Ranní glosa: Končí doba snižování státních dluhů

ČR byla i v roce 2018 jednou z nejméně zadlužených zemí EU. Sice ještě nejsou k dispozici výsledky hospodaření celých veřejných financí, nicméně vývoj státního rozpočtu a především pak státního dluhu už o lecčems napověděl. Od roku 2013, kdy bylo zadlužení státu doposud historicky nejvyšší, tak s přestávkami docházelo k poklesu dluhu až na aktuálních 1,6 bilionu korun. V poměru k HDP jde o pokles o zhruba 11 procentních bodů až na přibližně 30 % HDP, kde byl dluh naposledy v roce 2009, kdy ekonomika zažila prudký propad. Z pohledu vlastního zadlužení tak ČR vstupuje do fáze očekávaného zpomalení hospodářského růstu s malým zadlužením a to větší kredibilitou a tudíž i flexibilitou.

Aby ovšem zadlužení zůstalo i nadále pokud možno minimální, musí se nyní ČR soustředit na řízení svých rozpočtových priorit. Ekonomika totiž nebude v takové kondici, aby zajišťovala až nečekaně vysoké daňové příjmy jako doposud a umožňovala tak expanzi především mandatorních výdajů (především starobních důchodů a mezd zaměstnanců veřejného sektoru). Na obzoru je zpomalení, které bude vyžadovat i brzdu v podobě omezení růstu výdajů. Tedy pokud nemá dojít k rychlému zvýšení dluhu, který by s sebou přinesl i adekvátně svižný nárůst placených úroků. Vzhledem k tomu, že většina výdajů státu (nebo přesněji daňových poplatníků) je dána zákonem a nelze s nimi příliš operovat, může se stát, že na řadu přijdou po čase opět investice. A to se je přitom nepodařilo od poslední recese ani pořádně nastartovat. Na stůl se nejspíše rovněž budou vracet i úvahy o zvyšování daní. V době útlumu další potenciální procyklické opatření, které v ekonomice může v extrémním případě nadělat více škody než užitku.

V každém případě ČR čeká zajímavá rozpočtová příprava, a to se zatím uvažuje jen o vcelku symbolickém ekonomickém zpomalení a nikoliv o recesi. V každém případě se jen ukazuje, že uvnitř rozpočtu není něco úplně zdravého, pokud v době tříprocentního růstu končí v podstatě jen na nule. Na druhou stranu, při pohledu na demografický vývoj v následujících 10-20 letech jsou dnešní starosti, kde najít třeba 10 mld., stále jen malichernou epizodou, na kterou se časem zapomene.