Bershidsky: Česká republika ví, jak na technologické giganty. Mohly by se od ní učit i Spojené státy

Je jen otázkou času, kdy začnou evropské země danit nadnárodní technologické společnosti. Na stránkách Bloombergu to tvrdí Leonid Bershidsky s tím, že nejdříve se tak stane na individuální bázi, ale posléze nastane koordinovaný postup. Nejlépe se přitom podle něj nyní jeví postup, který prosazuje Česká republika.

V březnu se podle Bershidskyho jasně ukázalo, že francouzské návrhy na celoevropské zdanění tržeb velkých technologických firem neprojdou, protože se proti nim staví Německo. To se totiž obává odvetných opatření ze strany Spojených států, která by mohla dolehnout na velké německé společnosti. Některé evropské země se ale mezitím snaží najít svou vlastní cestu.

Francie navrhovala, aby daň byla nastavena na 3 % tržeb generovaných v dané zemi firmami, které provozují digitální platformy či nabízejí online reklamu. Týkalo by se to tedy například společností jako Uber či Airbnb. Podobný systém má Austrálie, sazba je tam nastavena na 5 %. Na Slovensku se snaží uplatnit tradiční daň ze zisků, Velká Británie zase na daních požaduje 2 % příjmů technologických společností, na jejichž obsahu se podílí místní uživatelé, nebo těch firem, jejichž reklama na místní uživatele míří.

České ministerstvo financí podle dostupných informací navrhuje, aby sazba daně dosahovala 7 % a daňovou bázi by měly představovat příjmy z reklamy či prodeje osobních dat. „Tato země také plánuje zdanit sdílení ekonomických platforem a příslušné příjmy do státní pokladny by podle odhadů měly dosáhnout 5 miliard korun ročně,“ píše Bershidsky. Francie má přitom šestkrát větší populaci, ale doufá v příjmy ve výši pouze 2,6krát vyšší.

Na první pohled se český plán podobá tomu francouzskému, ten se ale zaměřuje zejména na platformy, které dávají dohromady jednotlivé uživatele. V České republice se zase klade důraz na zdanění aktivit spojených s reklamou. A to je podle Bershidskyho ten správný krok. Společnosti jako Airbnb a Uber sice zhoršují problém s bydlením v mnoha městech a nemají dostatečnou ochranu pracujících, ale tyto problémy se dají řešit regulací, například licencemi či požadavky na placení minimální mzdy. Skutečný problém leží v tom, jak jsou využívána či možná dokonce zneužívána data pro potřeby reklamy.

Evropa se tento problém již snažila řešit pomocí GDPR, ale to neřeší monetární hodnotu dat nebo jejich zdanění. Technologické firmy operují s tím, že poskytují služby zadarmo a to jejich uživatele kompenzuje za to, že tyto společnosti pracují s jejich daty. Jenže se ukazuje, že sociální sítě vytváří nejednu negativní externalitu a je namístě, aby vlády řešily nerovnováhu mezi tím, jakou hodnotu uživatelé dostávají a jakou hodnotu mají jejich data. Česká republika je přitom podle Bershidskyho zemí s nízkým zdaněním, ale navrhovaná sazba daně leží pro technologické firmy vysoko.

„Vlády by se neměly ostýchat říci si o víc. Nakonec by se díky tomu ukázalo, jakou hodnotu data skutečně mají. V České republice je 9,3 milionu uživatelů internetu a odhady ministerstva financí týkající se daňových příjmů implikují, že hodnota dat nepokrytá „službami zadarmo“ se pohybuje na 23 dolarech na jednoho uživatele. To není nijak vysoká částka,“ míní Bershidsky.

Zdanění příjmů z reklamy by také mohlo pomoci k tolik potřebnému zvýšení transparentnosti firem jako Facebook či Google. Jakékoliv informace, které vláda získá, by ale měly být dostupné veřejnosti a konkurenčním společnostem. Podle Bershidskyho můžeme jen doufat, že legislativní proces nezastaví vládní plán na zdanění cílené reklamy. Česká republika je sice malá země, ale může být příkladem i větším sousedům a dokonce i Spojeným státům.

Zdroj: Bloomberg