Naše dluhy vám nedáme!

„Nacionalisté mohou někdy začít s rozumnou ekonomickou politikou, ale ve svém honu za národní suverenitou nakonec zacházejí příliš daleko,“ píše na stránkách Bloombergu Leonid Bershidsky. Za příklad podle něj může posloužit maďarský premiér Viktor Orbán a jeho pohled na veřejný dluh.

Orbán před několika dny pronesl projev, ve kterém se věnoval tomu, jak Maďarsko dožene životní standard sousedního Rakouska. Vedle podpory růstu populace bez toho, aby do země přicházeli migranti, změny systému vzdělávání a maďarských zahraničních investic k tomu má vést následující krok: Maďarské vládní obligace budou kupovat jen domácí investoři.

Maďarská vláda se doposud snažila omezit objem dluhopisů denominovaných v cizích měnách a taková snaha se dá hodnotit pozitivně. Snižuje totiž měnové riziko a země jako Turecko dobře vědí, jak takové riziko dokáže zabolet. Turecko přitom není jedinou rozvíjející se zemí, která se stala závislou na kapitálu ze zahraničí, ale některé země se poctivě snaží jeho význam omezit.

Podle Bershidskyho se to daří například Rusku, Polsku a také Maďarsku. Když se Orbán dostal v roce 2010 k moci, byla v cizích měnách denominována asi třetina veřejného dluhu. Nyní je to přibližně 20% a zčásti jde o výsledek odpovědné fiskální politiky současné maďarské vlády. Nízké deficity a omezování míry zadlužení jsou totiž jedním z jejích hlavních cílů. S ohledem na krizi, kterou si země prošla kvůli vysokým dluhům domácností denominovaným v zahraničních měnách, je takový postoj pochopitelný.

Jenže nacionalistické vlády v zemích jako Polsko či Maďarsko se také domnívají, že pokud drží vládní obligace zahraniční subjekty, omezuje to suverenitu země. Noční můrou pro ně je řecký scénář, v němž země končí pod nadvládou věřitelů ze zahraničí. Bershidsky ale tvrdí, že studie ukazují na prospěšnost zahraničních investorů. Čím vyšší je totiž jejich podíl na držení vládních dluhopisů, tím nižší jsou náklady jejich financování. Zahraniční kapitál také často zvyšuje efektivitu hospodaření vlády a její politiky ovlivňující ekonomický růst. V neposlední řadě se také ukazuje, že pokud domácí banky investují velké objemy kapitálu do domácích obligací, zvyšuje se zranitelnost bankovního systému.

Jediným rozumným ekonomickým argumentem proti zahraničním investorům je podle Bershidskyho jejich ukvapenost a ochota prodat své investice při prvním náznaku problémů. Jenže v případě Maďarska a jeho rozpočtové zodpovědnosti leží toto riziko znatelně níže, než například u Itálie. Obavy by spíše měla budit politika, která se neopírá o ekonomické argumenty a mohla by poškodit růst hospodářství.

Zdroj: Bloomberg