kvót voleni i kvalitnější mužští kandidáti[1].

Jedním z podpůrných nástrojů ke zlepšení situace mohou být podle Štěpána Jurajdy z CERGE EI i tzv. genderové audity politických stran, které ukážou, jak je vnitrostranicky respektována rovnoprávnost žen a mužů. Zdůraznil, že je rovněž důležité mít v politice pozitivní ženské vzory, které budou inspirovat další ženy ke vstupu do politiky.

Poslankyně Alena Gajdůšková připojila další argument pro nutné větší zastoupení žen v politice: „Jednadvacáté století je století žen a ženy se nesmí nechat od politiky odradit. Politická kultura je v současnosti maskulinní, ale i podle sociologických průzkumů se ukazuje, že pokud je v kolektivu nejméně 30 % žen, přestává mít mužská většina převahu a mění se styl jednání k více konsenzuálnímu. Nejúspěšnější pracovní týmy nejen v politice jsou ty nejvyváženější.“

Cílem Vládní strategie pro rovnost žen a mužů v ČR na léta 2014–2020 je dosáhnout 40% zastoupení žen v rozhodovacích pozicích, čehož dosud nebylo nikde dosaženo. V Poslanecké sněmovně je pouze 47 žen (23,5 %), v Senátu je žen ještě méně, pouze 13 ( 16,05 %). Situace v dalších volitelných orgánech je obdobná. Až 85 % české veřejnosti vidí dosažení rovnosti žen a mužů jako důležité pro zajištění férové a demokratické společnosti (Eurobarometr, 2017). Přitom podle ukazatelů dosavadního vývoje budeme bez zavedení systému kvót čekat na naplnění cíle Vládní strategie do roku 2061.

Mezinárodní konference Proč to tak trvá? aneb účast žen na politickém rozhodování byla věnována dnes již téměř zapomenuté Františce Plamínkové (1875 – 1942), pedagožce a senátorce, která se významně zasadila o volební právo žen v Československu.

[1] Baltrunaite, Bello, Casarico and Profeta 2014 for Italy; Besley et al. 2017 for Sweden