Kde vůbec dávají elektromobily smysl a proč?

V současné době už se zdá, že směrem k elektromobilitě nás na straně korporátního sektoru nevede jen Tesla a pár jejích čínských protějšků, ale už i celá řada tradičních automobilek. Hlavní cíl by přitom měl být jasný: Snížit emise skleníkových plynů. Nedávno jsem tu ale psal, že v některých zemích by elektromobily měly přesně kvůli tomuto cíli být snad i zakázány. Podívejme se na téma detailněji.

Následující graf ukazuje odhady emisí skleníkových plynů na jeden kilometr u různých druhů dopravních prostředků. Velké osobní auto podle nich emituje 500 g ekvivalentů CO2 na jeden kilometr. Středně velký vůz 305 gramů na kilometr, malé auto 221 gramů a malý diesel 192 gramů emisí na kilometr. Pokud se ovšem podíváme pozorněji, pak si všimneme, že u velkého vozu se počítá se spotřebou paliva ve výši odpovídající 15 ujetým mílím na jeden galon. Což je téměř 16 litrů na sto kilometrů. U středního vozu se počítá s 25 MPG, tedy necelými deseti litry na sto kilometrů a u malého vozu s 35 MPG, tedy s necelými sedmi litry benzínu na sto kilometrů.

Pokud budeme předpokládat, že odhady v tabulce jsou relevantní, pak musíme dospět k názoru, že elektromobily dobíjené převážně uhelnými elektrárnami postrádají jakýkoliv smysl. Tedy vyjma možnosti, že jejich alternativou ze světa tradičních spalovacích motorů jsou vozy s obludnou spotřebou. Pokud hovoříme o zemích, kde se v průměru jezdí „za sedm“, či méně, nemají uhlomobily smysl.

Ve srovnání s úspornými diesely pak nemají z tohoto hlediska žádnou obrovskou konkurenční výhodu ani plynomobily. Tedy elektromobily, které kvůli dominanci plynových elektráren jezdí v podstatě na plyn. Něco úplně jiného jsou samozřejmě solarmobily, tedy elektromobily živené solárními elektrárnami. Ty by podle grafu měly emitovat asi 70 gramů CO2 na ujetý kilometr a s nimi se tak do souboje nemohou pouštět ani skútry se spotřebou 80 MPG, tedy 3 litry na sto kilometrů.

Nyní si připomeňme, jak by podle Exxonu mohl vypadat budoucí mix primárních zdrojů, ze kterých bude v USA, Evropě, Číně a zbytku světa vyráběna elektrická energie. Jak jsem psal před časem, v zemích jako je Indie, kde bude mixu dominovat uhlí, by snad elektromobily měly být zakázány. Jenže tamní vláda má přesně opačné plány a chce elektromobilitu mohutně podporovat. Proč? Protože chce snížit závislost na dovážené ropě. Jenže pokud jsou čísla uvedená v prvním grafu a druhém relevantní, z hlediska světového ovzduší tento posun na jednom z největších automobilových trhů na světě bude spíše kontraproduktivní.



Zdroj: Exxon

Jak je to s Čínou, tedy zemí, která ze sebe chce udělat elektrovelmoc? Pokud by v Číně jezdily napůl uhlomobily a napůl solármobily a jejich ekvivalenty (viz graf od Exxonu, rok 2040), jsme u průměrných emisí pohybujících se kolem 160 gramů na kilometr (tento průměr mimochodem zhruba odpovídá plynomobilům). Takže zhruba můžeme říci, že elektromobily by tu měly smysl, pokud by se spotřeba vozů se spalovacím motorem do té doby nedostala v průměru kolem nějakých 4,5 litru. Podobnou úvahou pak dospějeme k závěru, že v USA a Evropě je tato hranice ještě mnohem níže. U dieselových aut jako je VW Golf, Seat Leon, či Ford Focus se přitom nyní reálná spotřeba podle Auto Bild pohybuje kolem 5 litrů na 100 km.

Úvaha to je samozřejmě hodně zjednodušená, ignoruje například emisní zatížení měst, či rozdíl mezi průměrnými a marginálními posuny v energetickém mixu. O nejistotě týkající se vývoje energetiky, či vstupů do výpočtů odhadujících emise na kilometr nemluvě. Z uvedeného mi ale vychází, že elektromobily určitě nepatří do zemí jako je Indie, u Číny a zemí s podobným energetickým mixem je to s velkým otazníkem. Věnovat bychom se jim smysluplně mohli naopak tam, kde mix je (respektive měl by být) na podobných parametrech v Evropě a v USA. A dvojnásob to platí o severu Evropy, či třeba Rakousku – viz následující graf s podílem obnovitelných zdrojů na celkové spotřebě energií: