Efekt tunelu a časovaná bomba příjmové nerovnosti

Proč se vůbec obávat rostoucí příjmové nerovnosti, která je patrná v řadě vyspělých ekonomik a zejména ve Spojených státech? Ekonom Tim Taylor tvrdí, že tu nejlepší odpověď možná známe již od roku 1973, kdy Albert O. Hirschman hovořil o takzvaném efektu tunelu. Ten dobře vysvětluje, proč příjmová nerovnost může někdy pomáhat, ale někdy také škodit a mít vážné společenské a ekonomické důsledky.

Hirschman v roce 1973 v Quarterly Journal of Economics napsal: „Představte si, že jedete v tunelu po dvouproudé silnici a najednou se vytvoří dopravní zácpa. Po chvíli se začnou auta ve druhém jízdním pruhu pohybovat. V tu chvíli se vám zlepší nálada, protože doufáte, že se auta opět hnout i ve vašem pruhu, protože překážka byla odstraněna. Jenže si představme, že z nějakého důvodu se stále hýbe jen druhá řada aut. Pak budete čím dál víc zklamanější a začnete uvažovat o tom, že se děje něco nefér, že někdo podvádí. Řada lidí pak nakonec propadne vzteku a svou zlobu dá najevo.“

Po určitou dobu tedy efekt tunelu působí pozitivně jak na ty, kteří stojí, tak na ty, kteří mají to štěstí a jedou v pruhu, ve kterém se auta rozjela. Je proto rozumné předpokládat, že rovnostářská distribuce příjmů v ekonomice není tím nejlepším scénářem. Lepší je situace, kdy příjmy rostou jedné skupině, ale tento růst dává naději na zlepšení životních podmínek i těm, kteří se právě růstu příjmu netěší. Hirschman v této souvislosti popsal několik chudých ekonomik, kde byl tento efekt skutečně patrný a růst bohatství části společnosti byl vítán všemi jako známka lepší budoucnost pro všechny.

Jenže po čase se může začít projevovat ona temnější stránka popsaného efektu, a to ve chvíli, kdy lidé nabydou přesvědčení, že se děje něco nekalého. Podle ekonoma k tomu došlo v zemích, jako je Brazílie, Pákistán, Nigérie či Mexiko. A Taylor v této souvislosti zmiňuje i současnou situaci ve Spojených státech, kde příjmová nerovnost roste již od sedmdesátých let a významně k ní přispěla také devadesátá léta, kdy se rozšířil způsob odměňování managementů firem založený na akciových opcích. Tehdy celá společnost vnímala změny jako něco, co nakonec prospěje všem. Tento názor se však začal měnit s příchodem nového tisíciletí, s globalizací, konkurencí čínského zboží a následně s Velkou recesí. A je možné, že politici se nechali ukolébat první fází efektu tunelu, kdy panoval optimismus v celé společnosti, a nereagovali včas na příchod fáze druhé.

Zdroj: The Conversable Economist