ČNB může být s dosavadním vývojem
ekonomiky spokojena. Naplnilo se její očekávání, ať už jde o
inflaci nebo
ekonomický růst, který se podle předběžného odhadu od
prognózy centrální banky odchýlil jen o jednu desetinu
procentního bodu. Zafungovaly i vyšší
úrokové sazby, které spolu s přísnější regulatorikou omezily poptávku po
hypotékách a zmírnily tak dřívější přetlak na
realitním trhu. Situace se mění i na druhém přepjatém trhu, a sice tom pracovním.
Nezaměstnanost sice už nemá kam klesat, na druhé
straně už však přestala přibývat nová
pracovní místa. Zlom patrný v posledních měsících nenaznačuje, že by
ekonomika směřovala do
recese – na to je zatím spíše symbolický. Spíše to zatím vypadá na čištění poptávky ze
strany firem poté, co v posledních letech řada z nich nainvestovala do nových pracovně méně náročných
technologií. Současně, alespoň jak naznačují měkká
data, která se ovšem už delší čas odchylují od těch tvrdých,
firmy cítí menší potřebu zaměstnávat další a další zaměstnance už proto, že trend jejich nových zakázek v podstatě stagnuje. Je to vidět především v
průmyslu, včetně jeho největší části –
výrobě automobilů. Dochází k cyklickému zpomalení, které ovšem není ničím překvapivé a vlastně ani nebezpečné. Tedy minimálně do té doby než eventuálně negativní očekávání
firem a domácností změní jejich vlastní chování. O
státu, respektive veřejném sektoru nemluvě. Tento vývoj není – jak vidno z
prognózy – nijak překvapivý ani pro
ČNB. Potvrdit ho navíc mohou i statistiky
mezd, které přijdou na řadu příští
úterý a zřejmě opět naznačí zpomalení mzdových tlaků v
ekonomice. Jediným, co
centrální bance v jejím
výhledu nevychází tak zřejmě zůstane
koruna. Ta měla, ostatně tak jako už pravidelně od konce kurzových
intervencí signalizuje
prognóza, neustále posilovat a ještě na konci
roku zdolat
hranici 25
korun za
euro (únorová
prognóza předpovídala prolomení této
hranice dříve a ta předchozí dokonce ještě dříve). Přesto právě tento „neúspěch“ by nemusel centrální bankéře tentokrát příliš znervózňovat, protože jak to zatím vypadá – vše jinak jede podle plánu a
inflace ani neposilující
korunu nestihla v podstatě ani zaregistrovat.
ČNB by se proto mohla v klidu vrátit k vnějším nejistotám a rizikům a prozatím spočinout ve vyčkávacím módu. Nakonec cíluje přece jen na
inflaci, ne kurz.