Jak jüan udává tón na měnových trzích

Mario Draghi, šéf Evropské centrální banky (ECB), je dovedný řečník, jasný a přímý. Ale po jednání banky ohledně měnové politiky 13. září měl chvíli, kdy byl netypicky vágní. Když se ho ptali, jak bude ECB recyklovat výnosy ze splatných dluhopisů, jakmile skončí její program skupování bondů, řekl, že toto téma vůbec nevyvstalo. „Ani jsme se nebavili, kdy se o tom budeme bavit.“ Možná na dalším zasedání v listopadu. Nebo v prosinci. Každopádně to bude brzy.

Většina toho, co centrální banky dělají, teď dávají najevo s velkým předstihem. Navzdory občasným absurditám, které jsou obsažené v poskytování detailního výhledu forwardu, si FED, ECB a další vytrénovali investory tak, aby věděli, kdy očekávat nárůst úrokových sazeb. A skutečně sledování centrálních bank už se netýká jen náznaků ohledně načasování změn úrokových měr nebo plánů na nákup či prodej dluhopisů. Dosáhlo vyšších rovin, kde se rozebírají sdělení centrálních bankéřů ohledně toho, co by tak mohli říct o tom, co by nakonec mohli udělat.

Překvapením ale je, že výhled forwardu má dopad na měnové trhy, kterým se skoro nevěnuje pozornost. V Číně se může politika dost změnit i bez předchozích signálů. Takže když se jüan pohne, nese s sebou zřídkakdy zprávy – o poptávce po měně, o Číně a v návaznosti o světové ekonomice. Forexový trh ale jüan formuje čím dál více.

Jüan čeká k pozici světové měny ještě dlouhá cesta

Stále má však daleko k tomu stát se globální měnou. Jüan neučinil příliš velké kroky k tomu, aby se stal obchodní či rezervní měnou. King je pořád dolar. Ze všech 5 bilionů, které se každý den zobchodují na trhu s měnami, tvoří dolar jednu stranu směny u skoro devíti z deseti transakcí. Ropa se naceňuje v dolarech. Státní dluhopisy a dluhopisy světových firem jsou většinou v dolarech, když ne v domácí měně. A dolar tvoří dvě třetiny rezerv zahraničních měn. Jüan se na rezervách sotva objeví.

Čína vyčnívá jako velký dovozce i vývozce. Je to největší obchodní partner skoro každé země světa. Ale obchod, ve kterém dominuje, je naceněný, fakturovaný a vyrovnaný většinou v měně Ameriky. Pro čínskou ekonomiku je význam vývozu tak důležitý, že až donedávna byla hodnota jüanu těsně navázaná na dolar.

Ale teď už ne. Od srpna 2015 se jüan údajně spravuje vzhledem ke koši měn. V principu tak může hodnota jüanu lépe odrážet tržní síly. V praxi to jüanu jednodušše umožňuje, aby se pohyboval vůči dolaru v širším pásmu, říká Mansoor Mohi-uddin z NatWest Markets. Ale i to má své meze. Pokud jüan posílí moc rychle, ublíží čínským vývozům. Pokud zase příliš oslabí, dluhy čínských firem v dolarech budou tíživější. Prudký pokles by mohl vyvolat strach z devalvace a z odlivu kapitálu.

Soft power čínské měny

V jednom ale můžeme vliv jüanu cítit čím dál více. Skoro okamžitě poté, co se mohl jüan pohybovat trochu volněji, měny ekonomik, které s Čínou hodně obchodují, se začaly pohybovat spolu s ním. Například kurz eurodolaru v poslední době úzce sledoval změny na páru dolar-jüan. Když jüan proti dolaru v roce 2016 oslabil, kleslo euro proti dolaru na minimum 1,05. Když šel loni jüan nahoru, tak šlo euro s ním. Tento společný pohyb pravděpodobně není jen náhoda, říká Kit Juckes ze Société Générale, protože měny ostatních čínských obchodních partnerů na tom byly obdobně. Když se jüan pohybuje nahoru nebo dolu, ostatní měny jej následují.

Podle Juckese je to svědectví o čínské „soft power“ na forexovém trhu. Čína z větší části vděčí tomuto vlivu své důležitosti v globálním obchodu. Ale podporuje ji i svěrací kazajka forwardových výhledů, kterou jinde nosí centrální bankéři. Jejich transparentnost může být až komická, jak ukazují Draghiho komentáře. O tom, co Čína plánuje, se naproti tomu ví málo. Změna na jüanu je velkým signálem.

Když jde o výhled pro měnové trhy, musí se brát čínský vliv v úvahu. Typický dlouhodobý výhled na euro je 1,30 USD, o nějakých 10 % výš než kde se obchoduje teď. To je blízko odhadů parity kupní síly eura, tj. směnného kurzu, který vyrovnává spotřební koš Evropy a Ameriky. Zdá se, že to je přirozený kurz, ke kterému euro tíhne. Ale bude těžké jej dosáhnout, pokud čínští politici nedovolí jüanu, aby vůči dolaru rostl. A kdo může s jistotou říci, že to udělají?

Zdroj: The Economist