Čína získala velkou výhodu, nakonec ji ale možná promarní

Podle některých měřítek je Čína již největší ekonomikou světa. Od Evropy a Spojených států si tak podle ekonoma Noaha Smithe přetahuje některé výhody, jako je například honba firem za největšími trhy či koncentrace ekonomické aktivity do nejvýznamnějších aglomerací. „Stát se centrem globální ekonomiky má svou hodnotu, ale jisté není nic, a to zejména v oblastech tak složitých, jako je ekonomie a politika. Obrovská velikost Číny je nezpochybnitelným faktem, ale může se lehce dopustit chyb, které by jí znemožnily využít svých výhod na maximum,“ píše ekonom na stránkách Bloombergu.

Například pozitivní efekty plynoucí z růstu aglomerací jsou podle Smithe realizovány zejména ve chvíli, kdy dochází k volnému pohybu kapitálu. Čína by ale mohla podlehnout pokušení bránit zahraničnímu kapitálu v cestě do země ve snaze podpořit domácí produkci a realizovat všechny z ní plynoucí zisky. Jenže v takovém případě by nakonec musela „replikovat celé výrobní řetězce a tím by plýtvala domácím kapitálem, který by mohl prospívat jinde“. Mezinárodní investice by se pak zaměřily na jiné země, rostla by technologická izolovanost Číny a docházelo by i k odlišení technologických standardů. Tedy k něčemu, co podle ekonoma kdysi poškozovalo také japonskou ekonomiku.

Smith poukazuje na studii, kterou zpracovali Kun Jiang, Wolfgang Keller, Larry Qiu a William Ridley, a podle které Čína vytváří nepřátelské prostředí pro zahraniční společnosti, k čemuž využívá regulaci, požadavky na vytváření společných podniků či různé formy formální i neformální podpory domácích firem. S tím pak souvisí druhé velké nebezpečí: Možná nacionalizace velké části ekonomiky. Zatímco soukromé firmy jsou obecně podnikavější a inovativnější, čínská vláda stále ovládá velkou část korporátního sektoru od telekomunikací přes energetiku až po výrobní sektor. Nejasná je i vlastnická struktura společností jako Huawei a ZTE a podle Smithe je v posledních letech zřejmý rostoucí vliv státu v ekonomice.

Podle ekonoma má pak Čína problémy i s poklesem tempa růstu celkové produktivity faktorů. Rostoucí produktivita je přitom tím nejvýznamnějším tahounem životního standardu a současný neradostný vývoj může souviset právě s velkým vlivem státu v ekonomice. Některé studie totiž ukazují, že investice se opět začínají koncentrovat do segmentu státem vlastněných společností. Jinak řečeno, Čína se možná otočila zpět k méně produktivnímu státnímu kapitalismu.

Třetí velkou chybou by pak podle Smithe bylo nepřátelství vůči sousedním zemím. Agresivní kroky v Jihočínském moři či třeba na hranici s Indií popularitu Číny nezvýší. A i když nemusí vést k ozbrojenému konfliktu, poškodí dodavatelské řetězce, přenos technologií a spolupráci. Čína tedy na jedné straně těží z obrovské populace, přístupu k přírodním zdrojům a geograficky výhodné pozice. „Moudrá politika a reformy z ní učinily největší ekonomiku světa. Bude-li dál kráčet stejným směrem, nic ji nezastaví v tom, aby se stala centrem globálního hospodářství. Pokud ale vláda uzavře zemi zahraničnímu kapitálu, dominanci opět získají státem vlastněné firmy a ze sousedních zemí se stanou nepřátelé, ovoce dosavadních úspěchů může být promrháno,“ uzavírá ekonom.

Zdroj: Bloomberg