Německo pohání levná pracovní síla

Po krátkém boomu se německá ekonomika navrátila na trend velmi pomalého, ale stálého růstu. Může se přitom spoléhat na neobvyklý zdroj, který ji pomáhá chránit před poklesem - pracovní sílu s nízkou mzdou. A to početně o dost větší, než si většina ekonomů myslela.

Minulý týden ohlásili tento fenomén Markus Grabka a Carsten Schroeder z německého Institutu pro ekonomický výzkum v Berlíně. Všimli si, že v roce 2017, kdy země hlásila téměř plnou zaměstnanost, pracovalo asi 9 milionů německých pracovníků s nízkou mzdou - to znamená, že si vydělali méně než dvě třetiny mediánové hodinové mzdy. Pracovníci s nízkou mzdou představují 24,5 % všech pracovních míst, tedy značně více než 18,9% podíl, který reportovala OECD v roce 2016.

Podíl zaměstnanců s nízkou mzdou podle Grabka a Schroedera od roku 2008 neklesl. Do tohoto procenta se nepočítají osoby samostatně výdělečně činné, učňové, lidé na praxi a v programu vojenské či jiné civilní služby. Hospodářský motor Německa tím pádem jede na tzv. „levnou pracovní sílu“.

Mediánová hodinová mzda byla v roce 2017 podle výzkumníků 15 EUR – méně než v roce 2003, ale více než v roce 2013. Pokles z velké části vysvětlují Hartzovy reformy trhu práce ze začátku milénia, které měly dostat dlouhodobě nezaměstnané z podpory a donutit je hledat si práci. Pokud z výpočtů vyloučíme druhotnou zaměstnanost, berou pracovníci s nízkou mzdou v Německu asi 10,80 euro za hodinu. Což s 35hodinovým pracovním týdnem činí 19 656 eur za rok. To je méně než průměrná mzda jakékoliv země OECD kromě Mexika.

Pracovní místa s nízkou mzdou tvoří 30 % primárních pracovních míst obsazených lidmi s migrantským původem (imigranty nebo dětmi imigrantů) a 33 % všech z nich je v bývalém východním Německu. Výdělečná síla imigrantů a lidí z východních zemích je porovnatelná s některými rozvojovými zeměmi. Z velké části díky tomu je Německo dostupnější k životu než jiné bohaté evropské státy. Také to popohání dominanci této země ve vývozech a v obrovských obchodních přebytcích.

Možnost posunu směrem nahoru je malá. Lidé, kteří v nízkých příjmech uvíznou, nemají moc velkou šanci někam pokročit. Práce s nízkým příjmem vykonávají jako své primární zaměstnání z 28 % ženy a ze 17 % muži.
V posledních letech pracovala německá levice na zlepšení živobytí nejhůře placených pracovníků. Zavedení minimální mzdy v roce 2015, kterou protlačili sociální demokraté, juniorní partner posledních dvou vládnoucích koalic, sice zvýšilo příjem nejchudších pracovníků, ale stále nesnížilo podíl míst s nízkou mzdou v ekonomice.

V reakci na vývozní boom, který trval v roce 2017 a kterému začala v druhé polovině roku 2018 docházet pára, požadovali sociální demokraté další vylepšení a volali po ukončení Hartzových reforem. Jenže tato středolevicová strana, stejně jako zelení a krajně levicoví Die Linke, kteří jsou také proti Hartzovi, není v souladu s ekonomickým cyklem. Německo si teď nemůže dovolit méně flexibilní pracovní trh. Větší vládní štědrost pro pracovníky by byla škodlivá. Objednávky klesají a poptávku po vývozu ohrožují vnější faktory, jako je čínská obchodní válka s USA a hrozby Trumpovy administrativy, že uvalí cla na evropské zboží.

Německým zaměstnancům bude nějakou dobu trvat, než pochopí, že okno pro mzdovou strukturu, jakou mají ve Francii, Rakousku nebo v severských zemích, se zavírá. Ohrožení růstu, který reflektují současná nevalná hospodářská data (3,9% pokles průmyslové výroby od maxim v květnu 2018 a 13% pokles zahraničních objednávek od prosince) znamená, že by bylo nebezpečné dělat trvalé změny k ochraně pracovníků.

Během boomu podněcovaly zprávy o rostoucím národním bohatství touhu pracovníků po změně. Podle Hans Boeckler Foundation, která sleduje protesty pracujících v Německu, strávili lidé na protestech v roce 2018 více než milion pracovních dní, což představuje mnohonásobný nárůst proti 238 tisícům pracovních dní v roce 2017. Počet stávkujících vzrostl na 1,2 milionu ze 131 tisíc. Tato zvýšená aktivita pravděpodobně bude pokračovati nadále, dokud nepochopí, že dobré časy už jsou pryč a že firmy nekupí hotovost na úkor zaměstnanců.

Zdroj: Leonid Bershidsky, Bloomberg