Názor investorů o ETF a indexových fondech může být mylný

Nová analýza akciových fondů za posledních 20 let zpochybnila jeden z největších mýtů ze světa investic: Ani zkušení manažeři fondů nejsou schopni porazit indexy akciových trhů, takže není důvod, proč za ně platit navíc.

To ale není pravda, napsala skupina profesorů financí a účetnictví v obsáhlé studii skoro 2 000 měsíčních obchodů na akciových fondech v USA od ledna 1998 do března 2015. Místo toho jejich výzkum dokázal, že mnozí zkušení manažeři jsou ve výběru akcií opravdu obratní. „Obchody na fondech si vedou lépe než benchmarky,“ napsali.

„Velké aktivní obchody fondů před měsícem, kdy se ohlašují výsledky, mají v následném jedno-, dvou- a tříměsíčním horizontu značně pozitivní abnormální výnosy.“ A to platí, i když upravíte hlavní akciové indexy o „faktory“ jako jsou hodnota, velikost akcie a momentum na ceně, dodali. Horních 20 % fondů porazilo dolních 20 % až o 1,27 procentního bodu ročně. A tento výkon platí i po započtení poplatků, doplňuje zpráva.

Proč se to tedy neprojevuje na výnosech investorů do fondů? Hlavní důvod spočívá v definici „aktivních obchodů“. Výzkumníci ve své analýze rozdělili obchody akciových fondů do dvou skupin.

Jedna skupina se sestávala z obchodů, které manažeři museli učinit v důsledku toku peněz investorů do nebo z jejich fondů. Takže pokud byl například trh horký, veřejnost obvykle investovala více do akciových fondů a manažeři pak museli tyto peněžní prostředky investovat. Výsledkem bylo, že museli nadále kupovat akcie za vyšší a vyšší cenu, bez ohledu na to, zda si skutečně mysleli, že je to rozumné.

Druhou skupinu tvoří ale obchody, které manažeři učinili prostě proto, že se jim daná akcie líbila nebo naopak nelíbila. Tyto „aktivní“ obchody nebyly závislé na toku peněz do fondů. Manažeři tak mohli zpeněžit jiné akcie, aby získali prostředky na zdvojnásobení svých sázek na ty akcie, které se jim líbily.

A právě tyto aktivní obchody, jak zjistili výzkumníci, stály za dobrým výkonem fondů. Jinými slovy, fondům by se dařilo lépe, kdyby nebyly závislé na toku peněz investorů. Místo toho se veřejnost vrhá do horkých trhů, horkých fondů a horkých akcií poté, co už mají svůj vrchol za sebou. A pak je prodávají, když jsou na dně. Mnoho manažerů je pak nuceno dále kupovat horké akcie, i když rostou příliš vysoko a prodávat je, když klesnou příliš nízko.

Výzkum potvrzuje i nedávná zpráva firmy na analýzu fondů Dalbar, která odhalila, že v roce 2018 investoři investovali špatně a nestačili na trh. „Průměrný investor se v roce 2018 z fondů stáhl, ale špatné načasování způsobilo ztrátu 9,42 % ročně ve srovnání s indexem S&P 500, který klesl pouze o 4,38 %“, uvedla firma ve zprávě. Jinými slovy, průměrný investor v USA si na akciových fondech vedl dvakrát hůře než samotný akciový trh, a to proto, že kupoval a prodával ve špatný čas.

Odpovědí na dlouhodobý nezdar „aktivních“ fondů, které si své akcie vybírají, se staly nízkonákladové fondy ETF a indexové fondy. Ironicky ale neřeší uvedený problém – nedělají nic, aby vyvážily špatné načasování.

Autor: Brett Arends, MarketWatch