Zrušení hotovosti by navýšilo daň z držení peněz. Pro politiky jde o lákavý krok, k němuž však zřejmě nenajdou odvahu

Úplné zrušení hotovosti není realistické. Ostatně, nebudou si jej přát ani sami politici, kteří o něm musí v konečné instanci rozhodnout. A nemusí to být jen kvůli možné a pověstné korupci prostřednictvím štosů bankovek v igelitce. Jak by třeba platili za šperky milenkám? Plně bezhotovostní ekonomika prostě znamená také to, že o každé finanční transakci se vždy bude moci nezávisle na účastnících té transakce – včetně koupě šperku pro milenku – dozvědět třetí strana. S hotovostí takové riziko nehrozí. Tím ale není řečeno, že hotovosti nebude ubývat. Bude. Ideálně by ale měla mizet postupně a přirozeně. Stejně jako dnes postupně a přirozeně mizí telefonní budky s pevnou linkou. Telefonní budky jsou střídány nejen mobily. V posledních letech je nahrazují také internet a platformy jako Skype, Whatsapp, Viber nebo Facetime. Podobně, jako je tomu u volání, tomu je a bude v případě placení. Platební karty budou jakožto náhrada hotovosti nejdříve dominovat. Ale jiné platební metody, ať platba mobilem typu Apple Pay nebo třeba  kryptoměny si postupně budou získávat popularitu zejména u mladé generace. Tyto nové metody budou v rostoucí míře využívány po boku platebních karet. Stejně jako Skype, Whatsapp, Viber či Facetime dnes doplňuje telefonování zprostředkované sítěmi klasických mobilních operátorů. Jednoho dne ovšem placení mobilem nebo kryptoměnami vytlačí platební karty. V případě kryptoměn si lidé řeknou, proč mají vlastně platit zprostředkovateli – bance či karetní společnosti –, když už žádného takového zprostředkovatele nebude třeba.

Přechod na kompletně bezhotovostní směnu je doslova revoluční změnou. V podstatě by to znamenalo to, že poprvé v dějinách už žádná finanční transakce nebude záležitostí jen zúčastněných stran. Vždy se o ní bude moci dozvědět strana třetí. To je příliš zásadní změna na to, aby o ní rozhodlo pár politiků či „expertů“. Nechť rozhodnou lidé. Nechť rozhodne trh. Ostatně, už se tak děje. Lidé užívají bezhotovostní styk tam, kde to sami uznají za vhodné, kde to odpovídá jejich nátuře a preferencím. Třeba jednou opravdu dojdeme do bodu, kdy lidé tímto postupným procesem přirozeně hotovost zcela „zruší“. Prostě ji nebudou používat. Centrální bankéři ji pak postupně z oběhu stáhnou a nikdo si skoro ničeho nevšimne. Jako když teď pomalu, ale jistě mizí zmíněné telefonní budky. Zatím jsme však od takového stavu, pokud by vůbec někdy nastal, docela daleko. Ačkoli rozmach bezhotovostního styku je pochopitelně citelný, s výjimkou zemí typu Švédska, které už má za sebou svůj "cash peak", dochází v drtivé většině vyspělých zemích stále k nárůstu objemu fyzického oběživa. Řada lidí si zjevně intuitivně uvědomuje, že i hotovostní směna má své výhody. Třeba jim dochází, že v bezhotovostní ekonomice bude moci centrální banka – v rámci „ekonomické stimulace“ (nebo v rámci znehodnocování měny za účelem splácení vládního dluhu) – nastavit úrokové sazby třeba na minus deset procent. To nyní nemůže, neboť by lidé vybrali účty ve své bance a hotovost uložili do matrace (lepší žádný úrok než záporný).

Lukáš Kovanda, Ph.D.
Hlavní ekonom, CZECH FUND