Brexitová komedie bude pokračovat přinejmenším do 12. dubna

(a) až do 22. května, pokud příští týden britští poslanci schválí dohodu z konce minulého roku, a

(b) pouze do 12. dubna, pokud onu dohodu neschválí.

(Mayová před summitem žádala o odklad do 30. června, ale to už není podstatné.)

Zatímco odklad ad (a) je spíše jen technický, aby se stihla ratifikace dohody všemi státy, odklad ad (b) vyjadřuje, jak dlouho je EU ještě ochotná žít v dosavadní absurdní nejistotě, jak (a jestli vůbec) vlastně Spojené království z EU odejde.

Vcelku jasně to vyjádřil Donald Tusk: „Do onoho data (12.4.) zůstanou všechny možnosti otevřené (...). Vláda Spojeného království bude pořád mít volbu mezi odchodem s dohodou, odchodem bez dohody, dlouhým odkladem, nebo revokací článku 50“ (tou poslední možností se rozumí odvolání brexitu).

Tusk také vysvětlil, že datum 12.4. bylo zvoleno proto, že do tohoto data musí být jasné, zda se Britové budou účastnit voleb do Evropského parlamentu.

Už jen pro úplnost: můj osobní odhad nadále zůstává, že výsledkem bude odklad brexitu (o cca rok nebo dva). Stávající návrh dohody je totiž, jak známo, problematický kvůli irské pojistce; nedohoda je špatně přijatelná kvůli jejím dramatickým ekonomickým dopadům; zrušení brexitu je nepřijatelné proto, že je to snad jediná možnost, jak by se pocit trapnosti z celé věci mohl u britské populace oproti nynějšku ještě zesílit. Odklad by umožnil nalézt trvalé řešení otázky irsko-irské hranice, aniž by Britové přišli o zbytky sebeúcty nebo blahobyt v rozsahu přes 7 procent HDP (což je dopad tvrdého brexitu dle odhadů BoE).

Michal Skořepa