Samozřejmě jsem začal pátrat po příčině, proč si ho neuzavřeli. Finanční důvod v tom určitě nebyl, protože cena jednodenního pojištění se dle pojišťovny pohybuje v řádech desítek korun a takové částky mé již pracující spolucestující netrápí. Jejich důvody lze shrnout do dvou hlavních: Vždyť je to jen na jeden den, co by se mělo stát? a Mám cestovní pojištění k platební kartě. Pojďme si ukázat, proč jejich argumenty v praxi neobstojí.
Do ciziny jen na otočku
Ušetřit dvacet, třicet korun za pojištění se v tomto případě nemusí vyplatit. I při cestě za nákupy může nastat řada nečekaných situací, které si vyžádají lékařskou pomoc. A ta v cizině nemusí být nejlevnější. U sjednávání bychom měli dbát několika ukazatelů a podle nich se řídit. Prvně jsou to léčebné výlohy, ty jsou uvedeny v řádu statisíců až milionů korun. Jedná se horní limit, do kterého pojišťovna uhradí náklady spojené s léčbou v zahraničí. Osobně doporučuji na jeden den uzavřít takové pojištění, které bude mít limit od 1 milionu korun.
Dále bývá součástí pojištění krytí pro případ úrazu s trvalými následky a pojištění smrti. U cestovního pojištění jsou tyto částky poměrně nízké, v řádu statisíců, pojištění těchto rizik by měl každý zodpovědně řešit samostatně formou životního pojištění a nespoléhat se jen na „cestovko“. Poslední základní položkou cestovního pojištění bývá repatriace, tedy převoz zraněné či nemocné osoby zpět do domovské země. U repatriace ze sousedních zemí není třeba příliš vysoké částky, přesto by ale měla být v řádu statisíců korun.
Dále cestovní pojištění zahrnuje variabilní položky, kterými většinou jsou pojištění odpovědnosti, pojištění zavazadel a sportovní pojištění, případně pojištění pro zrušení cesty. Zde je třeba zvážit, co z toho na jednodenní zahraniční cestě využijeme a co již ne. V našem případě, kdy jsme měli vlastní dopravu, se třeba určitě hodilo pojištění odpovědnosti (v řádu milionů korun) a pojištění zavazadel a osobních věcí (v řádu desítek tisíc korun). U celodenního lyžování v zahraničí bych pak doporučil nezapomenout pojistit vybrané sportovní aktivity.
Mám kartu, to stačí
Jeden z cestujících mi na dotaz o pojištění uvedl, že mu v bance před lety uzavřeli pojištění k platební kartě. Když jsem se ho ale zeptal na podrobnosti, tak už nevěděl. Zejména rozsah a limity krytí pro něj byly velkou neznámou, stejně tak jako kontakt pro případ pojistné události. Všeobecně platí, že cestovní pojištění sjednané jako bonus k platební kartě je lepší než žádné pojištění, ale je třeba vždy mít přehled, co je v něm zahrnuté a co už ne. Jen tak se pojištěný vyhne nepříjemnému překvapení, až dojde na úhradu léčebných výloh.
U tohoto typu pojištění je také dobré mít na paměti, že banka je nikoliv poskytovatel, ale zprostředkovatel pojištění, plnění řeší přímo pojišťovna. Výhodou u cestovního pojištění ke kartám bývá to, že nezřídka zahrnuje i rodinné příslušníky, nevýhodami jsou většinou výrazně nižší limity než u individuálně sjednaného cestovního pojištění a také pravidelné měsíční poplatky za pojištění, pokud nevyužíváte prémiové služby banky.
Co je ale důležité v obou případech, tedy jak u individuálně sjednaného pojištění, tak pojištění k platební kartě, je mít s sebou kontakt na asistenční službu, kam se obrátíte v případě pojistné události. Jakmile totiž nastane, nebude čas hledat kontakt někde na internetu.
Možná vás napadlo, jaké „nebezpečné“ situace mohly nastat v případě nenáročného výletu za nákupy? Co třeba odcizení osobních zavazadel či tašek s nákupy z uzavřeného auta během oběda? Při průchodu parkoviště to zase mohla být neopatrná srážka s parkujícím vozem, nebo třeba pád na namrzlé cestě či schodech. Všechny tyto situace krylo moje cestovní pojištění. Ne nadarmo se říká, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Proč by tomu mělo být jinak při jednodenním výletu v zahraničí?
Filip Hubený
analytik neživotního pojištění Broker Consulting
RSS
Přebírání zpráv
