ČNB nemá kam pospíchat

ČNB může být s dosavadním vývojem ekonomiky spokojena. Naplnilo se její očekávání, ať už jde o inflaci nebo ekonomický růst, který se podle předběžného odhadu od prognózy centrální banky odchýlil jen o jednu desetinu procentního bodu. Zafungovaly i vyšší úrokové sazby, které spolu s přísnější regulatorikou omezily poptávku po hypotékách a zmírnily tak dřívější přetlak na realitním trhu. Situace se mění i na druhém přepjatém trhu, a sice tom pracovním. Nezaměstnanost sice už nemá kam klesat, na druhé straně už však přestala přibývat nová pracovní místa. Zlom patrný v posledních měsících nenaznačuje, že by ekonomika směřovala do recese – na to je zatím spíše symbolický. Spíše to zatím vypadá na čištění poptávky ze strany firem poté, co v posledních letech řada z nich nainvestovala do nových pracovně méně náročných technologií. Současně, alespoň jak naznačují měkká data, která se ovšem už delší čas odchylují od těch tvrdých, firmy cítí menší potřebu zaměstnávat další a další zaměstnance už proto, že trend jejich nových zakázek v podstatě stagnuje. Je to vidět především v průmyslu, včetně jeho největší části – výrobě automobilů. Dochází k cyklickému zpomalení, které ovšem není ničím překvapivé a vlastně ani nebezpečné. Tedy minimálně do té doby než eventuálně negativní očekávání firem a domácností změní jejich vlastní chování. O státu, respektive veřejném sektoru nemluvě. Tento vývoj není – jak vidno z prognózy – nijak překvapivý ani pro ČNB. Potvrdit ho navíc mohou i statistiky mezd, které přijdou na řadu příští úterý a zřejmě opět naznačí zpomalení mzdových tlaků v ekonomice. Jediným, co centrální bance v jejím výhledu nevychází tak zřejmě zůstane koruna. Ta měla, ostatně tak jako už pravidelně od konce kurzových intervencí signalizuje prognóza, neustále posilovat a ještě na konci roku zdolat hranici 25 korun za euro (únorová prognóza předpovídala prolomení této hranice dříve a ta předchozí dokonce ještě dříve). Přesto právě tento „neúspěch“ by nemusel centrální bankéře tentokrát příliš znervózňovat, protože jak to zatím vypadá – vše jinak jede podle plánu a inflace ani neposilující korunu nestihla v podstatě ani zaregistrovat. ČNB by se proto mohla v klidu vrátit k vnějším nejistotám a rizikům a prozatím spočinout ve vyčkávacím módu. Nakonec cíluje přece jen na inflaci, ne kurz.