Palach nebyl jediný. Na protest proti režimu se upálili i další

Jan Palach nebyl jediný, kdo se na protest proti nastupující normalizaci a invazi sovětských vojsk upálil. Následovali jej další, kteří se rozhodli obětovat svůj život, aby vyjádřili svůj nesouhlas se společenskými poměry.

Pouhé čtyři dny po Janu Palachovi se v Plzni na místě odstraněného pomníku Tomáše Garrigua Masaryka upálil pivovarský dělník, otec dvou dětí Josef Hlavatý. Tehdejší Státní bezpečnost jeho čin chtěla znevážit a tak ho označila za alkoholika.

Dva dny na to se v Brně o sebeupálení pokusil stavební dělník Miroslav Malinka. Jana Palacha následovala i studentka Blanka Nacházelová, která se otrávila svítiplynem.

Měsíc a devět dní po Janu Palachovi, symbolicky v den výročí komunistického vítězného Rudého února, si sahá na život další student Jan Zajíc. Osmnáctiletý mladík ze šumperské průmyslovky přijel do Prahy a upálil se na chodbě jednoho z domů na Václavském náměstí. Zemřel na místě.

Poslední veřejně známou lidskou pochodní byl Evžen Plocek. Ten se upálil na jihlavském náměstí. Ve středu na něj i na Jana Palacha přišla zavzpomínat zhruba stovka lidí.

Od ledna do konce dubna 1969 se u nás pokusilo o sebevraždu z politických důvodů 29 lidí, sedm z nich zemřelo. Všichni následovali Jana Palacha.

On sám se nejspíš inspiroval osudem polského úředníka Ryszarda Siwiece. Ten se 8. září 1968 upálil na varšavském stadionu na protest proti účasti polských jednotek při okupaci Československa.