Historie dluhopisů

Vůbec první historicky doložený dluhopis se datuje do období okolo 2400 před naším letopočtem v Mezopotámii. Týkal se úhrady obilí, přičemž obilí bylo v té době běžným prostředkem směny. V době starověké Alexandrie pak můžeme vidět první dlužní listy, kterými dlužník potvrzoval bankéři svůj závazek. Bankéř na druhé straně vydával vkladateli potvrzení o přijetí vkladu.

Ve 12.století se v severoitalských městech, především v Benátkách, začínají objevovat první listiny, které již mají podobu dnešních směnek. V této době dochází k výraznému nárůstu obchodů mezi italskými a dalšími evropskými městy.  Velkou komplikací v této době však byla široká různorodost měn. Převádět finanční prostředky mezi jednotlivými městy tehdy pro obchodníka znamenalo jednak měnit svou měnu za cizí a následně převést tyto prostředky fyzicky z místa A do místa B, což s sebou přinášelo nemalá rizika například v podobě možného přepadení nebo krádeže. Není tedy s podivem, že se tehdejší směnky staly velmi oblíbeným nástrojem používaným k placení. Aby se však zamezilo jejich zneužívání bylo nutné je zabezpečit. Panovník proto začal vystavovat licence bankéřům, kteří se zavazovali splatit závazky plynoucí ze směnky v místě platby. Pokud tedy někdo chtěl zprostředkovat platbu musel u tohoto bankéře složit příslušnou částku a ten mu vystavil listinu.

Přibližně ve stejném období začínají italské městské státy vydávat cenné papíry, které sloužily k financování výdajů spojených s válkami. Vedení války je pro všechny válčící strany po finanční stránce velmi náročné. Není tedy divu, že také za vůbec prvním oficiálním vládním dluhopisem stála válka. Vydala ho Bank of England v roce 1693, aby získala další prostředky pro financování války s Francií. Ještě před tímto dluhopisem vydávalo město Amsterdam dluhopisy od roku 1517 a někdy jsou považovány jako první státní dluhopisy s tím, že jako jejich emitent je označováno Nizozemí, které ale v tehdejší době ještě neexistovalo. Obecně se nicméně Spojené království považuje v této oblasti za průkopníka. Podle tohoto vzoru zafinancovali i Spojené státy svou válku za nezávislost vedenou paradoxně právě proti Anglii. Dluhopisy poté hráli důležitou roli snad v každé válce, obě světové války nevyjímaje. Americká vláda dokonce v roce 1917 přijala speciální zákon, díky němuž prodávala dluhopisy vlastním občanům, jelikož mezinárodní finanční trhy již nedisponovali dalšími volnými prostředky. Pozornost si ale také zaslouží výnos dluhopisů během Velké hospodářské krize, kdy například v roce 1929 dokázali investorům přinést výnos 3,4 %.

Přelomové období představuje konec 70. let minulého století, kdy se rychlým tempem začaly objevovat na trhu dluhopisy společností, které stály mimo tzv. investiční pásmo. To znamená, že obecnými měřítky byly považovány za příliš rizikové pro běžné investory. Konkrétně se jedná o rok 1977, kdy dnes již neexistující investiční banka Bear Stearns vydala první dluhopisy mimo investiční pásmo. Do konce osmdesátých let narostl tento trh na 189 miliard USD. V tomto období se také zrodily nové druhy finančních derivátů, které z obligací vycházely a nechvalně se proslavily zejména během poslední finanční krize v roce 2008.