Ranní glosa: Itálie v pasti pravidel?

Rostoucí napětí mezi Itálií a Bruselem ohledně italského rozpočtu na příští rok trhům sice klidu nepřidá, v mezičase může dokonce pobavit, nicméně s jakým rozpočtem bude nakonec Itálie hospodařit, se zatím neví. Stejně tak není jisté, jestli tato druhá nejzadluženější země dostane pokutu v případě, že bude trvat dál na svém a rozpočtové úsilí nenasměřuje tak, aby uspokojila požadavky Bruselu. Jedno je téměř jisté, že pokud půjde dál svou cestou a třeba ani žádnou penalizaci ze strany EU nevyfasuje, tak ji nakonec mohou potrestat právě finanční trhy. Někdo totiž naplánovaný schodek rozpočtů profinancovat nakonec bude muset. A je téměř jisté, že to nebude ECB, která hodlá už velmi brzy ukončit program kvantitativního uvolňování. Díky němu už ve své bilanci na konci září držela dluhopisy za více než 2 biliony eur, z nichž necelých 362 mld. eur tvoří italské dluhopisy. Mají sice průměrnou splatnost 7,6 let, nicméně přijde doba, kdy některé budou splatné, a ECB bude zvažovat, zda za získané peníze reinvestovat znovu do italských papírů.

Rozpočtová „přestřelka“ mezi Itálií a centrálou EU tak může nakonec vyústit do ještě většího napětí na dluhopisovém trhu, které by se druhé nejzadluženější zemi EU nemuselo vůbec vyplatit. Už vůbec ne v době, kdy italská ekonomika stagnuje (viz poslední výsledek HDP) a indexy nákupních manažerů dokonce indikují možnost recese. V tomto směru je sice pochopitelná snaha italské strany vyhnout se fiskální restrikci, na druhou stranu je však ospravedlnitelná snaha vynutit si dodržování dohodnutých pravidel. Nezbývá než najít kompromis, nebo „zkusit štěstí“ a dál hrotit situaci. Otázkou je, jaká se však dá dělat rozpočtová expanze s dluhem přesahujícím 131 % HDP, což je mimochodem 2x více, než připouští maastrichtské kritérium, a úrokovými náklady dosahujícími téměř 4 % HDP ročně.