Víkendář: Ničíme si tu nejvzácnější komoditu, kterou máme

Lidská aktivita vyvolává vážné poškození půdy. Podle Politica to tvrdí vědci z nizozemského institutu ekologie NIOO, kde půdu a rostliny zkoumají již několik desetiletí. Škodlivě působí zejména chemické havárie, průmyslové zemědělství, rozšiřování měst a eroze. Někteří vědci dokonce přirovnávají půdní kalamitu ke změně klimatu, protože obojí může vyústit v katastrofu.

Kelly Ramirez z NIOO pro Politico uvedla, že ztráty na půdě jsou extrémní po celém světě a každým rokem se zvyšují. Téměř všude v Evropě ztrácí půda svou organickou složku a špatné hospodaření s ní může mít dalekosáhlé důsledky včetně ztráty půdního ekosystému tvořeného bakteriemi, houbami a žížalami. Půda spolu s vodou jsou přitom podle některých vědců těmi nejvzácnějšími komoditami, které lidstvo má.

Situace je podle Politica zoufalá zejména ve Středomoří. Itálie čelí extrémní erozi, problémy má ale i Španělsko a Řecko. Špatné hospodaření se však objevuje všude. Průmyslový přístup k zemědělství vede k neustálým snahám o zvýšení výrobní efektivity. Ovšem výsledkem je i špatná rotace plodin, která vede ke zvýšenému výskytu patogenů v půdě. A současné formy zemědělství způsobují i nedostatek humusu a zvyšování citlivosti půdy na silné deště a větry. Vše je ale maskováno „schopností moderního zemědělství vytáhnout i ze špatné půdy slušnou úrodu“.

Politico poukazuje na novou britskou studii, která uvádí, že 21 % půdy v zemi v sobě nemá žádné povrchové žížaly. To podle vědců ukazuje na příliš intenzivní pěstování plodin. To naopak prospívá parazitům, kteří se v půdě množí. Ramirez k tomu dodává, že to není problém, který by se týkal pouze zemědělství. Za většinu v současnosti používaných antibiotik totiž podle ní vděčíme půdním bakteriím a půda je „rezervoárem pro potenciální nová antibiotika“.

Podle Politica má zhoršování kvality půdy dopad i na klimatické změny. Například rašeliniště v sobě uchovávají uhlík a pokud jsou narušena, vypouští jej do atmosféry. Podle vědců z nezávislé poradenské skupiny Science Advisory Council je pak ročně zastavěno asi 500 čtverečních kilometrů půdy. Nikdo přitom nekřičí „zachraňte půdu“, protože na rozdíl od znečištěného vzduchu či vody si jí nikdo nevšímá.

Podle Politica se sice někteří zemědělci vracejí k organickému pěstování rostlin, ale naprostá většina se věnuje průmyslovému farmaření. Objevují se ovšem společnosti, které sázejí na technologický pokrok. Například jeden britský startup se snaží vyrobit malé zemědělské roboty a ti by řešili problém, který pro půdu představují velké a těžké stroje. Podle některých vědců by byl přínosný i návrat ke starším odrůdám plodin, které jsou odolnější než současné šlechtěné rostliny.

Regenerace zemědělské půdy může trvat 10 – 40 let. To je totiž doba potřebná ke změně půdních bakterií a hub. Pomoci by ale mohlo „půdní inženýrství“, které by na menších půdních celcích kultivovalo ty správné mikroby a touto půdou by pak bylo pomáháno polím, kde je situace kritická. Jde o technologii, která je stále v plenkách, ale někteří pěstitelé květin v Nizozemí ji již testují. Podle Politica navíc úspěšně. Do půdy umisťují trubky, kterými po sklizni pouští páru, a zem tak dezinfikují od patogenů. Následně na povrch posypou „zdravou“ půdou a tím na pole dostanou ten správný půdní ekosystém.

Zdroj: Politico