Ranní glosa: Je euro odsouzeno k trvalému strádání?

Kurz eura živoří. Pro zhodnocení dlouhodobé podhodnocenosti či nadhodnocenosti kurzu existují různé metriky - nám pro demonstraci bídy eura postačí ty dvě nejprimitivnější a nejjednodušší. Tou první je odchylka od parity kupní síly, kde podle statistik OECD vykazuje společná evropská měna vůči dolaru podhodnocení 22 %. Dodejme, že v případě tzv. Bic Mac indexu mezi sebou jednoduše podělíme cenu identického hamburgeru v USA a v eurozóně registrujeme podhodnocení eura ve výši 14 %. Vezmeme-li si k ruce druhou jednoduchou metriku, a to dlouhodobý průměr spočítaný od vzniku eurozóny, tak ten pro kurz eurodolaru vychází 1,21.

Férová dlouhodobá hodnota kurzu euro(dolaru) může být ovšem dost odlišná od férové hodnoty pro střednědobý či krátkodobý horizont. V tomto případě vše válcuje úrokový diferenciál, kterému v dnešní době pevně vládnou centrální banky - tedy v tomto konkrétním případě ECB a Fed (či třeba ČNB, pokud nás zajímá kurz EUR/CZK). Učebnicově vzato, jestliže centrální banky dopustí vznik úrokového diferenciálu, tak to znamená, že měna s vyššími úrokovými sazbami by měla na forwardu oslabovat. A to je přesně případ eurodolaru (či chceme-li páru EUR/CZK), kde je rozdíl například u krátkodobých úrokových sazeb několik procentních bodů, což implikuje, že dolar (či koruna) by měly za rok oproti euru oslabit o tři (či dvě) procenta. Na uvedený fenomén se lze však dívat i z druhé strany - neboli pokud např. politika Fedu vede k rozšíření úrokového diferenciálu vůči sazbám ECB, tak spotový kurz dolaru by měl zpevňovat tak, aby dlouhodobý forwardový kurz (eurodolaru) nebyl příliš daleko od hodnot, které lze považovat za dlouhodobě rovnovážné. Jinak řečeno, podíváme-li se na dvou či tříletý forwardový kurz eurodolaru, tak shledáme, že tyto hodnoty nejsou příliš vzdálené od dlouhodobých férových úrovní daných paritou kupní síly, či dlouhodobým průměrem, tak jak bylo zmíněno na začátku tohoto textu.

Jak centrální banky touto aritmetikou zamíchaly v poslední době? Správná prognóza úrokového diferenciálu sice stále zůstává alfou a omegou pro krátkodobý odhad kurzu, avšak k tomu se ještě musí připočítat i odhad toho, jak dlouho bude centrální banka držet úrokové sazby nezměněny, resp. jak dlouho je ochotna je mít nastaveny mimo dlouhodobou fundamentální hodnotu. A to je právě případ čtvrtečního zasedání ECB. Až dosud banka slibovala, že udrží absurdní záporné úrokové sazby do konce léta, čímž odsoudila spotový kurz eura k několika měsíčnímu strádání. Teď hrozí, že tato nenormální doba bude prodloužena na daleko delší horizont.