Kupříkladu ráno, když člověk vstane. V televizi si pustí předpověď počasí, a hned je pečováno o jeho dobro. Je totiž téměř neustále varován před nebezpečnými jevy, jako je déšť, sníh, vedro, mráz nebo svítící slunce. Nebýt toho, tak by si totiž ani neuvědomil, jaká nebezpečí na něj číhají, kdyby opustil svůj domov nepřipraven.
Pak si začne dělat snídani a musí si dávat opravdu velký pozor, aby nepozřel něco, co mu může uškodit. Jen je docela problém se zorientovat v tom, co to aktuálně je. Jestli jsou třeba vajíčka stále škodlivá, nebo už zase prospěšná, nebo jestli když si namaže chleba máslem, tak zda tím vlastně podporou chovu „prdících krav“ nezpůsobuje oteplování planety. Ona se totiž péče o dobro nemůže nechávat jen na společnosti, ale přispět musí každý. A nikdo neví, který chléb namazaný máslem může znamenat překročení nevratné hranice, a změny klimatu se tak stanou ireverzibilními.
Poté co člověk něčeho pojí, může třeba vyrazit na výlet. Například na nějaký kopec s cílem podívat se do kraje. Nahoře vytáhne dalekohled, aby si mohl přiblížit detaily nekonečných lánů řepkových polí a slunečních elektráren budovaných pro dobro nás všech. Přitom by ovšem neměl opomenout přečíst si pozorně návod na jeho použití. Není to pravda úplně jednoduché, protože instrukce, jakým kolečkem a jak točit pro zaostření se poněkud ztrácí v záplavě upozornění, co všechno s tím dalekohledem nesmí dělat. Třeba že plastové krytky na okuláry nejsou určeny ke konzumaci a že dalekohledem na řemínku nemá točit nad hlavou, protože hrozí nebezpečí zranění blízkých osob (blízkých vzdáleností, nikoliv rodinnými vztahy).
Ještě, že někdo pamatoval na dobro nás všech a toto upozornění tam dal. Obzvlášť člověk, který se ráno pořádně nenasnídal v obavách, aby neudělal něco špatně, je totiž náchylný k tomu, aby si na takové krytce pošmáknul a potom ze samé radostí z nasycení točil dalekohledem nad hlavou jak smyslů zbavený.
Po návratu z výletu zasedne člověk k počítači, aby si zapsal svoje zážitky. Tady je dobrem přímo zavalen. Před očima mu stále vyskakují nabídky na letenky do Madridu, kam je kupoval už před rokem. Co kdyby ale měl chuť zaletět si tam znova. Cena je dokonce o něco nižší než vloni, a tak by mu ani nemuselo vadit, že cesta trvá 22 hodin a je to s přestupem v Helsinkách a v Miláně. Vždyť je to pro jeho dobro. Což o to, připomínání se s letenkami do Madridu se ještě dá vysvětlit. Ale jaké dobro se skrývá za neustále vyskakující reklamou na pojištění pohřbu? Nezbývá než se smířit s tím, že člověk nemusí rozumět všemu. Pro zachování duševního zdraví se to dokonce doporučuje.
Pak si pustí nějakou aplikaci, kterou běžně využívá, a tam na něj vyskočí hláška, že její tvůrci poctivě sledovali, co všechno v jejím rámci dělá a jaké funkce k tomu používá, a tak mu pro jeho dobro přeskládali menu a další ovládací prvky. Vlastně mu tím poslouží dvakrát. Jednou v prezentovaném smyslu a podruhé jej tím donutí zapojit mozkovnu při hledání ztracených funkcí a nastavení aplikace do původního stavu.
Při práci na počítači začne mít člověk znenadání pocit, že na něj špatně vidí. Vyděsí se a začne „gůglovat“, čím že to asi tak může být a zda se neblíží slepota. Ještě, že má možnost se takto rychle dostat k informacím. Dozví se totiž, že zhoršené vidění je způsobeno tím, že se přiblížil večer a venku se stmívá. Nakonec je tedy vše v pořádku. Na tomto příkladu je ale vidět, že péče o dobro každého z nás není ještě ani zdaleka dokonalá. Kdyby tomu totiž tak bylo, nepochybně by bylo součástí každé předpovědi počasí také varování, že večer hrozí zvýšené riziko tmy.
Když temnota zhoustne, tak je čas na televizní zpravodajství. To platí jen pro zimní měsíce, protože v létě na ně člověk kouká ještě za světla. Ovšem bez ohledu na světelné podmínky je i zde myšleno na dobro každého z nás, a proto je nám jasně předkládáno, kdo je čestný, kdo padouch, kterých činů si máme vážit a které naopak odsuzovat, a co se děje v našem zájmu (ať už se nám to líbí, nebo ne) a co nastoupenou cestu ke šťastnější a spokojenější budoucnosti ohrožuje.
Když se pak nachýlí noc, tak takový člověk ulehá a dojat tím, jak o něj všichni pečují, usíná. Ještě by to chtělo zařídit, aby se mu zdály jen samé dobré sny. Ale nemůžeme chtít hned všechno najednou…
Kateřina Lhotská
vedoucí oddělení analýz a finančních produktů, Creasoft s.r.o.
člen Finanční akademie Zlaté koruny
_w60h45_w76h50.png)
RSS
Přebírání zpráv
