Ranní glosa: 26 nejbohatších vlastní stejně jako polovina nejchudších, co stojí za novými čísly?

Stává se z toho skoro tradice. V průběhu ledna dostane světová elita v Davosu varování od nevládní organizace Oxfam - rozdíly mezi majetkem nejbohatších a nejchudších se nadále rozevírají. Podle Oxfamu 26 nejbohatších lidí vlastnilo více než nejchudší polovina světové populace (skoro 3,8 miliardy lidí). Jmění nejbohatšího muže na světě Jeffa Bezose dosahuje skoro 112 miliard dolarů - podle Oxfam pouhé jedno procento z něj je stejně velké jako roční výdaje Etiopie na zdravotnictví (země se 105 miliony obyvatel). Jmění dolarových miliardářů jako Bezose vzrostlo v uplynulém roce o 12 % především kvůli dalšímu růstu akciových trhů (data jsou brána k říjnu 2018). To zní vcelku uvěřitelně. Větší problém má řada ekonomů s odhadem jmění nejchudší poloviny populace.

Na prvním místě kritici zmiňují používaný koncept čistého jmění, tj. majetku očištěného o dluhy. Zatímco v rozvíjejícím se světě s ním nejsou problémy, ve vyspělých zemích může mezi nejchudší spadnout značná část populace, která má nemalý majetek i nemalé dluhy. Jejich životní situace přitom nemusí být nutně špatná - mohou mezi nimi být lidé s velkými dluhy na kreditkách. V devadesátých letech vykazoval negativní jmění i dnešní americký prezident Donald Trump. Oxfam ovšem správně argumentuje, že těchto lidí asi není ve skutečnosti mnoho a celkový obrázek to výrazně nemění.

Zajímavější oříšek letos připravil Oxfam zjištěním, že jmění nejchudší poloviny světa kleslo meziročně o 11 %. To se zdá v době stále dobrého výkonu globální ekonomiky jako příliš pesimistický závěr. Oxfam sám toto zjištění nijak nekomentuje a je možné, že k poklesu dolarové hodnoty majetku chudých přispělo jednoduše globální posilování amerického dolaru (opět do října 2018). To je ovšem něco, co maluje situaci chudých až příliš na černo (silnější dolar na ně ve skutečnosti nemusí mít závažné dopady).

Závěr o dlouhodobém nárůstu majetkových nerovností to ale pravděpodobně také nezpochybňuje. Bylo by ovšem na místě připomenout, že příjmové nerovnosti se nevyvíjí zdaleka tak špatně jako majetkové. Platí sice, že nejvíce za posledních dvacet let vzrostly příjmy nejbohatšího jednoho procenta, současně ale poměrně svižně rostly příjmy nejchudší čtvrtiny populace (i když z velice nízkých základů). I proto v zemích jako Indie setrvale klesá míra absolutní chudoby. Jako hlavní poražený v příjmové nerovnosti vychází nižší a střední třída v Evropě a ve Spojených státech.